Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jiří Bláha, Marta Procházková
Poznatky z průzkumu krovů hradního paláce na Pernštejně

In: Průzkumy památek 2/2002, ročník 9, str. 128-138

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Podrobný stavebně historický průzkum krovů hlavního palácového jádra hradu Pernštejna přinesl řadu poznatků o přestavbě střech, která zde proběhla na počátku 19. století. Krovy jsou pozoruhodné zejména rozmanitostí konstrukčních řešení (viz schémata v obrazové příloze) a neobvyklými tesařskými spoji (viz fotografie).
Soubor historických konstrukcí krovů dochovaných v areálu pernštejnského hradu se vyznačuje mimořádně vysokým podílem nestandardních řešení, a to jak po stránce konstrukční, tak v provedení detailů tesařských spojů.
Nejstarší krov hradu byl zatím identifikován v zastřešení věže Barborky (publ. viz pozn. 1) a přiřadil k poznání stavebních dějin hradu cenný doklad dosud neznámé etapy stavební aktivity ze závěru 17. století, etapy, která stabilizovala vzhled palácového hradního jádra na dlouhá desetiletí. Ostatní konstrukce krovů vznikly na počátku 19. století. Pozornost zasluhují zejména ty, které kombinují princip ležatých stolic s centrálními stolicemi podélného vázání krovů. Výsledkem jsou poměrně neobvyklé a složité soustavy se vzájemně prostřídaným řazením příčných vazeb. Doplňkově použité šikmé stolice u krovů nad sály západního křídla a nad Palácem Jana II. z Pernštejna jsou už určitým předznamenáním nástupu moderních vaznicových konstrukcí.
Pozoruhodné jsou dále zejména kuriózní tesařské spoje lokalizované v krovech obytné věže a nad Schröffelovými pokoji. Použití oboustranně rybinovitého přeplátování s jednostranným zapuštěním pro šikmé napojení trámů je u konstrukcí tohoto druhu velmi neobvyklé.
K nejvýznamnějším výsledkům srovnávacího výzkumu patří lokalizace dalších krovů s podobně provedenými tesařskými spoji v Rodkově a v Rožné nad Pernštejnem, a také krovy zámku v Dolní Rožínce, které vznikly ve stejném období jako zastřešení pernštejnského hradního paláce, a kombinují v rámci tradiční hambalkové soustavy dvojitou stojatou stolici s šikmými vaznicovými stolicemi.
Rozborem ikonografických pramenů byly identifikovány celkem tři různé etapy vývoje zastřešení hradu. Nejstarší etapa je doložená dvěma mladšími kopiemi renesančního obrazu, které ukazují většinu střech ještě v pozdně středověké podobě (obr. 20). Stav před úpravami palácových střech na počátku 19. století zachytil v roce 1906 Franz Strüff (obr. 1 a obr. 17) a výsledek přestavby na začátku dvacátých let František Richter(obr. 2, 18 a 19). Rozsáhlý regotizační projekt zpracovaný v 80 letech 19. století Augustem Prokopem nebyl realizován (obr. 3).