Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Pešta
Fara (bývalá tvrz) v Třebotově

In: Průzkumy památek 2/2002, ročník 9, str. 109-128

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Vesnice Třebotov leží ve zvlněném vápencovém terénu v prostoru jihozápadně od Prahy. Přibližně uprostřed zástavby stojí objekt fary, bývalé tvrze čp. 1. Na příkladu této nevelké, ale vývojově složité budovy je možné doložit kontinuální architektonický a typologický vývoj drobného venkovského feudálního sídla, počínaje od vrcholně středověké tvrze přes pozdně gotické sídlo, renesanční zámeček, barokní rezidenci až po faru druhé poloviny 18. a 19. století.
V předhusitském období, patrně v době okolo poloviny 14. století vznikla v Třebotově v návaznosti na starší osídlení nová tvrz. Vystavěl si jí zřejmě některý z bohatých pražských patricijů, kteří si v klidném období 14. století zřizovali v okolí Prahy pohodlná venkovská sídla. Nelze vyloučit, že k prvním (dílčím) přestavbám došlo ještě ve druhé polovině 14. století za nového majitele - Oldřicha Medka z Valdeka (příslušníka postranní větve významného českého rodu).
Půdorys tvrze se blížil čtverci - pravidelné řešení dispozice bylo umožněno díky plochému, jen mírně svažitému staveništi. Uprostřed severozápadní strany stála nevelká vstupní věžová brána, celým objemem vtažená dovnitř půdorysu tvrze. Zbytky zdiva brány se dochovaly jedině v přízemí. V jejím sousedství, v místě potenciálně nejvíce ohroženém, stála nárožní věž na čtvercovém půdorysu. Zdivo věže je dochované dodnes do úrovně prvního patra, její bližší architektonické řešení neznáme.
Na protější straně dispozice stál trojdílný palác. Oba krajní díly paláce byly širší, než dlouhý střední díl. V jihozápadním dílu byla patrně situována obytná světnice či jizba. Palác byl v celém rozsahu podsklepen, do sklepů vedla vnější schodiště (šíje) podle nádvorní strany středního dílu paláce. Zda byly sklepy již v první stavební etapě zaklenuté nelze bezpečně zjistit. Z výsledků průzkumu se spíše zdá, že mohly být plochostropé. Kromě sklepů neznáme výškové členění paláce. Dodnes dochované gotické portálky v přízemí a sníženém prvním patře náleží zřejmě až ke druhé stavební etapě.
Středověká tvrz s trojdílným podsklepeným palácem, vstupní věžovou bránou na severozápadní straně a nárožní věží, byla jedním z obdobných sídel bohatého pražského patriciátu, které známe ze středočeského regionu. Tato nejstarší podoba tvrze zapadá do kontextu náročněji řešených venkovských feudálních sídel druhé poloviny 14. století, stojících na pomyslném typologickém pomezí mezi hradem a tvrzí. Patří k rozvinutému palácovému typu tvrzí. Téměř shodné dispoziční řešení měla tvrz ve Zbraslavicích (okres Kutná Hora), s trojdílnou palácovou budovou při zadní straně, obdélníkovým nádvořím a věží v nároží na čelní straně. Jako analogie geograficky bližší i vzdálenější se nabízejí obdobně stará jádra tvrzí v Buzicích (okres Strakonice) s velkou nárožní věží, na Kladně, v Dírné (okres Tábor) s mírně nepravidelnou dispozicí a věží v čele, v Dolních Břežanech (okres Praha západ) a Kuřívodech (okres Česká Lípa) s velkými průjezdními věžemi v čele, v Tchořovicích (okres Strakonice), Vyšehořovicích (okres Praha-východ) a Smiřicích (okres Hradec Králové) se dvěma věžemi. Jako jednodušší bezvěžové tvrze palácového typu se nabízejí analogie v případě Mrače (okres Benešov), Pluhova Žďáru (okres Jindřichův Hradec) a Vlčic (okres Trutnov).
