Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Anderle, Josef Kyncl
Vývoj horního hradu v Bečově nad Teplou

In: Průzkumy památek 2/2002, ročník 9, str. 75-108

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Hrad v Bečově nad Teplou, jedna z našich nejvýznamnějších hradních staveb, je předmětem zájmu badatelů od počátků vědeckého zkoumání feudálních sídel v Čechách v 1. polovině 19. století. Za tu dobu byl shromážděn úctyhodný soubor informací o stavbě a jejích dějinách, přetrvávala však řada nedořešených otázek, sporných interpretací a představ. Na základě podrobného nedestruktivního průzkumu podstatné části objektu, tzv. horního hradu, doplněného široce pojatým dendrochronologickým datováním dřevěných konstrukcí (provedl Josef Kyncl) se zdařilo část problémů vyřešit, některé přetrvávají a další vlivem hlubšího vhledu nově vyvstaly. Aktuální článek mapuje aktuální stav poznání zvláště s ohledem na středověké etapy stavebního vývoje.
Hrad, jehož stavebníky byli příslušníci významného rodu z Oseka - Rýzmburka, který zde měl své hospodářské zájmy spojené zejména s těžbou rud v Císařském lese, se vyvíjel na ostrožně nad řekou Teplá. Dvoudílný areál odděloval mohutný šíjový příkop. Za příkopem se rozkládalo předhradí, nad nímž strmělo jádro hradu založené na zvýšeném hřbetu ostrožny, kterému na opyši dominovaly rozsáhlé skalní výchozy nesoucí posléze tzv. horní hrad. Značně protáhlý areál hradního jádra, obklopený obvodovou hradbou, která je dosud datována archeologicky jen rámcově do 14. století, obsahoval v čele směrem k šíjovému příkopu mohutnou válcovou věž v posici bergfritu. Z věže se zachovala jen spodní část a dosud nemáme vodítka k její přesnější dataci, ani ke komplexnímu poznání jejích funkcí. V souvislosti s doloženým vývojem částí hradního jádra a v kontextu známých dobových pramenů je vznik hradu, zmíněného poprvé k roku 1341, kladen do období vlády krále Jana Lucemburského (1310 - 1346) a domněle spojován s jejími specifiky. Hypoteticky pak lze výstavbu věže klást do těchto počátků. V blízkosti věže, v jejím severovýchodním sousedství, se nacházel vstup do hradního jádra, který měl zřejmě podobu kulisové brány, jak předpokládáme na základě plánu z roku 1659. Prostor mezi věží a horním hradem, který nyní zaujímají tzv. Pluhovské domy projevující se svojí pozdně gotickou respektive gotickorenesanční fází, je z hlediska počátečních etap hradu nepoznán.
Horní hrad tvoří tzv. kaplová věž, donjon a spojovací křídlo. Poznání vývoje této části hradu se opírá o podrobný rozbor stavby a dendrochonologické datování jejích dřevěných částí. Kaplová věž byla postavena roku 1352 nebo brzy po tom (s ohledem na možné prosychání mýceného dřeva) jako obytná věž umístěná na nejvyšším místě celého areálu. Stejného data s ní je patrně také přilehlý úsek obvodové hradby. Podle změněného záměru, jak ukazuje vztah k obvodové hradbě, vznikl záhy po roce 1356 velkoryseji pojatý donjon a ve vazbě na to, zřejmě mezi léty 1352 a 1357, byla do prostoru bývalých tří spodních podlaží starší obytné věže vložena kaple zastropená nově dvěma poli žebrové křížové klenby. V kapli byla zřízena zděná tribuna. Křížově klenutý prostor pod ní v přízemí kaple sloužil, jak se zdá, jako hrobka a podle bývalého stavebního řešení zřejmě byl již s tímto úmyslem budován. Celá kaple byla brzy po svém vzniku náročně vyzdobena malbami. Dosud nedořešenou otázkou je možnost komunikačního propojení donjonu s tribunou kaple. Prvotní uspořádání tribuny s nástupem po schodišti z přízemí ze směru od staršího vstupu na východní straně spojení s donjonem nenaznačuje. Před rokem 1400 došlo k závažnému poškození kaplové věže, pravděpodobně zemětřesením. Trhliny ve zdivu byly vytmeleny a obnovena výmalba. Práce nejspíše předcházely vysvěcení kaple Navštívení P. Marie, o němž je zpráva z roku 1400. Kaple byla v provozu také za pozdější vlády Pluhů z Rabštejna, kteří byli protestanty. Jim lze mj. připsat úpravu výzdoby interiéru v duchu nového ritu a renesanční rekonstrukci horní části kaplové věže, provedené již ve stylu renesance, jejíž projev zde byl formován saskými vlivy. Stavební rozvoj kaplové věže, tak jako na celém hradě, ukončila emigrace Kašpara Pluha roku 1547 v důsledku neúspěchu stavovského odboje.
