Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Petr Kroupa
Klášterní kostel v Sedlci u Kutné Hory v kontextu cisterckého stavitelství (dílčí úvaha k problematice gotické architektury)

In: Průzkumy památek 2/2002, ročník 9, str. 51-74

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Cistercký chrám Nanebevzetí P. Marie v Sedlci patří spolu s dalším českým cisterckým klášterním kostelem v Zbraslavi k znamenitým příkladům "architektury kolem 1300". Cistercké umění bylo neoddělitelné od morálky kterou zhmotňovalo a sedlecká katedrála reprezentuje důležitý článek řetězu cistercké architektury. Ta sledovala myšlenky Bernarda z Clairvaux a snažila se najít přiměřené konstrukční řešení k etickým a estetickým požadavkům s tímto myšlením spojeným. Opat Heidenreich v Sedlci na počátku 14.století představil cisterckou (tj. v duchu Bernarda z Clairvaux) odpověď Sugerovu Saint-Denis. Jednoduchost, kompaktnost, harmonii a prosvětlený interiér zde doprovází důmyslné inženýrské řešení. Sedlecký konstrukční systém se v české odborné literatuře interpretuje jako užití přízedních opěráků sepjatých navzájem oblouky. V polském Krakově postavili v 14.století pět kostelů s podobnou konstrukcí. Polští badatelé, kteří se tomuto fenoménu věnují již od konce 19. století, jej nazývají pilířovo-příporovým systémem, který je založen na přistavění přípory přímo k pilíři mezi loďmi. Přípory jsou navzájem spojeny vedlejšími, neprofilovanými oblouky. Anglický badatel Paul Crossley nazval arkády spojující přípory podél mezilodní arkatury "counter arches". Interpretace sedlecké konstrukce jako systému opěrných pilířů na obvodové stěně ovšem nevystihuje přesně její princip. Spíše jde o redukovanou zeď, jejíž statika spočívá na horizontálním propojení neredukovaných vertikálních úseků. Ty mají v podstatě podobu pilířů a staticky se také chovají jako pilíře, horizontálně propojené arkaturou. Po bocích lomených oblouků arkatury se zeď projevuje v celé šíři. Ve středním pásmu (zóna katedrálního triforia), nad arkaturou, se zeď opět projevuje v plné šíři, vzápětí ji však redukována skrytou arkaturou. Ta se v lodi skládá ze sdružených dvojic půlkruhově zaklenutých oblouků, v presbytáři ze segmentových oblouků, rozpjatých mezi úseky plné zdi. Tyto úseky plné zdi jsou ony nepřiznané (ve zdivu "utopené") pilíře, vertikálně navazující na pilíře přízemní arkatury. Ze strany interiéru jsou arkády zazděny kamennou zdí složenou z opracovaných kvádrů, jež v interiéru kostela vyvolává dojem masivní plné zdi. Celý střední pás zdiva s výše popsanou, v interiéru neviditelnou arkaturou, zvenčí zakrývají pultové střechy bočních lodí. Teprve v horním pásu se sedlecký systém vizuálně projevuje jako neširoká zeď zesílená opěráky. V principu však jde stále o tytéž, odspodu pokračující pilíře provázané ustoupenou arkaturou, tentokrát složenou z ostře lomených okenních otvorů. "Opěráky" totiž vyrůstají nad střední zónou v plné šíři zdiva a dosahují svými strmými pulty až ke korunní římse. Hlavní budova sedleckého kostela se tedy v principu skládá ze skeletu podobné, vizuálně ovšem nepřiznané konstrukce pilířovitých úseků zdi. Přímo manifestačně tento systém svou podstatu skrývá. Arkatura v přízemí budí dojem vykrajované zdi. V interiéru vytváří výplňové zdivo střední části dojem plné zdi a v exteriéru zabraňují pohledu na arkaturu střední zóny střechy bočních lodí. Skrytý sedlecký konstrukční systém tak úmyslně předstírá plnou zeď románských kostelů. V době rychle se rozvíjejícího principu gotické skeletové konstrukce se cisterciáci ve Francii půl století (a v jiných oblastech ještě déle) drželi základních principů románské plné zdi. J.A. Schmoll v této souvislosti hovořil o vědomé cistercké opozici vůči katedrále. Nepochybně souvisela s Bernardovou etikou zdrženlivosti a prostoty, jež hledala vzor u prvotních křesťanů a jejich jednoduchých, neokázalých modlitebnách. Systém skrytých pilířů (redukované zdi) nebyl v Sedlci užit v rámci cisterckého stavitelství poprvé, ani nevznikl naráz. Pomineme-li Salem, stavěný zhruba ve stejné době jako Sedlec, mohla být bezprostředním vzorem sedlecké konstrukce stavba cihelného kostela cisterckého kláštera Mariino jezero v braniborském Chorinu. Je zřejmé, že jak v Chorinu, tak v Sedlci by bylo možné zeď středních pásů v místě arkád otevřít. Místo toho se cisterciáci v interiéru rozhodli pro nárys velkých uzavřených stěn. Tím se toto pojetí zdi odlišuje od katedrálně gotického skeletového stavebního způsobu. Sedlecká alternativa ke konstrukčnímu systému katedrálního skeletu osciluje mezi skeletem a nosnou zdí. Oscilace cisterckého konstrukčního systému není jen stavební povahy, ale má především charakter výtvarného záměru.