Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Pavel Borský
Rybniční zámeček v Lednicko-valtickém areálu (Poznámka ke stavebnímu vývoji)

In: Průzkumy památek 1/2004, ročník 11, str. 183-188

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Rybniční zámeček, nazývaný dříve Jägerhaus, Jagdschloß am Teiche nebo Teichsalett, byl vystavěn na katastru Lednice nad Prostředním rybníkem poblíž aleje spojující Lednici s Valticemi. Stavba byla začleněna do upravené krajiny mezi oběma městečky tak, že její hlavní jižní průčelí je obráceno k rybníku a průhledy spojeno s chrámem Tří grácií a Novým dvorem na protilehlém břehu. Zámeček sloužil zprvu jako hájovna a příležitostný útulek vrchnosti, později přízemí využíval zahradník.
V literatuře je obecně znám jako dílo Josefa Kornhäusela z let 1814 - 1816.
Vídeňský rodák Josef Kornhäusel (1782 - 1860) vstoupil do služeb knížete Jana I. Josefa z Liechtenštejna (vládl 1805 - 1836) v roce 1812 a k 1. dubnu toho roku vystřídal ve funkci stavebního ředitele Josefa Hardtmutha. Připsání Rybničního zámečku J. Kornhäuselovi se poprvé objevilo v nepublikované dizertační práci Hedwigy Herzmansky z roku 1964, která využila poznatky archivního bádání Gustava Wilhelma.
Mezi plány liechtenštejnského stavebního úřadu Lednice v Moravském zemském archivu v Brně se k zámečku mimo jiné dochovaly tři nedatované plány s půdorysy přízemí a patra a dvěmi variantami hlavního průčelí, které byly vypracovány pro neuskutečněnou přestavbu. Anonymní "Projekt Zur Verschönerung des Jägerhauses oder Saletts am Mittereisgruber Teich" počítal s rozšířením půdorysu přístavbou otevřených lodžií k bočním průčelím. Hedwiga Herzmansky za autora projektu označila bez dalších podrobností Franze Engela s vročením 1822. Naopak Pavel Zatloukal plány hypoteticky připsal J. Poppelackovi.
Žádný ze zainteresovaných autorů se dosud nezabýval tím, že na jednom z plánů přestavby s půdorysem všech tří podlaží jsou u patra u východního průčelí zakresleny tužkou tři hranolové pilíře. Nákres zřejmě souvisí s pozoruhodným nálezem učiněným při opravě objektu v zimě 2003. Ve výkopu při patě východního průčelí byla nalezena pravoúhle situovaná zeď o šířce 80 cm. Základy byly založeny v hloubce asi 170 cm přibližně v ose východního průčelí ve vzdálenosti 470 cm od severovýchodního nároží soklu zámečku (měřeno od severního líce zdi) a smíšené zdivo s převahou cihel vystupovalo téměř na úroveň stávajícího terénu. Zeď byla sledována v mělkém výkopu do vzdálenosti 10, 4 m od líce východního průčelí, pokračovala však dále. Ve vzdálenosti 10 m od průčelí se na severní straně rozšiřovala o 15 cm. Na protilehlé západní straně nebyla zeď u paty stavby zachycena a její případné pokračování západním směrem nebylo ověřeno.
Vysvětlení tohoto nálezu poskytly publikované dobové popisy lednicko - valtického areálu. Podstatný je zejména podrobný průvodce od Johanna Haderera z roku 1829, v němž se objevuje překvapující zmínka o pětiosých arkádách, které přiléhaly k bočním průčelím zámečku. Autoři dalších bedekrů původní podrobný popis většinou komolili. V často citovaném popisu areálu od J. V. Häuflera a J. Feila s mapou a ocelorytinami J. Hummitzsche, který vyšel ve Vídni asi v roce 1840, je zmíněn jen "krásný" výhled ze sálu v patře. Na Hummitzschově vyobrazení zámečku se arkády neobjevily.
Popis, který dosud unikal pozornosti, potvrzuje mapa stabilního katastru z roku 1826, kde je zámeček zakreslen se zdmi u západního a východního průčelí. Délku arkádových ramen lze velmi přibližně zrekonstruovat na základě měřítka mapy 1 : 2 880. Při délce jednoho ramene na mapě asi 0, 4 cm by délka křídla dosahovala přibližně 11, 5 m. Tři pilíře na výše zmíněném plánu přestavby zámečku jsou zakresleny přibližně v místě nalezené zdi. Levý krajní pilíř přiléhá přímo k fasádě. Pravý krajní pilíř je mohutnější, o šířce 3 vídeňské stopy (asi 0, 93 m); levý i prostřední pilíř jsou subtilnější. Naznačené záklenky arkády o šířce dvou stop (asi 0, 62 m) byly podle nákresu nasazeny na užší příložky. Za předpokladu, že pilíře souvisejí se zaniklým východním arkádovým křídlem, by rameno dosahovalo délky více než 15 m při světlosti arkád asi 2, 17 m (7 stop) sklenutých na střídavě širší (3 stopy) a užší (2 stopy) pilíře, jejichž rytmus je u pětiosé arkády nejasný. Podle nalezeného výstupku mohly být arkády rytmizovány pilastry nebo přízedními polopilíři. Výška arkádových křídel je neznámá, jejich napojení lze předpokládat jak v úrovni kordonové, tak i korunní římsy.
K přístavbě arkád jistě došlo před rokem 1826. Za předpokladu, že Hummitzschovo vyobrazení je ve všech detailech věrohodné, byla postranní křídla odstraněna před rokem 1840. Je zřejmé, že "zvelebovací" snahy byly u Rybničního zámečku nakonec zredukovány na přístavbu arkád jako kulisy, rozšiřující obrys stavby v hlavní pohledové ose. Přímo se pak nabízí úvaha, že se tak stalo v souvislosti se stavbou chrámu Tří Grácií na protějším břehu Prostředního rybníka podle projektu Franze Engela v letech 1824 - 1825. Zámeček s arkádovými křídly se stal pendantem poměrně široké kulisy podkovovité kolonády chrámu. Srovnatelný motiv arkád, plnících rovněž funkci pohledově uplatněné kulisy, byl použit i u nedalekého Hraničního zámečku. Arkády rytmizované pilastry zde spojují tři pavilony stavby postavené na bývalé hranici Moravy a Dolních Rakous v letech 1826 - 1827 snad rovněž podle Engelova projektu.
Zdá se tedy, že to byl Kornhäuselův nástupce ve funkci stavebního ředitele, Josef Franz Engel (kolem 1776 - 1827), kdo na počátku 20. let 19. století nejprve vypracoval neuskutečněný projekt přestavby Rybničního zámečku a v návaznosti na svůj další projekt chrámu Tří Grácií rozšířil zámeček přístavbou kulisovitých arkád, které pak poměrně záhy zanikly.