Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Dagmar Černoušková
Nový dvůr v Lednicko-valtickém areálu

In: Průzkumy památek 1/2004, ročník 11, str. 173-182

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Od 80. let 18. století začal kníže Alois I. cílevědomě kultivovat lednicko-valtický areál. Nechal podstatně zvětšit někdejší barokní parter mezi lednickým zámkem a řekou Dyjí a lednický park se tak na přelomu 18. a 19. století přeměnil ve velkolepou zámeckou zahradu, v níž se snoubila barokní rezidua a nové sentimentální partie s romantickými a exotickými stavbami. Tyto aktivity vrcholily zejména po roce 1805 s nástupem Aloisova bratra, knížete Jana Josefa I. z Liechtenštejna (1760 - 1836). Byly odvodňovány bažiny kolem ramen Dyje, hlavní tok řeky byl přeložen a prostor mezi zámkem a minaretem vytvářel iluzi lužní krajiny. V areálu parku začaly vznikat solitérní (tzv. voluptuární) stavby romantického, historizujícího, antikizujícího či orientálního charakteru.
Inspiračními zdroji byly především osvícenské sentimentální (umělé) zahrady v Německu, Rakousku a Francii. Architektonické předlohy k jednotlivým voluptuárním stavbám byly čerpány z tzv. předlohových knih, které vycházely od 2. poloviny 18. století. Proměny lednicko-valtického zámeckého parku poměrně velmi brzy reflektoval soudobý tisk a turistická literatura.

Statek Nový dvůr patřil v hierarchii voluptuárních staveb v lednicko-valtickém parku k prototypu vzorového hospodářského dvora se stájemi, kde byla provozována regulérní hospodářská činnost. Ve srovnání s většinou ostatních staveb tedy nešlo o pouhý "lusthaus", nýbrž o vskutku samostatnou ekonomickou jednotku. Nový dvůr (Neuhof) byl vybudován v katastru Lednice, jižně od Prostředního a Mlýnského rybníka (Mittereisgruber Teich a Mühl Teich) na někdejším valtickém panství. Necelý kilometr západně od statku je chrám Tří grácií, který tvoří kompoziční osu s Rybničním zámečkem na protějším břehu Prostředního rybníka. Severovýchodně od Nového dvora, u břehu Mlýnského rybníka, je situován Apollónův chrám.
Přízemní budovy rozlehlého uzavřeného statku obklopují pravoúhlý dvůr. V ose jihozápadního vstupního křídla je obdélná stodola s valbovou střechou. Ke stodole přiléhá po stranách vždy sedm arkádových os, z nichž dvě krajní jsou slepé a trojice středních os je otevřená. V každé střední otevřené arkádě je vjezd do dvora. Oba konce vstupní partie tvoří stylizované brány ve štítech severozápadního a jihovýchodního křídla. V ose protějšího severovýchodního křídla, obráceného k Mlýnskému rybníku, je kruhový salet (tzv. rotunda) s pilířovým portikem při vnějším průčelí. Po stranách rotundy navazuje vždy sedm arkádových os, v každé střední arkádě je vjezd do dvora. Na obou koncích průčelí jsou opět stylizované brány ve štítech bočních křídel. V rotundě je kruhový sál zaklenutý deštěnou kopulí s výmalbou s vegetabilními a antikizujícími motivy. Sál je přístupný hlavním vnějším vstupem v portiku. V jihozápadní části rotundy (směrem do dvora) jsou radiálně situovaná stání pro koně (původně pro dobytek). V severozápadním křídle jsou stáje pro koně, v jihovýchodním křídle jsou převážně byty a kanceláře.

Hospodářský statek Nový dvůr byl postaven v letech 1809 - 1810 podle projektu tehdejšího ředitele liechtensteinské stavební kanceláře, architekta Josepha Hardtmutha. Hardtmuthovy plány obou hlavních průčelí s půdorysem stodoly a s půdorysy částí bočních hospodářských křídel jsou uloženy v Liechtensteinském archivu ve Vídni. V rámci zpracování stavebněhistorického průzkumu byl vedle těchto známých, avšak u nás doposud nepublikovaných vídeňských plánů objeven neznámý půdorysný plán Nového dvora, který vznikl pravděpodobně současně a je uložen v Moravském zemském archivu v Brně. V levém horním rohu brněnského plánu je zřejmě obrácená signatura s letopočtem: Joseph Hardtmuth 1809, resp. 809.

