Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Miloš Suchomel, Pavel Zahradník
Spolupracovníci a následovníci kosmonoských Jelínků na Mladoboleslavsku

In: Průzkumy památek 1/2004, ročník 11, str. 61-87

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Stať je závěrečnou částí triptychu zabývajícího se sochařskými díly sochařskými díly kosmonoských Jelínků a jejich spolupracovníků a následovníků. Je rozdělena do dvou kapitol. Prvá je věnována ještě dodatkům k činnosti kosmonoské dílny, druhá pak jelínkovským sochařským epigonům na Mladoboleslavsku a zahrnuje jak jejich biografie, tak i skulpturální tvorbu.
K jelínkovským kamenosochařským dílům jsou nově přiřazeny statue Nejsvětější Trojice z roku 1721 ve Všeborsku-Obrubcích a sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1725, která stávala u vchodu do kostela téhož světce v Mladé Boleslavi. V obou případech jde nejspíš o díla Martina Jelínka st. a Josefa Jiřího Jelínka.
Od roku 1966 byla tehdejším Střediskem státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje připravována výstava restaurovaných soch kosmonoské sochařské rodiny Jelínků. Z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let 20. století pocházejí soupisy jelínkovských sochařských prací na Mladoboleslavsku. Bohužel proponovanou výstavu se nakonec nepodařilo uskutečnit. A tak z tehdejších záznamů mnoho zůstalo nedořečeno a také nepublikováno. Stať přináší řadu zpráv o těchto v odborné literatuře dosud nezmiňovaných jelínkovských dřevořezbách.
Týká se to především soch sv. Petra a sv. Maří Magdalény a krucifixu, které byly objeveny v roce 1971 v neužívané sakristii kostela Nalezení sv. Kříže v Kosmonosech. Pocházejí nejspíš z let 1730-1740 pravděpodobně z rukou Josefa Jiřího Jelínka. V roce 1972 byl do seznamu jelínkovských prací určených k vystavení zapsán i krucifix z let 1735-1745 též od Josefa Jiřího Jelínka v kostele sv. Jana Nepomuckého v Mladé Boleslavi. Přibližně z téže doby od téhož jelínkovského autora jsou sochy andělů na bočních oltářích kostela sv. Martina v Luštěnicích. O pár let starší je zřejmě dřevořezba Piety z bočního oltáře kostela sv. Anny v Týnci, opět dílo Josefa Jiřího Jelínka. V roce 1968 byla k souboru přiřazena další skulptura, a to socha Vzkříšeného Krista ze čtyřicátých let 18. století od Martina Jelínka st. z kostela sv. Jana Nepomuckého v Rejšicích. O devět let později přibyla do seznamu jelínkovských prací určených k vystavení další socha Vzkříšeného Krista z let 1740-1750 od Josefa Jiřího Jelínka. Bohužel ani jedno z těchto děl nebylo až dosud zmíněno v jelínkovské literatuře. Umožňuje to až nyní čerstvý nález někdejšího deníku a dokumentace pocházejících z doby před 35 lety.
K sochařské práci kosmonoské dílny patří zřejmě i statue sv. Jana Nepomuckého z roku 1769 od Martina Ignáce Jelínka před kostelem sv. Jiří v Dolním Krnsku. Podle archivního pramene sem kosmonoský řezbář dodal v roce 1765 sochu Salvatora a o rok později ještě sochu sv. Anny. Je tedy pravděpodobné, že i svatojánská statue je dílem kosmonoského ateliéru. Autorství Martina Ignáce podporuje srovnání rukopisu a fyziognomie dolnokrnské postavy sv. Jana Nepomuckého s dalšími skulpturami tohoto autora, zejména se sochou Salvatora v Podhradí a svatojánskými statuemi v Kosmonosech, Sobotce a Horním Bousově.
Druhá část statě je věnována sochařské tvorbě jelínkovských epigonů Františka Práška (1714-1788), Josefa Nedomy (1735 - po 1805) a Josefa Šrajnera či Schreinera (před 1752 - 1825). K objasnění jejich biografie i sochařské činnosti pomohly především zprávy z archivních pramenů.
Z Práškova řezbářského díla se do současnosti zachovala (i když jenom ve fragmentu) sochařská výzdoba rámového oltáře a kazatelny v kostele sv. Šimona a Judy v Plazech. Ta nám umožňuje připsat Františku Práškovi některé dřevořezby, které byly dříve počítány k tvorbě Martina Ignáce Jelínka. Jedná se konkrétně o reliéfy se čtyřmi evangelisty z kazatelen v kostelech v Dolním Bousově, Luštěnicích a Hlohovicích. Práškovu spolupráci lze předpokládat i v reliéfech s Rozsévačem na poprsnicích ambon v kostelech v Kováni a Loukově.
O sochařské činnosti dalšího s kosmonoskými Jelínky spřáteleného řezbáře Josefa Nedomy, který se nakonec stal i jejich příbuzným, toho víme ještě méně než o díle Františka Práška. Jeho prací byli dva andělé na hlavním oltáři kostela Nejsvětější Trojice ve Bzí. Podstatně známější výtvarnou osobností se stal jeho syn Václav Nedoma, narozený sice v Kosmonosech, ale sochařsky činný později v Praze. V odborné literatuře se nejčastěji setkáváme s jeho statuí sv. Jana Nepomuckého z roku 1818 pod usedlostí Cibulka v Praze 5. Vliv jelínkovské tvorby je i zde patrný.
Nejmladší z jelínkovských výtvarných následovníků byl Josef Šrajner. Také z jeho sochařské činnosti známe dnes zlomek, totiž sochy andělů z roku 1800 v dolní části starší mariánské statue v Jičíně. Na základě této znalosti však lze dnes Šrajnerovi připsat i skulpturu sv. Jana Nepomuckého z devadesátých let 18. století ve Skalsku a možná i dřevořezbu sv. Františka z Pauly snad z doby kolem roku 1770 na hlavním oltáři v kostele sv. Kateřiny v Dolním Bousově.
Ani jeden z jelínkovských následovníků svým dílem nejenže kosmonoské mistry nezastínil, ale ani se jim nevyrovnal ve virtuozitě a suverénním vedení výtvarných nástrojů jak v řezbářské, tak i kamenosochařské tvorbě.
Není to tak dávno, co bylo objeveno další dosud nepublikované jelínkovské dílo v dřevořezbě sv. Barbory z kostela sv. Maří Magdalény ve Stupné. S velkou pravděpodobností tu jde o dílo Martina Ignáce Jelínka z doby kolem roku 1755. Objev této další dosud nepublikované jelínkovské řezbářské práce nás jen utvrzuje v přesvědčení, že práce na monografii rodiny Jelínků z Kosmonos sice pokročily, ale zdaleka neskončily.