Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Petr Macek
Za paní docentkou Radovou

In: Průzkumy památek 1/2004, ročník 11, str. 1-2

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: V tomto roce jsme se rozloučili s paní docentkou Ing.arch.Miladou Radovou-Štikovou. Určité věci nás nejdříve zaskočí a skutečná tíha na nás dolehne až později, v době,kdy vícenásobně prožíváme takovouto velkou ztrátu.
Paní docentka byla příkladem člověka, který zasvětil celý svůj život vědě, v jejím případě historické architektuře. Nezabývala se však pouze vysoce odborným bádáním, současně se maximálně snažila svůj milovaný obor přiblížit dalším zájemcům, zaujmout pro něj řadu začínajících i pokročilých historiků architektury.
Vědecká činnost paní docentky byla pevně spojena s Českým vysokým učením technickým, respektive s fakultou architektury, se kterou nedílně souvisí téměř veškerá její činnost.
Již těsně po 2. světové válce se zde stala vlastně první asistentkou profesora Stefana. Byla to právě ona, která stála po jeho boku a sdílela s ním následující obtížnou a neutěšenou dobu.
Její vlastní životní zájem se brzy vyhranil a směřoval k hlubšímu poznání středověké architektury, kterou však od počátku zcela organicky a v duchu progresivních přístupů spojovala se stavitelstvím. Zde měla zřejmě význam válečná epizoda, kdy se při totálním nasazení zabývala statikou, kterou dokonce na ČVUT posléze krátce vyučovala. Snad právě takováto zkušenost sehrála zásadní roli v jejím chápání architektury ne jako pouhé formální struktury, ale stavitelského díla jako takového, ve veškerém rozsahu i problematičnosti. První díla paní docentky byla zasvěcena románskému umění, kde se od uměleckohistorického přístupu věnovaného doksanské románské huti (ve spolupráci s A. Merhautovou-Livorovou) brzy po- sunula ke zkoumání obytných objektů, což byl posléze jeden z jejích hlavních a celoživotních zájmů. Zde se již snoubil zájem o uměleckou podobu stavby s posuzováním dispozice, komu nikačních vazeb, vytápění, s úvahami o roli stavebních konstrukcí a podobně. Dalším celoživotním zájmem pak byla pozornost věnovaná sklípkovým klenbám, jako jednomu ze základních znaků pozdně gotické a raně novověké architektury, opětovně spojenému se sledováním často odvážných stavebních postupů. Toto téma vyrostlo z úzkého propojení se zájmy manžela ing. arch. Oldřicha Rady, jehož pozornost se obracela ke klenebnímu umění,k jeho významovým a konstrukčním otázkám. Z těchto aspektů posléze vykrystalizovala pozoruhodná kniha, jejíž metodická rovina je vysoce přínosná. Již obsáhlý katalog přesahující hranice naší země je souborem faktů, která nelze při bádání žádným způsobem obejít. Zajímavá je rovněž snaha najít spojitosti nejen s obecným dobovým stylovým zaměřením, ale současně i s časovými přesahy a dalšími návaznostmi.
Na závěr této části si nedopustím jednu poznámku. Jedná se o takzvané "vojtěšské" kostely, tedy sakrální stavby spojované s působením tohoto světce, případně obecněji s příslušným raně středověkým obdobím. Starší literatura je takto běžně pojímala a až paní docentka velice jasným a působivým článkem doložila jejich podstatně mladší původ, někdy dokonce posunutý až do 16. století. Domnívám se, že ji muselo v jejím vnějšími vlivy vynuceném ústraní mrzet, jak byla tato teorie přecházena někdy až s provokativním nezájmem. Dnes se kupodivu již ve více publikacích hovoří o mladším původu mnoha staveb či stávající studenti s údivem konstatují, jak mohly být některé uvedené stavby vůbec někdy považovány za tak staré.