Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Pešta
Z průzkumu domu čp. 209 ve Vrchlabí

In: Průzkumy památek 1/2003, ročník 10, str. 145-152

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Dům čp. 209 stojí v severní části historického jádra města Vrchlabí, na rohu ulic Zámecké a Husovy, šikmo naproti mětskému farnímu kostelu sv. Vavřince. V rámci organismu města představuje (resp. do nedávného požáru představoval) velmi hodnotnou a dobře zachovanou historickou architekturu.
Počátky domu jsou nejasné. Lze předpokládat, že nejstarší zástavba v místě kostelního náměstí vznikala v 16. století za Kryštofa Gendorfa z Gendorfu, který Vrchlabí povýšil na městečko. Jádro dnešního domu je patrně barokní. Nejstarší zjištěný dům měl trojdílnou dispozici s patrně roubenou, podsklepenou světnicí. V suterénu se dochovaly dva sklepy v severním traktu pod někdejší světnicí, původně přístupné vnějším schodištěm nebo šíjí z náměstí od severu. Na úrovni přízemí se z nejstaršího domu dochovala místnost v severozápadním nároží a severní část chodby, s pozůstatky otopného zařízení.
Velká klasicistní přestavba proběhla ve dvou časově oddělených etapách. Během starší přestavby, kterou můžeme datovat snad do 20. - 30. letech 19. století, došlo k rozšíření domu na dnešní půdorys. Dispozice přízemí získala vpodstatě již dnešní rozsah, s příčnou chodbou, rohovým podloubím a se třemi velkými místnostmi. S výjimkou obytné místnosti v jihozápadním nároží byla celá dispozice zaklenuta - severní trakt a chodba plackovými klenbami, vstupní síň v jihovýchodním rohu valenou klenbu s výsečemi.
Pod síní vznikl nový sklep, zaklenutý plackovou klenbou. Obtížněji lze identifikovat starší klasicistní etapu v prvním patře, zejména po destrukcích způsobených nedávným požárem. S první klasicistní etapou lze ztotožnit maximálně obvodové zdivo a snad valeně zaklenutou černou kuchyni při jižní fasádě. Nelze však zcela vyloučit, že patro mohlo být ještě po první klasicistní etapě roubené (tak jako u sousedního domu čp. 210) a v dnešním rozsahu mohlo vzniknout až při druhé klasicistní přestavbě.
Zanedlouho byl dům opět přestavován. Největším zásahem byla stavba nového schodiště, které propojilo všechna podlaží. V přízemí dále došlo k dílčím úpravám v prostoru černé kuchyně (podklenutí dymníku, zřízení nového tahového komína). Rozsáhlejší byly zásahy v patře. Tehdy vznikl nejen dnešní prostor schodiště, ale patrně i celá vnitřní dispozice s racionálním systémem příček, která neodpovídá poněkud nepravidelné, bezpochyby starší dispozici přízemí. Datovat druhou klasicistní přestavbu domu neumíme. Vzhledem ke střídmé podobě průčelí a nízkému sklonu střechy, stejně jako k užívaným konstrukcím (plackové a segmentové klenby) k ní mohlo dojít rámcově okolo poloviny 19. století, resp. ve třetí čtvrtině století.
Pozdější zásahy z konce 19. a první třetiny 20. století byly již jen nevýznamné a nezasáhly výrazněji do dispozice domu. K jižnímu průčelí byla připojena patrně přízemní přístavba, pod níž vznikl sklípek (snad řeznická lednice?), situovaný již mimo půdorys historického domu a zpřístupněný portálkem v místě někdejšího větracího okénka. Další zásahy do dispozice (nové příčky, komínová tělesa a pod.) byly jen nepodstatné. Z roku 1925 se dochoval plán na realizovanou úpravu průčelí v duchu architektonického tradicionalismu (arch. Hans Brath a Robert Schultz z Vrchlabí).
Pozdější zásahy do organismu domu v době socialismu (rozsahem naštěstí nevelké) byly architektonicky nevýznamné a vedly k ochuzení jeho architektonických a památkových kvalit. Navzdory tomu se dům až donedávna dochoval v mimořádně autentické podobě. Výrazně byl narušen až posledním požárem, při němž zanikla střecha s krovem, štíty, stropy a klenby v prvním patře a výplně otvorů. Přes uvedené poškození požárem je dispozice i vnější podoba domu je zachována bez výraznějších změn ve stavu, který je výsledkem posledních úprav ze 30. let 20. století.