Výstavbou brzy po roce 1356 se hlavním residenčním objektem vrcholně gotického hradu zřejmě stal čtyřpodlažní mohutný donjon. Jeho mimořádnost v našich poměrech netkví ani tak absolutních rozměrech objektu v rámci stavebního typu, jehož je co do výbavy vrcholným a zároveň pozdním representantem, jako v dochování relativně celistvé středověké disposice z doby počáteční stavební etapy, včetně pozůstatků otopných zařízení, dřevěných stropů, zbytků deštění stěn, výbavy okenních nik, omítek a malířské výzdoby. Vchod donjonu byl umístěn v 1. patře ve východní stěně a jednotlivá podlaží propojovalo dřevěné dvouramenné schodnicové schodiště s podestou v severozápadním koutě síně. Všechna čtyři podlaží stavby měla obdobnou disposici složenou ze síně (ve 4. podlaží dále členěné hrázděnou příčkou) a ze dvou komnat. Všechna také byla podle umístění otopných zařízení - koutových krbů, určena k obývání, což není v našich podmínkách obvyklé a vzbuzuje otázku, zda byla obytná kapacita stavby vůbec kdy využita. Jádrem residence patrně bylo 2. patro, v jehož komnatách byly shledány pozůstatky deštění stěn z počátků stavby. V objektu jsou patrné následné úpravy, z nichž markantní je zejména pozdně gotická fáze ovlivněná saským stylem a renesanční etapa, která spadá do rozmezí let 1537 a 1547. Ta se dotkla 1. a hlavně 2. patra, kde zanechala v místnosti s tehdy zřízeným arkýřem soubor nástěnných maleb. Stáří a mimořádná kvalita řadí malby k nejvýznamnějším dílům svého druhu u nás.
Spojovací křídlo mezi donjonem a kaplovou věží je pozdním doplňkem, kterým byl horní hrad integrován do jednoho bloku teprve v pozdní gotice. Této fázi, jejíž vznik je určen datem 1524, přísluší suterén, zvýšené přízemí a 1. patro. Jak ukazují výsledky průzkumu, byla stavba, alespoň co se týká zděných částí, 1. patrem dovršena. Zde se nacházel jednotný prostor sálu srovnávající se úrovní s tribunou v kapli a s 1. patrem donjonu. Saské ovlivnění této fáze se nejvýrazněji projevilo na nových portálech vchodů do kaple a do obytné věže. V rozmezí let 1537 a 1547 bylo spojovací křídlo zvýšeno nástavbou dalšího podlaží, které opět obsahovalo jednotný prostor - sál. Nově tehdy byly sály v 1. a ve 2. patře propojeny schodištěm, jehož objekt byl vně stavby vložen na pas klenoucí se přes kout mezi spojovacím křídlem a kaplovou věží.
Hrad, na kterém od roku 1547 probíhaly jen utilitární úpravy, byl vážně poškozen za třicetileté války. Už v roce 1641 či krátce po tomto datu proběhla jeho rozsáhlá oprava, která si nekladla vyšší výtvarné cíle a byla zaměřena na fysické přetrvání stavby. Z té doby se zachoval krov kaplové věže a ve spojovacím křídle stropy obou sálů a krov. Donjon, opravený v téže době, byl opatřen dnešním krovem roku 1720, když před tím delší dobu opět postrádal zastřešení.
Bečovský hrad typologicky spadá do skupiny bergfritových disposic, které u nás ve 13. a 14. století byly převažující formou šlechtického hradu. Vzhledem k jeho poměrně pozdnímu vzniku v několika po sobě následujících etapách kolem poloviny 14. století a k potenciálu významných stavebníků nepřekvapuje rozvinutí základního schematu a projevy nadstandardu v utváření kaple i v neobvykle vysoké obytné kapacitě donjonu.