Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan J. Outrata, Věra Kredbová
Stavebně historické průzkumy z archivu Státního památkového ústavu v hlavním městě Praze - Staré Město pražské

In: Průzkumy památek 1/2001, ročník 8, str. 163-176

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Přehled stavebně historických průzkumů v hlavním městě Praze, uložený v archivu SPÚ HMP, jehož první část zde publikujeme, představuje rozsáhlý soubor, který vznikal v dlouhém rozmezí posledních 40 let. Jako takový nese patrné stopy celého tohoto období a vypovídá v mnohém i o vývoji samotné památkové péče jako oboru.
Praha se svým historickým centrem je příznačná mimořádnou koncentrací stavebních památek a historických stavebních objektů, z nichž většina představuje sama o sobě jakýsi mikrokosmos, organismus nesmírné stavební, historické i umělecko historické složitosti. Jenom na Starém Městě je přes tisíc architektonických památek, dokládajících stavební, urbanistický a umělecký vývoj města od počátků jejího osídlení v 10. a 11. století.
Zpracování památkového fondu v tomto rozsahu je úkolem nejen neobyčejně rozsáhlým, ale zároveň vysoce odpovědným. Dosavadní práce, která byla na tomto úseku v průběhu několika desetiletí vykonána, je úctyhodná již proto, že představuje základní zpracování tohoto fondu, které je a zůstane nutným základem pro jakoukoliv další práci na tomto poli. Tato systematická práce na stavebně historických průzkumech byla zahájena koncem 50. let a byla zpočátku výhradně, později až na malé výjimky zajišťována Státním ústavem pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze. Byla prováděna v zásadě podle domovních bloků a především podle jednotné metodiky samostatným projektovým ateliérem SÚRPMO pod vedením Dr. D. Líbala a později Dr. J. Muka za spoluúčasti řady dalších spolupracovníků. Tato metodika, obsahující základní požadavky zpracování jak po stránce historické, architektonické i svým plánovým doložením se stala běžně používanou metodou v této oblasti, i když v průběhu let doznala některých dílčích změn, které se projevily zejména v rozšíření přílohové části o další důležité materiály. K trvale platným hodnotám patří historické a archivní zpracování objektů, jejich stavební historie, která na toto historické zpracování těsně navazuje, stejně jako slohově analytická grafická část. Významnou součást tvoří i seznam pramenů, literatury i ikonografie objektů, umožňující ověření interpretace citovaných pramenů.
Součástí pasportů jsou u starších SHP rovněž detailnější nákresy architektonických detailů, u mladších pasportů od 70. let pak fotodokumentace, event. kopie starších či původních plánů objektu. Slohově analytický plán je rovněž později doplněn plánem architektonického rozboru a hodnocení objektu.
V průběhu 40 let, kdy byly pasporty SÚRPMO zpracovány, došlo přirozeně v celé oblasti památkové péče k vývoji, který se projevil i ve zpracování SHP, zvláště v oblasti hodnocení architektury tzv. historizujících slohů z druhé poloviny 19. a počátku 20. století, ve starších SHP spíše opomíjené. To je patrné především v oddíle Směrnice pro rekonstrukci, kde se tyto dobově ovlivněné názory projevily nejvíce. Spíše chladný až negativní poměr ke stavbám či částem staveb, pocházejícím z tohoto období, se mění od poloviny 60. let, kdy se tyto stavby a architektury stávají stále více náležitě oceňovanými památkami i v oblasti SHP, do té doby zaměřených spíše na ?klasické? památky, tj. stavby vzniklé do období klasicismu první poloviny 19. století. Specifikem, ale i určitým omezením klasických SHP je skutečnost, že tyto průzkumy byly prováděny převážně pouze nedestruktivní metodou, tj. bez provádění hloubkových stavebně historických sond, a tudíž nemohly postihnout některé historické architektonické či výzdobné prvky (portály, stropy, nástěnné malby), skryté pod mladšími stavebními vrstvami a konstrukcemi. Přes toto dílčí omezení zůstávají i dnes tyto ?pasporty? základním informačním zdrojem pro badatelskou i projekční práci, je ovšem nutno, zvláště v druhém případě, doplňovat jejich závěry sondážním průzkumem, jehož metodika a výsledky umožňují tyto chybějící informace získat.
K některým objektům se zpracovatelé po letech vrátili novým zpracováním SHP pod vlivem významných objevů, vyvolaných často právě rekonstrukcí těchto objektů a vedoucích k závěrům, které zásadně mění či obohacují náš pohled na historickou či uměleckou hodnotu a význam stavby. Přispívá k tomu i fakt, že metody rekonstrukcí, které se uplatňují v posledních desetiletích, radikálností svých zásahů a požadavky nahrazování stavebních konstrukcí nutnost těchto hloubkových průzkumů přímo vyvolávají. Pohříchu, při dnešním spěchu na provádění rekonstrukcí historických objektů není možno tyto průzkumy vždy včas a v předstihu zajistit.
Staré Město, jemuž je věnována první část soupisu, bylo prvním takto systematicky zpracovaným územím v Praze. Převážná část pasportů vznikala v prvních letech pod vedením Dr. Líbala, event. Dr. Muka a uplatnila se na nich řada architektů, kteří významným způsobem zasáhli do vývoje památkové péče. Co do charakteru samotných památek, jde v tomto teritoriu až na výjimky o památky a objekty v jádře středověké, více či méně dochované s mladšími přestavbami z období renesance či baroku, fasádně upravované v klasicismu, s minumem zásadních novostaveb 19. a počátku 20. století. Zpracování stavebně historických průzkumů těchto staveb, většinou významných solitérů nebo děl významných architektů, je dílem mladší etapy pasportizace v 70. a 80. let.