Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Michal Panáček, Milada Radová-Štiková
Stanová střecha s vyhlídkovou bání domu čp. 15 Kalich

In: Průzkumy památek 1/2003, ročník 10, str. 109-121

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Jednou z dominant města Litoměřic je jehlancová střecha vrcholící vyhlídkovou bání, která korunuje mohutný měšťanský dům čp. 15 vévodící jižní frontě hlavního náměstí.
Dům, kterému se podle jeho střechy říká Kalich, je do dnešní doby dochován v částečně pozměněné renesanční podobě. Dvoupatrový průjezdní dům na hloubkové parcele se do náměstí otevírá dvěma půlkruhovými arkádami loubí a šestiosým pravidelným průčelím s mohutným trojúhelným štítem, kryjícím sedlovou střechu. Na místě dnešního štítu původně stávalo třetí atikové patro, zakončené čtyřmi drobnějšími štíty, které pokračovaly i na dalších stranách domu. Dům je vybaven řadou renesančních architektonických prvků a bohatou uměleckou výzdobou. Vstup z náměstí zajišťuje půlkruhový saský sedátkový portál s figurální a erbovní plastickou výzdobou. Pravoúhlé pilířky nesoucí hřebínkové klenby interiérů jsou často zakončeny pískovcovými hlavicemi s čabrakou, plochým vlysem a profilovanou římsou. Ve druhém patře se nalézají bohatě malované záklopové trámové stropy a zbytky nástěnné výmalby.
Dům byl jako representační rodové sídlo vystavěn Janem Samuelem Mrázem z Milešovky, hlavním představitelem významné, původně měšťanské litoměřické rodiny. Stavitelem byl Ambrož Balli, který v Litoměřicích pracoval již na více stavbách. Na základě písemných pramenů mělo k základní výstavbě dojít před rokem 1576, kdy Ambrož Vlach, označovaný Balli, zemřel. Podle historiků se však dokončování včetně střechy s bání mělo protáhnout až do let 1578 nebo 1584.
Výjimečným podnikem je charakteristické řešení střechy domu. Za předloženým loubím je nad střední částí objektu vyzdvižena stanová střecha v podobě osmibokého komolého jehlance. Z jejího vrcholu pokračuje osmiboká věž členěná dvěma prstencovými římsami, nesoucí polygonální báň, zakončenou špicí s knoflíkem a osazenou osmi čtvercovými vikýři se sedlovými stříškami.
Základem celé konstrukce je polygonální krovová stolice, zalo_ená na prahovém roštu vyzdviženém na čtyři pilíře vyzděné nad střední nosnou zdí objektu. Stolici stabilizují z každé světové strany samostatné konstrukce, nesoucí zároveň jakési podesty. Uprostřed stolice probíhá hrotnice, tvořící středové vřeteno dřevěného točitého schodiště stoupajícího jejím vnitřním prostorem. Plášť jehlancové části střechy nesou samostatné krokve. V části stolice vystupující nad stanovou střechu jsou jednotlivé sloupy po obvodu spojeny ondřejskými kříži.
Ve vrcholu jsou sloupy převázány trámovým roštem nesoucím báň. Konstrukce báně je tvořena skružovými ramenáty, které jsou propojeny rozpěrami, na nichž je v každém poli vztyčena jednoduchá rámová konstrukce vikýře. Ramenáty se po opsání nepravidelné křivky sbíhají ve vrcholu u hrotnice, kterou zároveň vzpírají. Hrotnice vrcholí plechovým knoflíkem a okovanou špicí. Vnitřní prostor báně, jejíž stavba nápadně připomíná lodní žebrovou konstrukci, vytváří dojem klášterní klenby s žebry sbíhajícími se v kruhovém svorníku. V každém klenebním poli je otevřena jedna okenní luneta, zajišťující komfortní osvětlení i pohodlný výhled ven.
Krov sedlové střechy je úspornou hambalkovou konstrukcí krokevního systému. Podélné vázání zajišťuje vyspělá ležatá stolice. Pozoruhodným nálezem jsou velmi časté zbytky vorařských houžví, dokládající, že surové dřevo použité na stavbu tohoto krovu bylo do Litoměřic dopraveno po Labi svázané ve vorech.
Z popisu obou konstrukcí a porovnání s ikonografickými prameny vysvítá, že obě krovové konstrukce nepocházejí ze stejné doby. Zatímco stanová střecha s bání je zobrazována stále stejně, sedlové zastřešení doznalo v minulosti pravděpodobně několika změn a dnešní konstrukce není původní. Tento předpoklad potvrdil dendrochronologický průzkum, který datoval skácení dřeva použitého na krov sedlové střechy do přelomu let 1832/33 a 1833/34. Naproti tomu zajímavější výsledky přinesl dendrochronologický průzkum u stanové střechy s bání, kde i přes zprávy písemných pramenů, udávající poměrně rozsáhlé opravy a výměny prvků, nezvratně prokázal, že konstrukce je původní a že dřevo použité na trámy bylo skáceno na přelomu let 1568/69. Datace potvrdila hodnotu věže jako autenticky dochované konstrukce a zároveň upřesnila výstavbu celého domu, kterou posouvá hlouběji již do šedesátých let 16. století.
Důvodem pořízení takové vyhlídkové báně byla nepochybně renesanční aristokratická representace stavebníka - nejvýznamnějšího patricijského rodu Litoměřic. Nesporným vzorem umělecko architektonické formy litoměřické střechy i přes domácí tradici stanových střech Benedikta Rieda a jeho žáků a její starší obdobu nad radnicí v Pardubicích, byla oblast sousedního Saska a území na sever podél toku Labe. Nejpřímější tvarovou analogií byla věžní báň korunující v 16. století věž zvanou Hasenturm na vévodském zámku Hartenfels při Torgavě nad Labem. Věž však v roce 1599 vyhořela a již nebyla obnovena. Obdobná byla také nedochovaná báň nad nárožní věží zámku v Drážďanech. Dosud existuje i rozměrná, téměř kulová, báň nad polygonálním rizalitem zámecké kaple Hinterglauchau u Saské Kamenice.
Prvotním místem vzniku v té době módních a výlučných rozměrných vyhlídkových bání, ale byla západní Evropa. Objevují se na šlechtických sídlech ze začátku 16. století v Nizozemí a v Belgii v okolí Bruselu, nebo na městských stavbách v Mechelen, Antverpách a Lovani. Tato forma zastřešení byla v těchto oblastech oblíbená a poměrně běžná. Její rozšíření východním směrem však bylo výjimečnější a vyskytuje se pouze ojediněle na solitérních honosných stavbách.
O to více stoupá v_znam litoměřické báně jako nejvýchodněji autenticky dochovaného zástupce. Spojením se svým stavebníkem navíc dokládá jeho vysoké aristokratické ambice, neváhající pro svou reprezentaci zvolit stavbu v Čechách výjimečnou a v širším okolí vyhrazenou pouze nejvyššímu šlechtickému prostředí. Litoměřický Kalich proto dokládá nejen pozici města a jeho předních představitelů ve druhé polovině 16. století, ale jak tehdy, tak i dnes svou existencí jasně překračuje rámec českých zemí.