Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Petr Uličný
Opevnění města Jičína v 16. století

In: Průzkumy památek 1/2004, ročník 11, str. 126-143

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Z renesančního opevnění města Jičína se dodnes dochovaly jen některé, i když významné části, k nímž zejména náleží jedna z dominant města ? věžovitá Valdická brána. Údaje o většině dnes chybějících článků opevnění je však možné doplnit díky bohaté ikonografické dokumentaci, a poskládat tak jeho téměř úplný obraz. Takto uceleně podaná podoba je proto důležitým příspěvkem k výzkumu fortifikací českých měst. Studium průběhu opevnění může také mnoho napovědět o urbanistickém vývoji samotného města a naopak.
Pro založení města bylo vybráno místo při řece Cidlině, která zde vytváří mírnou zákrutu. V době před rozsáhlou stavební činností Frýdlanského vévody Albrechta z Valdštejna bylo město obehnáno jedním pásem zděných hradeb, se třemi branami a dvěma fortnami. Na východ směrem k Hradci Králové směřovala brána Valdická, na sever k Mladé Boleslavi brána Holínská a na jihozápad k Praze brána Velišská. K severozápadu pak město otvírala fortna Hrnčířská a k jihu fortna Koželužská. O založení města je většinou předpokládáno, že proběhlo na ?zeleném drnu", na místě bez staršího osídlení. Pravděpodobně však vzniklo vedle dvou starších lokalit, z nichž první s kostelem Sv. Jana Křtitele na Koštofranku ležela v 16. století za hranicemi města na jihovýchodní straně. Svatému Janu Křtiteli byly v blízkém okolí nejednou zasvěceny kostely starobylého původu, a také pomístní název Koštofrank, vzniklý z výrazu castellum francum ? svobodný hrádek, lze nalézt i v jiných blízkých městech. Druhá lokalita se nalézá na západní straně města západně od kostela Sv. Ignáce (dříve Sv. Jakuba) a byla již v roce 1392 nazývána Hrádek. Původní západní hranici města zde indikuje průběh dříve spojených ulic Balbínovy a Ruské, které se jako šikmo probíhající tangenta jeví vůči pravoúhlé osnově ulic města dodatečná. Po rozparcelování Hrádku v 60. letech 15. století došlo k rozšíření města na část jeho původního místa. Nejstarší písemné zmínky o městských hradbách se týkaly šesti roubených bašt, zvaných sruby, které byly během poslední čtvrtiny 15. století převáděny do držení měšťanů. Většina z nich byla situována na jihozápadní straně města a zanikly někdy v průběhu 1. poloviny 16. století. ?Výkladní skříň" renesančního Jičína byla věžovitá brána na východní straně města, zvaná později Valdická, založená v posledních letech vlády Viléma Trčky. Stavba, vybavená v posledním patře ochozem, splňovala funkci hlásky a honosila se orlojem instalovaném v druhém patře. Dle řady letopočtů rozsetých po celé stavbě probíhala její konstrukce mezi léty 1568 ? 78. Brána tvoří v půdoryse čtverec o straně něco přes 10 metrů, rozšířený na jižní straně o schodišťovou věž, k níž zhruba v polovině bočních stran přiléhala hradební zeď. K podobě hradeb přiléhajících z obou stran k bráně se dochoval plán s projektem biskupského kostela, navržený v sousedství Valdické brány Giovannim Pieronim kolem roku 1624. Objevuje se zde na jedné straně úsek hradby s poprsní zdí a cimbuřím a na druhé tečkovaně vyznačený průběh zaniklé zdi. Malý fragment z této hradební zdi se dodnes dochoval ve zdivu schodišťové věže Valdické brány. Síla hradby zde byla 110 cm při výšce 540 cm. Za Valdickou bránou následovalo Valdické předměstí, které ukončovala druhá Valdická brána, o jejíž podobě není mnoho známo. Hradba od Valdické brány postupovala šikmo k jihu okolo Valdštejnského paláce, přes dnešní ulici Smiřických, kde stála Koželužská fortna, zrušená při stavbě dolních stavení Valdštejnského paláce. Úsek zdi za domy č.p. 12 ? 