Míru poškození objektu během husitských válek nedokážeme odhadnout. Neznáme ani majitele v následujícím období 15. století. V první třetině 16. století Třebotov vlastnila Magdaléna z Vrtby, v letech 1540-1615 pak patricijský rod Hovorčovských z Kolivé Hory.
V pozdně středověkém a renesančním období byla tvrz dále přestavována. Do dnešní podoby se ustálila dispozice jižní obytné budovy. Stabilizovalo se výškové členění. Pokud nebyly sklepy zaklenuty již dříve, stalo se tak při pozdně gotické přestavbě. Síň v přízemí středního dílu, přístupná sedlovým portálkem a osvětlená štěrbinovitými okénky, byla zaklenutá nízkou kamennou valenou klenbou. Síň v patře, přístupná rovněž gotickým portálkem (z pavlače) byla zaklenutá třemi poli nízké křížové bezžeberné klenby. K výbavě místnosti patřil i prevét.
Nad síní vzniklo nízké sýpkové polopatro se štěrbinovitými otvory, přístupné patrně původně rovněž z pavlače. Po pravé straně síně byla obytná místnost, jejíž existenci dokládá mimo jiné pozůstatek charakteristické trojice oken. Zda byly již tehdy zřízeny i klenby ve výškově opět odlišných místnostech východního dílu paláce, nebo zda vznikly až v následujícím (renesančním) období není zcela jasné.
Ve stejné nebo jen nemnoho pozdější době vzniklo (patrně ve dvou etapách) i nové východní křídlo mezi nárožní věží a jižním palácem. Toto křídlo bylo patrové dvoudílné, na fasádě dvorního průčelí se dochovaly zbytky renesanční omítky s malovanou výzdobou. Současně byly křížovou klenbou zaklenuty místnosti v přízemí a patře nárožní věže. Klenby ve věži byly shodného charakteru, jako klenby v síni v patře jižního paláce. Nově byl osazen renesanční portálek, vedoucí do místnosti v přízemí věže.
V následující stavební etapě vzniklo i dlouhé jihozápadní křídlo a krátké severozápadní křídlo mezi vstupní bránou a západním křídlem. V přízemí jihozápadního křídla, které navázalo na starší obytný díl jižního křídla, byla zřízena jediná velká místnost (chlévy či stáje), zaklenutá kamennou valenou klenbou. Místnost vedle brány byla rovněž zaklenutá kamennou valenou klenbou. V patře jihozápadního křídla byly snad místnosti dvě, spojené dveřmi s bývalou obytnou místností v jihozápadním nároží. Místnosti v patře byly z vnější strany osvětlené řadou okenních otvorů s kamennými záklenky.
Roku 1630 bývalou tvrz koupil zbraslavský cisterciácký klášter. V následujícím období byl objekt upraven na opatskou rezidenci, od poloviny 18. století sloužící jako fara. Roku 1785 byl klášter zrušen a přešel do majetku náboženského fondu. Barokní přestavba proběhla s největší pravděpodobností v první třetině 18. století. Objekt během ní v podstatě získal dnešní podobu, protože mladší úpravy v 19. a 20 století měly již jen utilitární charakter a nepřinesly žádné výraznější změny do celkové koncepce.
Nejvýraznější změnou (navenek) bylo sjednocení všech fasád na jednotnou výškovou úroveň římsy. Vnější fasády byly velmi prosté, hladké, členěné jen pravidelným rytmem okenních otvorů v patře. Okna měla buď kamenná ostění s lištou, nebo jen omítkové šambrány. Jižní fasáda zůstala v podstatě beze změny, se středověkým výškovým členěním a rozmístěním štěrbinovitých otvorů. Jediným výraznějším kompozičním akcentem byl vstupní portál se zvlněnou římsou, vsazený do rizalitu lemovaného dvěma lizénami. Dvorní průčelí byla členěná lizénami. K jižnímu a severozápadnímu křídlu byly nově přistavěny dvorní arkádové trakty. To umožnilo symetrické řešení fasád s náznaky určité monumentality.
