Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Vladislav Razím
Dolní palác hradu Žebráka. Několik poznámek k problematice dřevem zateplených prostor českých hradů

In: Průzkumy památek 2/2003, ročník 10, str. 63-85

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Tzv. Dolní palác hradu Žebráka na Berounsku patří k významným obytným stavbám českého středověku, dosud mu však nebyla věnována bližší odborná pozornost. Příležitost k podrobnému průzkumu přinesla nedávná citlivá konzervace zříceniny paláce, při níž bylo možno zdivo zkoumat a dokumentovat z lešení.
Nejzajímavější součástí stavby jsou pozůstatky srubem vyložené místnosti v 1. patře. Jejich vypovídací hodnota z hlediska neobvyklé podoby a postupu výstavby dřevěné konstrukce je natolik výjimečná, že vyžaduje podrobnou prezentaci. Již delší dobu jsou právě takto vybavené prostory předmětem zvýšeného zájmu odborné veřejnosti v souvislosti s problematikou způsobů vytápění obytných staveb různých sociálních prostředí. Srubem či jinou dřevěnou konstrukcí zateplené prostory bývají osvětleny okenními otvory s ven rozevřenými špaletami, symetricky seskupenými ve dvou řadách nad sebou. Zvláště v prostředí venkovských staveb se existence horních z takto seskupených okenních otvorů často spojuje s funkcí tzv. dymné jizby, z níž tudy uniká kouř z topeniště. S uvedenými skupinami oken se však až do středověku setkáváme také na hradech, jejichž obvyklý relativně vysoký standard bydlení s existencí dymných prostor příliš nekonvenuje. Je tedy k diskusi, proč se přesto uvedené okenní seskupení v tomto prostředí uplatňovalo, zda byl skutečně sledován účel odvodu spalin, nebo šlo o přetrvávající tradici bez funkčního smyslu či zda horní otvory přispívaly pouze k osvětlení. Tato otázka je zvláště naléhavá u staveb, kde jsou stopy či náznaky někdejší existence nepřímého vytápění místnosti. Průzkum a hodnocení tzv. dolního paláce na Žebráku vedl k pokusu přispět také k řešení uvedené otázky, neboť názorové spektrum je stále velmi široké.
Královský hrad Žebrák byl založen asi na přelomu 13. a 14. století na protáhlé ostrožně, obtékané potokem. Ostrožna je výběžkem podstatně vyššího Zámeckého vrchu, na jehož konci v sousedství Žebráka stojí hrad Točník. Nepříliš výrazné relativní převýšení hradu Žebráka nad okolní terén kompenzovaly z obranného hlediska prudké svahy hradní skály a možnost vybudovat vodní zdrže v těsném potočním údolí.
Tzv. dolní palác není součástí jádra hradní zástavby na hřebeni ostrožny, ale je vysunut do prudkého svahu jihozápadní části jejího závěru. Výstavba budovy byla zjevně velmi rasantním zásahem do předchozího plánu hradu, neboť přitom bylo zcela prolomeno a v dlouhém úseku zlikvidováno obvodové opevnění, které zde probíhalo. Palác tak zaujal polohu, která byla oproti hradnímu jádru podstatně níž. Přesný půdorys paláce neznáme, nejspíše však šlo o pravidelný obdélník. Dochované jihozápadní nároží paláce je svázáno z pískovcových kvádrů s výrazně plastickou bosáží, jež bývá pokládána za charakteristický stylový projev tzv. dvorské huti krále Václava IV. (vládl v letech 1378-1419), který byl také stavitelem hradu Točníka.
Hlavní prostora paláce byla v 1. patře. Místnost byla osvětlena čtyřmi okny ze západní strany, nelze však vyloučit, že další okna byla na jihu a případně také na východě. Na severu místnost vymezuje vnitřní dělící zeď budovy. Uvedená západní okna jsou seskupena v symetrické formaci, tři dole a jedno nahoře, všechna přitom náleží jedinému podlaží. Typově jde o okna charakteristická pro dřevem zateplené místnosti, s ven výrazně rozevřenými špaletami, stoupavými segmentovými záklenky a ve stejném směru skloněnými parapety. Roubená konstrukce interiéru místnosti zanikla požárem, zachovaly se však po ní velmi zřetelné stopy, zejména v podobě otisků v maltě, jež se při stavbě rozlila mezi zdivo a dřevěné kuláče. Podle těchto stop lze poměrně spolehlivě rekonstruoval podobu výdřevy i postup její stavby. Zdivo paláce bylo stavěno současně, respektive v nejužší časové návaznosti na konstrukci srubu. Po uložení podlahových trámů byla na ně v kolmém směru nakladena prkna, jejichž některé konce položené na ústupcích v síle zdiva zůstaly výrazně otisknuty ve zdivu. Teprve poté byl sestaven spodní, základový rám roubení, znatelně mohutnější a konci trámů hlouběji zasahující do zdiva než další nasedající vrstvy. Jeho krajní trámy při jižní a severní stěně místnosti jasně překrývají do zdiva zapuštěné konce podlahových prken. Na dvou místech západní strany se ve škvíře mezi základovým rámem a prkny podlahy dochovaly v maltě otisky čel fošen, jejichž smysl je nejasný. Nelze rozhodnout, zda tyto fošny probíhaly po podlaze napříč celou místností, a sloužily například k upevnění nějaké výbavy interiéru, nebo šlo jen o krátké prvky, související s detailním provedením západní stěny.