20 ležících jižně od kostela Svatého Ignáce je ve svém jádru městskou hradbou, jejíž vnější líc byl téměř úplně vyměněn v 19. století. Hradební zeď zde oddělovala dvě značně rozdílné výškové úrovně. Opevnění dále pokračovalo západním směrem, kde bylo přerušeno Velišskou bránou, připomínanou již roku 1479, kdy se ještě nazývala Rybniční. Brána zbořená po roce 1816 byla jednoduché hranolové stavení s polodřevěným patrem a její průjezdní portál byl členěn bosáží s plastikou ve vrcholu. Nejlépe dochovaný a přístupný úsek z celého předvaldštejnského městského opevnění stojí v ulici Na Hrádku, mezi pozemkem bývalé jezuitské koleje a Velišskou bránou. Část hradby byla zbořena v roce 1925, dochovala se však plánová a fotografická dokumentace, podle níž byla hradba při zemi prolomena trojicí střílen z Valdštejnského období. Výška hradby, podobně jako u Valdické brány zde dosahuje 540 cm (3 sáhy). Šíře je 160 cm a její průběh byl rozdělen do tří úseků. Opevnění stávající na místě jezuitského komplexu bývalo zpevněno hranolovou věží zvanou Kyselka, zbořenou již v roce 1686. Jezuitské budovy přiléhaly k ulici ústící do Hrnčířské fortny, která byla jako jediná jištěna polygonálně zakončeným barbakánem. Podoba barbakánu je známa jen ze Sikorovy kresby a z barokních plánů. Na severní straně města v úseku mezi Hrnčířskou fortnou a Holínskou bránou je dodnes dochována hranolová bašta, obsažená v domě čp. 51. Zaniklá Holínská brána se svojí skromnou velikostí a architekturou podobá bráně Velišské. Ve vnějším opevněním za ní stála druhá brána podobného tvaru. Na severovýchodním ohbí hradeb, při dnešní synagoze, stávaly dvě půlválcové bašty, z nichž východní ? jak prokázal nedávný průzkum ? byla jako plná věžice přistavěna až dodatečně. Na východní straně města jsou pak zachovány pozůstatky půlválcové (za č. p. 35) a mladší trojúhelné (za č. p. 103) bašty. Příkop, obíhající hradební zeď, je doložen na všech stranách města, dosahující v dokumentovaných případech 6 m hloubky a u Hrnčířské fortny 13 metrů šířky. O valu nejsou činěny vyslovené zmínky, pouze na kontraskarpě příkopu na severní straně města zobrazuje Sikora plaňkový plot, který mohl val ukončovat. Druhý příkop vycházel zřejmě od Hrnčířské fortny a ohraničoval Holínské a Valdické předměstí, otevřené dvěma branami, které ležely nejspíš jen v linii lehkého opevnění, pohlceného brzy zástavbou předměstí.
Kdy bylo kamenné opevnění započato a jak dlouho výstavba trvala, není zatím z žádných pramenů jasné. Podle četných zmínek z konce 15. století o obranných baštách, které po roce 1500 náhle mizí, lze soudit, že se stavbou kamenných hradeb bylo započato asi nejdříve začátkem 16. století. Zánik části staršího opevnění s největší pravděpodobností způsobil požár západní strany města v roce 1519 a řada menších lokálních požárů v letech 1545 ? 1550. Vyvrcholením všech prací pak bylo vztyčení Valdické brány, stavěné v letech 1568 ? 1578. Tato brána se také zcela odlišovala od obou zbylých bran, které se spíše podobaly branám s dřevěným patrem v nedalekém Turnově. Zde probíhala výstavba hradeb ve stejnou dobu jako v Jičíně, od roku 1509, kdy město získalo právo se opevnit. Jejich výstavba se však vlekla, protože ještě v roce 1529 bylo smlouváno o stavbě jistého díla. Taktéž v dalším blízkém městě, v Novém Bydžově, probíhala výstavba opevnění ve stejnou dobu, kolem roku 1514. Tehdy snad vznikla i výrazná věžovitá brána Metličanská a její protějšek brána Starobydžovská. Společná byla i rezignace na přesný geometrický tvar městského obvodu, daným novým opevněním, jak lze pozorovat v severní části Bydžova a v Turnově celkově. Taktéž kvalita opevnění z hlediska dobového vojenství odpovídala světu malých měst, i tak však představuje opevnění Jičína charakteristický projev a je díky své částečné dochovanosti a dobré dokumentaci cenným svědkem historie stavitelství a vojenství.