Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Anderle
Hrad Kašperk

In: Průzkumy památek 1/2005, ročník 12, str. 37-72

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Hrad Kašperk (Karlsberg), který se nalézá v centrální části Šumavy nedaleko bývalého horního města Kašperské Hory (Berg Reichenstein), byl z rozkazu císaře Karla IV. stavěn od roku 1356 a hotov ve svých podstatných částech patrně do roku 1361. Sloužil za sídlo správy prácheňského kraje, ochraňoval zdejší zlatonosný revír a jednu z větví obchodní cesty vedoucí z Podunají, po níž se do Čech dopravovala zejména sůl. Vedle uvedených bezprostředních funkcí hrál hrad úlohu v širších strategických plánech svého zakladatele, jak naznačuje již formulace jeho pokynu ke stavbě k „obraně země České". Stavbou hradu byl panovníkem pověřen Vít Hedvábný, který při tom působil jako hospodářský a organizační ředitel, jak vyplývá z jeho současného působení v obdobné funkci magistra fabricae na jedné z etap stavby kláštera ve Zlaté Koruně a z jeho dalších úřednických funkcí. Komu bylo svěřeno projektování a vedení stavby hradu, není písemnými prameny doloženo. Z formální podoby architektonických detailů Karlštejna a Kašperku lze předpokládat ovlivnění stejným zdrojem tvůrčí invence, ba zdá se z časové návaznosti obou staveb, že nositelem stylu mohla být na obou objektech táž osoba. Ani stavitele Karlštejna však písemné prameny neuvádějí. Víme ale, že na stavbě Zlatokorunské vedle Víta Hedvábného, figurujícího v administrativní funkci, jako stavitel působil Michal Parléř, starší bratr známějšího Petra. Michalova spolupráce s Vítem mohla mít dlouhodobější povahu a pravděpodobně se uplatnila také při budování Kašperku. Výše zmíněná formální souvislost s Karlštejnem pak ukazuje, že se Michal mohl účastnit také jeho výstavby, aniž lze tento předpoklad na dnešní úrovni poznání dále rozvíjet.
Kašperk patří v českých zemích k nejrozsáhlejším a nejlépe zachovaným celkům svého druhu z daného období. Stojí z fortifikačního hlediska nevýhodně na nižším výběžku Zámeckého vrchu (921 m). Tvaru terénu odpovídá značně protáhlá disposice hradu. Proti nebezpečné výšině je vysazeno ve čtyřúhelném ohrazení hradní jádro. Tvoří je srostlice dvou obytných hranolových věží, které mezi sebou svírají výrazně protáhlý palác. Věže završené zděnými ochozy vyloženými na kamenných krakorcích původně kryly jehlanové helmice zděné z cihel. Jádro v průběhu života hradu postihly požáry, které vedly ke změnám vnitřního uspořádání objektu. Hradba, původně završená cimbuřím a relativně nízká, byla dodatečně v pozdní gotice dvakrát zvyšována a přizpůsobena použití ručních palných zbraní. Spolu s budovou tzv. purkrabství, které, vybaveno residenčním patrem, bylo v pozdní gotice vestavěno do dříve volného západního čela opatřeného kulisovou bránou, tvoří popsané objekty tzv. horní hrad. V jeho rámci, snad v západní části, v počátečním období zřejmě stál samostatný objekt kuchyně, pro niž ve stavebním celku jádra neexistují doklady. Výstavby pozdně gotického tzv. purkrabství byla pak impulsem ke stavbě nové kuchyně v prostoru šíjového příkopu před západním čelem horního hradu.
Disposici Kašperku doplňuje rozlehlý dolní hrad, oddělený od horního šíjovým příkopem, v němž s nalézá hradní cisterna na vodu. Od počátku byl dolní hrad zřejmě zamýšlen jako shromaždiště většího vojenského oddílu k přechodnému pobytu. Vzhledem k rozsáhlé pozdně gotické rekonstrukci tohoto areálu, která proběhla ve dvou hlavních etapách, z nichž starší je kladena dendrochronologickým datem 1437 do období konsolidace po husitských válkách, není stav odpovídající Karlově době zcela zřejmý. Zdá se však, že rozloha a uspořádání dolního hradu se podstatněji měnily jen na jeho západním konci. Konečným výsledkem vývoje zde byla kulisová brána se stěžejkovým mechanismem padacího mostu.
Tudy se do dolního hradu vstupovalo z obezděné rampy oddělené příkopem, na niž vedla cesta od sedla, které hradní ostrožnu odděluje od hlavního masivu Zámeckého vrchu. Vnější bok cesty chránila hradba se střílnami pro ruční palné zbraně. Opevnění v sedle, do nějž ke hradu vedly přístupové cesty, tvořila hradba, v jejíchž zbytcích lze sledovat složitější stavební vývoj a která navazovala na opevnění jižního boku a západního opyše hradní ostrožny. Ke kulisové bráně zřízené v hradbě musela komunikace projít přes příkop, když před tím překonala valové opevnění, jsouc při tom pod kontrolou válcové věže vložené do zalomeného úseku hradby, která vytvářela břit obrácený proti příchozímu. Spolu s výše zmíněným opevněním cesty k rampě pochází dochované povrchové stavební relikty teprve z pozdní gotiky. Stav těchto partií ve 14. století není znám.