Zejména v jihozápadním koutě místnosti lze dobře sledovat provázání vzájemně kolmých trámů roubení až do úrovně shodné s patkami záklenků oken. Nad touto úrovní již otisky čel trámů nenacházíme a průkazně zde ani nebyly. Povrch zdiva je zde nápadně nerovný a namísto půdorysného pravého úhlu je v koutě spíše nepravidelné zaoblení. Takto utvářená část jihozápadního koutu dosahuje výšky zhruba 140 cm a teprve v jeho zbývající partii až ke koruně zdiva jsou lícové kameny pečlivěji kladené. Povrch západní stěny nad trojicí oken již nevykazuje stopy výdřevy místnosti, zároveň je však poměrně nerovný, odlišný od obvykle lícovaného zdiva. Přestože je zdivo nad okny dochováno do značné výše, nejsou zde stopy konstrukce stropu. Naproti tomu se tu dochovaly zbytky čtyř trámů, tři na západní a jeden na jižní straně, které původně přesahovaly nejen vnitřní, ale také vnější líc obvodového zdiva. Relativně nevelká síla trámů a velké mezery mezi nimi nesvědčí o tom, že by původně tvořily stropní konstrukci.
Uvedené detaily lze nejspíše interpretovat následujícím způsobem: Roubené stěny místnosti dosahovaly od podlahy pouze do úrovně patek záklenků trojice oken. V uvedené úrovni ze svislých stěn vyrůstala nejspíše necková nebo klášterní klenba, případně šikmé náběhy (fabiony) vyvýšeného stropu (zrcadlová klenba). Roubení z klád zde však patrně vystřídalo prkenné bednění v trámcové kostře. Vzhledem k udané výšce paty této klenby musela být v místě horního okna provedena mělká klenební výseč. Existencí takovéto klenby lze vysvětlit smysl uvedených zbytků čtyř trámů. Ať již šlo o samostatné krátké prvky nebo o vzájemně se protínající dlouhé trámy, pomáhaly zřejmě vynášet klenební (stropní) konstrukci. Vnější líc obvodového zdiva budovy tyto trámy patrně přesahovaly proto, aby zde mohly být zakončeny svislými příložkami (závlačemi). Postupem výstavby klenby můžeme rovněž zdůvodnit uvedené anomální vlastnosti vnitřního líce zdiva nad okenní trojicí. Nedbale lícované zdivo nad okny postačovalo, neboť bylo skryto za rubem klenby, a nepečlivě provedený styk jižní a západní stěny zřejmě souvisí s tím, že zedníci za náběhem klenby neměli pro svou práci dostatek manipulačního prostoru. Teprve ve vyšší úrovni, kde bylo šikmo stoupající nároží rubu klenby více vzdáleno, mohli kout vyzdít přesněji.
Na severní straně místnosti se dochoval otvor, kterým se jistě přikládalo do kachlových kamen, která zde stála. V sousední místnosti byla nejspíše kuchyně. Zůstává otázkou, zda měl palác ještě další podlaží a jakým způsobem byl zastřešen. Existence vyčnívajících konců pomocných trámů uvažované klenby na fasádách pravděpodobně nasvědčuje nutnosti jejich ochrany před povětrností, například prostřednictvím předstupujícího polopatra.
Podle dendrochronologické analýzy byly trámy užité při stavbě paláce skáceny v zimě 1424/1425, tedy po smrti výše zmíněného krále a v průběhu intenzivní fáze husitských válek. Rozbor písemných pramenů vyústil v zajímavou hypotézu, že palác nebyl určen k běžnému obývání, ale byl vystavěn za účelem pořádání sjezdu zástupců znepřátelených politických stran o Vánocích 1427. Zástavními držiteli hradů Žebrák a Točník tehdy byli významní předáci české katolické šlechty Hanuš a Fridrich z Kolovrat. Tímto způsobem lze vysvětlit izolovanou polohu paláce v nevýhodné poloze na okraji hradního areálu (obava ze zrady) i neobvykle velké rozměry roubené vytápěné místnosti, která zjevně nebyla určena k soukromým účelům držitelů hradu.
Pokud jde o otázku způsobu vytápění dřevem zateplených místností na hradech, je dolní palác na Žebráku cenný dokladem nepřímého vytápění ze sousední místnosti pomocí kachlových kamen. Autor pak rozborem dalších příkladů z českých zemí a jejich nejbližšího okolí (dřevem vyložená místnost v románsko-gotickém paláci na hradě Ruttenstein v Horním Rakousku, která obsahovala blíže neznámé otopné zařízení, z něhož unikal kouř speciálním komínovým otvorem) dospěl k závěru, že charakteristické trojúhelné seskupení oken dřevem zateplených místností na hradech nejspíše nesouvisí s principem dymné jizby, ale se snahou o optimální osvětlení. Z důvodu tepelné izolace byla totiž tato okna na straně interiéru co nejmenší.