Dispozice přízemí nedoznala větších změn. Nově zaklenut a prodloužen byl průjezd, po jeho stranách vznikly v novém arkádovém traktu chodby. Mezi průjezdem a nárožní věží bylo zřízeno nové schodiště. Dále byla zaklenuta místnost v jihozápadním nároží a místnost ve středním dílu jižního křídla (bývalého paláce) rozdělena příčkou.
Předpokládanou pavlač při středním dílu jihovýchodního křídla nahradil arkádový trakt s novým schodištěm, otevřeným do plochostropé arkádové chodby v patře. Do starší dispozice patra východního a západního křídla byly vloženy nové příčky, které vymezily ve dvorních traktech chodby. Chodby v severozápadním a severovýchodním křídle byly spojeny šikmým průrazem skrz nároží bývalé věže, takže po obvodu dvora vznikl v patře uzavřený okruh chodeb.
Ve vnějších traktech severovýchodního, severozápadního a jihozápadního křídla vznikly nové místnosti, vytápěné z chodeb. V severovýchodním křídle to byla kuchyně s pecí a obytná místnost (pokoj faráře), v severozápadním křídle kromě nového schodiště kaple nad průjezdem zdobená malbami a sousední místnost (pokoj), v západním nároží sál a v jihozápadním křídle sled menších místností. Všechny místnosti měly ploché omítané fabionové stropy a byly zdobené dekorativními malbami na stěnách. Stavba byla vybavena standardními barokními okny (fragment jednoho se dochoval) a dveřmi s dřevěnými profilovanými deštěními. Celek pak překryla nová zvalbená střecha s jednoduchým krovem, tvořeným jen hambálky a krokvemi, pokrytým šindelem. Nad vstupem byla ve střeše věžička s hodinami.
Datovat barokní přestavbu neumíme, stejně tak neznáme jejího autora. Předpokládám, že mohla proběhnout někdy mezi léty 1700 a 1750, pravděpodobně v první třetině 18. století, v době rozkvětu zbraslavského kláštera. Stavbu nepochybně realizoval některý z polírů, pracujících pro blízký klášter. V dobovém kontextu jí můžeme považovat spíše za tradiční, bez progresivních dispozičních či architektonických prvků. Důvodem pro tradiční řešení byla především nutnost vyrovnat se se staršími (předbarokními) konstrukcemi a dále pak snad i určitý marginální význam Třebotova v rámci klášterního majetku.
Úpravy v 19. století byly jen minimální a nedotkly se výrazněji dispozice, ani vnějšího vzhledu budovy. Objekt byl (alespoň v první polovině 19. století) ve špatném stavu, daném dlouhodobě zanedbanou údržbou. V první polovině 19. století vznikla oddělením z velké místnosti v přízemí západního křídla vozová kolna (později zrušená), přístupná nově prolomeným vjezdem v severozápadním průčelí. Nově byly zaklenuty chodby po stranách průjezdu v přízemí severozápadního křídla a úpravy se prováděly snad i v kuchyních v přízemí a patře severovýchodního křídla.
Přestože úpravy v 19. století nepřinesly žádnou výraznější změnu do dispozice či celkového vzhledu objektu, obohatily objekt o soubor kvalitních řemeslných prvků, dodnes dochovaných. Nutné je zmínit alespoň dvojitá okna s vnitřními okenicemi a množství dveří rámové konstrukce (vesměs s deštěním).
Úpravy v první polovině 20. století byly již vysloveně utilitární. Roku 1942 vyhořelo do základů jihozápadní křídlo a část severozápadního křídla. Přestože roku 1958 byla část severozápadního křídla zastřešena a v 70. letech 20. století dostalo provizorní pultové zastřešení i vyhořelé jihozápadní křídlo, objekt dlouhodobě bez údržby chátral.