Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Miloš Suchomel, Pavel Zahradník
Archivní prameny o sochařské tvorbě Jana Hájka

In: Průzkumy památek 1/2003, ročník 10, str. 3-46

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Ze všech sochařských následovníků kosmonoských Jelínků víme dnes nejvíce o Janu Hájkovi (kolem 1734 - 1796), jehož sochařská dílna sídlila v Mnichově Hradišti/Münchengrätz. Ke známým pramenným zprávám a k předchozím statím v odborné literatuře, týkajícím se Hájkovy sochařské tvorby i biografie, přibyly nové, dosud nepublikované faktické poznatky, které umožňují věrohodnější, spravedlivější i detailnější ocenění Hájkovy výtvarné osobnosti v severočeské regionální oblasti.
V archivních pramenech byly nalezeny další lokality, kam mnichovohradišťská dílna Jana Hájka dodala oltáře, kazatelny, tabernákly, křtitelnice, bohatě ornamentálně zdobené rámy a množství figurálních řezbářských děl. Především to platí o řezbářských pracích provedených v kostelech sv. Víta v Příchovicích, Navštívení Panny Marie v Bozkově, sv. Vavřince ve Vsi/Wiese, Nanebevzetí Panny Marie v Oseku u Sobotky, sv. Prokopa v Libošovicích, sv. Mikuláše v Lomnici nad Popelkou, sv. Prokopa v Nové Vsi nad Popelkou, Nejsvětější Trojice v Českém Dubu/Böhmisch Aicha, sv. Linharta v Hlavicích a sv. Jakuba v Mnichově Hradišti/Münchengrätz.
Z těchto nových pramenných zpráv bylo možno potom uměleckohistorickým rozborem odvodit další hájkovská sochařská díla v kostelech Navštívení Panny Marie v Bozkově, sv. Jana Nepomuckého v Bukovně, Povýšení sv. Kříže v Bělé pod Bezdězem/Weisswasser, sv. Václava v Dolní Krupé, sv. Maří Magdalény v Sobotce a sv. Maří Magdalény v Benátkách nad Jizerou.
Nově jsme poznali také Hájkovy kresebné návrhy rámových oltářů pro interiéry veského a lomnického kostela.
Uměleckohistorický rozbor a hodnocení Hájkovy sochařské tvorby značně ztěžuje několik protikladných, kontrastních, rozporuplných charakteristických vlastností jeho skulpturálních prací. Za principiální vlastnost sochařských děl vycházejících z mnichovohradišťské dílny považujeme různorodost výtvarných projevů, modelačních i rukopisných pojednání dřevořezeb. Při porovnávání jeho figurálních sochařských děl se s tím setkáváme na každém kroku. Působí to takovým dojmem, jako by si Jan Hájek v protikladu k Jelínkům, z jejichž obsáhlé sochařské tvorby téměř celý život čerpal poučení a inspiraci, nevytvořil zcela svérázný, vyhraněný, osobitý styl výtvarného vyjádření, který by i bez signatury a pramenných informací na prvý pohled určoval provenienci uměleckého díla v jeho ateliéru.
S tím ovšem ještě souvisí jedna nepříznivá, negativní vlastnost Hájkovy tvorby, totiž kolísavá, nestejná umělecká hodnota a kvalitativní výše jednotlivých výtvarných děl vycházejících z mnichovohradišťské dílny. Tato kvalitativní nevyváženost celkové dílenské produkce není ovšem nic tak neobvyklého a je v 18. století působena právě kolektivní výtvarnou tvorbou, dílenským zpracováním jednotlivých figurálních uměleckých děl. Na druhé straně nelze ani Janu Hájkovi upřít invenčně bohatější, mistrovská řezbářská díla, jak jsme se s nimi seznámili v kostelech v Příchovicích, Bozkově, Jeřmanicích/Hermannstal, Oseku, Bautzenu, v Działoszynu/Königshain, Ostritz a Hejnicích/Haindorf.
A jsou tu ještě dva charakteristické znaky Hájkovy tvorby, které jeho sochařskou činnost odlišují od sochařské produkce kosmonoské jelínkovské dílny. Jan Hájek se umělecky projevuje především jako řezbář, mnohem méně pak jak kamenosochař. Rozdíl mezi řezbářskými a kamenosochařskými díly Jana Hájka je natolik propastný, že vede k domněnce o různém autorství, a tedy k otázce kamenosochařského spolupracovníka. Dalším svérázným rysem hájkovské produkce je postupná slohová proměnlivost Hájkových uměleckých děl od barokního sochařského radikalismu přes rokokový dekorativismus ke klasicismu a k tvarosloví a typice českého empiru.
Nicméně Jan Hájek, pokud hodnotíme jeho sochařské dílo jako celek, si naši pozornost i úctu zasluhuje, a to koneckonců nejenom jako výrazná regionální výtvarná osobnost, ale také pro svoje češství, národní a humánní cítění, kterým zřejmě byli ovlivněni, jak ukazují prameny, jeho vzdělaní, erudovaní synové, jak dokazují nově objevené faktické zprávy, doplňující Hájkovu biografii a přinášející v neposlední řadě i základní umělcova životopisná data.