Architekt Hardtmuth dokončil plány Nového dvora v dubnu 1809. Z průvodní zprávy a rozpočtu stavby, signované rovněž Josephem Hartmuthem, vyplývá, že se nejednalo o novostavbu na "zelené louce". Předpoklad, že šlo o přestavbu, zmiňuje i G. Wilhelm (1990): "Zu derselben Zeit wurde ein grosser Meierhof, der im Gebiet zwischen Feldsberg und Eisgrub gelegen war, umgebaut, der Neuhof. Hardtmuths Pläne waren im April 1809 fertig, die Bauführung 1810 beendet..". Průběh stavby lze částečně vysledovat z dochovaných písemných pramenů, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu. Z těchto materiálů je zároveň zřejmé, že hlavní stavební práce na Novém dvoře proběhly ve dvou etapách, a to s odstupem deseti let.
První stavební etapa proběhla v letech 1809 - 1810. Vedením stavby byl pověřen inženýr Laurenz (Vavřinec) Vogel, který měl dohlédnout na správný průběh prací a na účelné využití materiálu ze starší stavby. Na stavbě pracoval zednický mistr Franz Gratzl, kamenický mistr Geotg Eck a tesařský mistr Fillipp Partila (Bartilla). Krov stodoly zhotovil vrchnostenský tesař Kern. Cihly na stavbu se dovážely z lednické cihelny. Z větší části ještě v roce 1809 a nejpozději v roce následujícím byla stavba, resp. její první etapa, dokončena.
Ve druhé stavební etapě v roce 1819 byl mimo jiné zbudován salet, tzv. rotunda v ose severovýchodního průčelí. Téměř na den přesně po deseti letech od dodání Hardtmuthových plánů a zahájení stavby v Novém dvoře (1809), 12. dubna 1819, je datována zpráva, že Jeho výsost přikázala stavbu saletu včetně švýcarské stáje. Stavbu vedl pravděpodobně Joseph Poppelak. Ke stavbě kruhového saletu, tzv. rotundy se stájemi nebyla zjištěna žádná plánová ani písemná dokumentace. Salet se stájemi byl zřejmě dokončen již za čtyři měsíce, neboť 17. srpna 1819 byl pořízen popis krav, které pro Nový dvůr vybral dvorní rada von Ostheim. Celkem 18 červenostrakatých švýcarských krav, jejichž stáří a číselná evidence byly v popise uvedeny, mělo být přivezeno ze dvora v Hruškách (obec Hrušky na Břeclavsku). Stání pro dobytek bylo radiálně uspořádáno tak, že krávy stály hlavami proti návštěvníkům, kteří je mohli pozorovat a ochutnávat jejich mléko. Autorství projektu saletu připisuje G. Wilhelm (1990) tehdejšímu řediteli liechtensteinské stavební kanceláře, architektu Franzi Engelovi a datuje ji do roku 1824. Písemná zpráva o popisu a objednávce krav pro nové "švýcarské stáje" datuje tedy dokončení stavby saletu poměrně spolehlivě již do roku 1819.

Další stavební úpravy v areálu Nového dvora jsou v pramenech doloženy až v polovině 19. století. V roce 1855 proběhla obnova střechy nad saletem, v červnu 1861 se opět pracovalo na saletu, který byl "očištěn a obarven". Dále byly opraveny latě v arkádových obloucích a v srpnu 1861 se vyměňovaly okapové roury za balustrádou nad saletem a na objektech kravína a ovčína. V souvislosti s těmito opravami se dokonce uvažovalo o odstranění balustrády nad atikou saletu. V červenci 1862 se opět opravovaly šindelové střechy na saletu a rovněž velmi těžce přístupný krov, který byl na mnoha místech shnilý. V roce 1866 byla opravena balustráda nad saletem. Veškeré práce, výrobu i instalaci, provedla firma Diener z Vídně.
Pravděpodobně od 2. poloviny 70. let 19. století se v Novém dvoře začalo s chovem koní. V roce 1876 přišel na statek cvičitel koní John Reeves a provozoval zde jízdárnu. V saletu, v místech, kde dřív byly krávy, bylo ustájeno 8 koní.
V dubnu 1887 bylo rozhodnuto o novostavbě stájí pro tažný dobytek (asi 17-19 tažných koní a 36 volů) včetně komory na krmivo a postroje a včetně bytů pro čeleď v severozápadním křídle. V souvislosti se stavbou, která měla být dokončena do zahájení polních prací, je zmíněna demolice starší stavby s využitím starých cihel. Dochované plány adaptace a novostavby jsou datovány 30. dubna a 9. května 1887. Na stavbu byly dodány kovové prvky z adamovských strojíren, kamenné prvky dodal Anton Konečný z Buchlovic. Stavba byla dokončena v listopadu 1887 a v prosinci bylo vydáno povolení k jejímu užívání.
V roce 1891 byl zřízen vepřín a byly opraveny byty lesníků. V dubnu 1894 nařídil kníže zazdění některých arkádových oblouků v jihozápadním vstupním průčelí, které byly opatřeny jen dřevěnými mřížemi. Otevřené měly zůstat jen oblouky po stranách vjezdů. V září 1897 byl hřebčín z Nového dvora přemístěn do Reinthalu (na území dnešního Rakouska). Z té doby jsou dochovány různé inventáře, kde jsou kromě nábytku, nádobí, lavic, svítilen apod. evidovány i vozy, saně, sedla, postroje aj.
V roce 1903 byla opravena vjezdová brána a v březnu 1909 byly obnoveny fasády. V roce 1916 bylo na statku v Novém dvoře asi 50 koní a 62 kusů dobytka. V roce 1918 byl statek elektrifikován a byly zřízeny hromosvody, které dodala firma Ericsson z Vídně. Další dílčí stavební úpravy a údržba proběhla ve 20. a 30. letech 20. století. Největším soudobým stavebním zásahem byla stavba garáže ve dvoře při jižní straně stodoly, která byla realizována v letech 1983 - 1984. Objekt je součástí krajinného celku lednicko-valtického areálu, který je od roku 1996 na seznamu památek UNESCO.

Za umožnění studia archivních pramenů v Liechtensteinském archivu ve Vídni autorka příspěvku srdečně děkuje paní Dr. E. Oberhammerové a za cenné podněty a pomoc při excerpci písemných pramenů kolegům Mgr. T. Jeřábkovi, Mgr. D. Hodečkovi a Dr. J. Peterkovi.