Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Ludmila Kvapilová
Pieta v kostele sv. Ducha na Starém Městě pražském

In: Průzkumy památek 1/2001, ročník 8, str. 138-145

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Studie se nově a podrobněji zabývá sousoším piety v pražském kostele sv. Ducha na Starém Městě, které bylo doposud v uměleckohistorické literatuře zmiňováno pouze okrajově. Přehodnocuje starší názory a pietu nově datuje. Formální rozbor sochy a možná srovnání mají za cíl ozřejmit její význam ve vývoji českého sochařství kolem roku 1400. Dosavadní literaturou byla přičleněna k typu parléřovské horizontální piety a datována 70. - 80. lety 14. století. Hlavními momenty děje jsou Marie jako Církev a prostřednice spásy a myšlenka eucharistická. Sousoší piety v nadživotní velikosti bylo původně určeno pro kostel cyriaků sv. Kříže, kde stálo na hlavním oltáři do r. 1784. Dnes je pieta umístěna pod kruchtou při severní stěně lodi kostela sv. Ducha.
Pieta byla velmi poničena za husitských ikonoklastických bouří a pozdějšími přesuny, byla restaurována pravděpodobně už v době barokní a poté r. 1969, kdy byly odstraněny i vrstvy přemaleb. Za pozornost též stojí pokročilé utváření postranic trůnu.
Když přihlédneme k dochovanému památkovému fondu tohoto období, je svatodušní socha ojedinělým exemplářem kamenné monumentální piety v nadživotní velikosti v Praze, což také svědčí o jejím velkém významu. Přestože není prvotřídní kvality, její působení na českou sochařskou produkci tohoto období bylo velmi silné. Je také možné, že kopíruje jinou, kvalitnější, ale nám nedochovanou pražskou pietu. S podobnými tendencemi k monumentalitě nebo zvětšení měřítka se setkáváme v okolních německých zemích (pieta štrasburského dómu, pieta Bavorského muzea v Mnichově) a ve skupině slovinských piet z Ptuje, Ljubljany a Celje po roce 1400. Výběr možných analogií také upozornil, že vývoj českého sochařství nelze chápat pouze jako výsledek domácího vývoje.
Svatodušní pieta přejímá řadu starších prvků parléřovské hutní produkce a zároveň naznačuje vývoj 1. poloviny 15. století. Silně reflektuje tvorbu nejvýznamějšího představitele pražského řezbářství Mistra týnské Kalvárie a jeho okruhu. Nejpříhodnější se jeví srovnání se skupinou dřevěných západočeských a severočeských piet 20. a 30. let 15. století, kterým pravděpodobně předcházela. Jedná se o piety ze Železného Brodu, Nečtin, Bukovce, Bedřichova Světce, Oplakávání ze Sobotky, pietu z Dietrischswalde. Jejich společným znakem je vertikalita, převýšenost horní části Mariina trupu, přilnutí draperie, přísnost výrazu. Všechny mají stejným způsobem rozevřený plášť, s límcem a charakteristickými vertikálními záhyby na hrudi, podobné uspořádání draperie ve spodní části, často se opakující lem přes pravé koleno P. Marie. Ta drží Kristovo tělo v úrovni lopatek s dlaní pod pravou paží a, s výjimkou piety ze Železného Brodu, vytáčejí tělo Krista na odiv věřícím. Zároveň uvedené piety přebírají některé motivy od piety z Všeměřic. Sledujeme tak transformaci piety, s jejím počátkem někde kolem piety z Všeměřic, která představuje rozpad krásného slohu, pokračováním v pietě u Sv. Ducha s vytočením Kristova těla, které již předznamenává reliéfy Oplakávání Krista (v Národním muzeu v Praze), z Plzně a ze Sobotky, k pietám s lukovitě prohnutým tělem Krista před polovinou a kolem poloviny 15. století (v Borovanech, v kostele sv. Jakuba v Praze), jejichž obliba pokračuje až do 16. století.
Pietu v kostele sv. Ducha charakterizuje strnulost, síla výrazu a zhrublé provedení některých partií. Draperie dává vyniknout tělesnému jádru. Tělo Krista je oblé a, až na několik neobratností, působí opravdovým přirozeným dojmem. Je velmi vzdáleno ideálnímu pojetí Kristů vrcholné fáze krásného slohu, ale také stylizovanému zpracování Kristova těla horizontálníh piet 80. let 14. století. Ve zpracování skulptury sledujeme nejvýrazněji tři vlivy: tvorbu čelného představitele pražského řezbářství Mistra Týnské kalvárie a jeho okruhu, trvající silný vliv parléřovské hutní produkce, který se projevil především použitím materiálu a řadou starších motivů, a společnou tendenci vývoje sochařství střední Evropy. Pieta představuje odpoutání se od krásného slohu, který v ní ještě doznívá a stojí tak na jeho konci. Naznačuje, jak reagovalo a jakým směrem se ubíralo pražské sochařství první poloviny 15. století. Výběr možných analogií se neomezil pouze na pražské popř. české sochařství a upozornil tak, že jeho proměny nelze chápat pouze jako výsledek domácího vývoje. Formální rozbor a výše uvedená srovnání naznačují, že otázka datace piety není zcela uzavřena. Nabízejí možnost včlenění piety do vývoje počátku století 15., přibližně do let 1410 - 1420. Tuto domněnku není možné podložit dobovými prameny a ke sporým zmínkám starší literatury musíme přistupovat s opatrností. Nelze také vyloučit, že sousoší piety vzniklo o něco později. V případě pohybu se sochou či nové restaurace bude nutné odebrat vzorky polychromie z více míst, především z hlav, a udělat její podrobný rozbor. Do té doby si nemůžeme být jistí ani původností jednotlivých částí a vlastně ani tím, že před sebou máme gotický originál.