Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Petr Kroupa
Hrad Nový Hrádek u Znojma

In: Průzkumy památek 2/2004, ročník 11, str. 95-114

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Hrádek leží na skalnatém hřebeni nad řekou Dyjí (okres Znojmo). Roku 1358 (nebo krátce před) zde, ve svém loveckém revíru, začal moravský markrabě Jan Jindřich budovat lovecký hrádek a roku 1358 legalizoval držbu kopce s rozestavěným hradem. Roku 1403 přešel objekt do šlechtického držení a noví majitelé, rod Eitzingerů hrad k novým účelům (rodové sídlo) rozsáhle přestavěl. Stavební vývoj Nového Hrádku ukončila třicetiletá válka, když jej roku 1645 dobyli a destruovali švédští vojáci. Od té doby byl využíván pouze příležitostně a pozdější úpravy výrazněji neovlivnily jeho vzhled. Po větší část druhé poloviny 20.století se zřícenina nacházela v nepřístupném pohraničním pásmu, dnes leží v chráněném pásmu Národního parku Podyjí. Díky dlouhodobé absenci zásahů lidských rukou představuje velmi zajímavý doklad středověkého stavitelství s řadou autentických stavebních konstrukcí.
Stavebně historický průzkum objektu se opírá, vedle historických rešerší, především o výsledky rozsáhlého dendrochronologického průzkumu (53 odebraných vzorků starých dřev). Markraběcí hrádek měl podobu dvou soustředných, zalamovaných oválů (vnitřní délka vnějšího oválu 50 metrů, vnitřního 25,75 metrů, vnitřní šířka 14 metrů). Hradební zdi jsou v patě široké od 170 do 190 cm, v čelných obloucích zesílené na 285 cm na východním a na 395 na západním konci. Nahoru se hradební zdi mírně zužují. Zbytky původního lešení datují stavbu na přelom 50.a 60.let 14.století.
Přestavbu na Eitzingerovské rodové sídlo datují použitá dřeva do konce 20.let 15.století. Začala vestavbou tří kamenných budov do vnitřního oválu staršího hradu (charakter předpokládané starší vnitřní zástavby není bez archeologického průzkumu zřejmý) a v letech 1432/33 a 1434 pokračovala rozšířením hradního areálu na jižním svahu (hranolová věž otevřená do dvoupatrové budovy), předpokládaným prohloubením staršího šíjového příkopu před hradem, včetně postavení nových vstupních bran (starší byly zazděny). Roku 1438 se východně od hradu začala stavět v předsunuté pozici u příjezdové cesty vysoká třičtvrtěválcová věž s hradbou. V roce 1456/57pak severně od předsunuté věže prokopali skálu a nad prokopaným koridorem postavili dvoupatrový obdélný palác, spojený s věží. Krátce na to došlo ke změně plánu (změna doložena neprovázáním zdiva) a v létě roku 1459 připojili na západní straně budovu, jíž uzavřeli dispozici na čtyřkřídlou.
Markraběcí lovecký hrádek souvisí s problematikou tzv. plášťových hradů (Mantelmauerburg). V české odborné literatuře stojí vedle sebe dvě teze vzniku hradů bez útočištné věže. Podle D. Menclové šlo o funkční diferenciaci obytných a obraných funkcí hradu na počátku 14.století. S přenesením aktivní obrany z velké věže (bergfritu) na cimbuří ochozu rozvinutého pláště hradu došlo k poklesu fortifikačního významu bergfritu a jeho vypuštění z dispozice. P. Bolina uvažuje o vzniku této dispozice v rámci evoluce starších hradišť, když jejich valová opevnění nahradily v 13.století zděné hradby a tím vznikla nová hradní dispozice. Fortifikační architektura se v zásadě nevymykala ostatní architektonické produkci, a proto vedle její utilitarity musíme zvažovat také její funkci reprezentativní. Při absenci písemných zpráv se můžeme otázky společenského statutu hradů bez velké věže dotknout pouze nepřímo, poukazem na jejich velké rozšíření od poslední čtvrtiny 13.do třetí čtvrtiny 14.století. Nejčastějšími stavebníky této dispozice byly v Čechách a na Moravě významné šlechtické rody. Z hlediska symbolického významu je proto nápadné, že velká věž přestala být symbolem společenského postavení šlechtického stavebníka. Tato skutečnost mohla ve významové rovině souviset s tím, že věž v té době ve střední Evropě "usurpovali" měšťané. Brána v podobě velké věže na okrajích opevněných měst jako realita a v erbech jako atribut, manifestovala zdařilou emancipaci jejich stavu. Tato významová změna atributu "věž" pravděpodobně hrála, vedle poklesu strategického významu věže, velkou roli při změně konceptu novostavby šlechtického opevněného sídla na konci 13. století.