V sedle a přilehlé části jižního úbočí stálo patrně už v závěru středověku několik zemědělských dvorů. V souvislosti s nimi zde byly zřízeny dva rybníky. Nebezpečná výšina naproti hradnímu jádru byla nejspíše na přelomu 70. a 80. let 15. století obsazena zděnou dělovou baštou klínového půdorysu.
Hradní jádro vedle skladů a společenského prostoru - sálu v 1. patře paláce, obsahovalo v počáteční etapě své existence několik samostatných bytů. Nároky na jejich intimitu a bezpečí ovlivnily složitost komunikačního schematu budovy. Disposice bytů vychází z trojdílné skladby, která byla kánonem středověkého stavitelství při vytváření obytných objektů, zde se však nutně podřizuje specifickým danostem, které vyplývaly z nutnosti řešit komunikace, k čemuž ve věžích navíc přistupuje nutnost rozvrhnout byt do dvou podlaží. Funkčně zřejmě podobné prostory bytů podléhají překvapivé variabilitě konstrukčního řešení, pro níž se jen s obtížemi hledá zdůvodnění, která se však u nás v daném období neomezuje jen na Kašperk. Týká se to zejména místností tvořených dřevěnou vložkou se zateplující funkcí.
Zdejší skladbu identifikovatelných bytů charakterizuje vedle nutného komunikačního prostoru - síně, místnost s přístupem do prevetu a dále již zmíněná dřevěná místnost, ve které bylo zřejmě zejména umístěno lože. Variace konstrukčního řešení dřevěné vložky, vytvářející tuto místnost, se zde váží na způsob vytápění v bytě. Byt sousedící se sálem v 1. patře paláce se vedle síňky skládal ze světnice, která byla vytápěna krbem, měla vstup do prevetu a nebyly v ní zjištěny stopy dřevěného zateplení stěn. Další součástí tohoto bytu pak byla místnost v dřevěné vložce, jejíž čelo bylo zasazeno do niky v obvodové zdi paláce a na vnějšku stavby se projevovalo klenutou nikou obsahující pyramidální sestavu pěti okének ve skladbě 3+2. Výplně stěn rámové konstrukce vložky tvořily široké a silné fošny vodorovně kladené do drážek ve svislých sloupcích. Strop byl asi povalový, podepřený průvlakem doloženým v delší ose místnosti. Dřevěnou konstrukci vložky z vnějšku pokrývala vrstva lepenice. Nevíme jak, případně zda vůbec byla tato místnost vytápěna. Uspořádání čela s okénky připomíná obdobně řešená čela dymných jizeb, kterýžto způsob vytápění pro prostředí královského hradu v této době už nepřipadá v úvahu. Snad lze uvažovat o nějaké formě mobilního(?) ohřívadla.
Další byt se nalézal nad předešlým ve 2. patře paláce. Vzhledem k následkům zanikání stavby můžeme v tomto případě bezpečněji poznat jen povahu nejspíše nevydřevené místnosti komunikující s prevetem a vytápěné tělesem dymníku krbu, který se nalézal o podlaží níže. Povaha dřevěné místnosti, která i zde nejspíše tvořila další součást bytu, je setřena úpravami, které pocházejí již z pozdního středověku a reagují na ničivý požár paláce. V jeho 2. patře je třeba ještě zmínit existenci rozlehlé místnosti s arkýřem v jižní a s vně špaletovanými okny v severním průčelí. Patrně i tato místnost byla opatřena dřevěnou vložkou, v tomto případě pravděpodobně deštěním. Účel prostoru se nesporně lišil od dřevěných místností tvořících v užším smyslu příslušenství bytů, v úvahu přichází jeho spíše společenské využití.
V obu věžích jádra se nalézá po jednom bytu. Ty jsou rozvrženy do 3. a 4. podlaží. Vstup do bytu v západní věži vedl z ostatních prostorů hradu do místnosti ve 3. podlaží. Ta má přístup do prevetu a nenalézáme v ní doklady dřevěného vyložení ani způsobu případného vytápění. Její výbavu doplňuje velké jižní okno v sedátkové nice, které je zde nejvýmluvnějším dokladem obytného využití. V koutě místnosti se nalézalo dřevěné dvouramenné schodiště, které vedlo do dalších prostor bytu, kde komunikační trasa končila, což přispívalo ke zklidnění a intimitě 4. podlaží. Nalézala se v něm síňka, na níž v severovýchodním koutě podlaží navazuje dymníková kuchyně, ze které byl kouř veden do komína v síle zdi. Funkcí kuchyně v tomto případě bylo především umožnit nepřímé vytápění kachlových kamen, která stála v místnosti tvořené dřevěnou vložkou. Její konstrukci tvořil srub z hraněných prvků, které byly v nárožích spojeny rybinovou vazbou. Strop místnosti tvořila segmentově vzepjatá dřevěná konstrukce. Zda byla vydřevena také velká okenní nika, není přímo doloženo, podle nepřítomnosti zděných sedátek v ní se to ale zdá možné.
Byt ve východní věži byl zcela analogický, až na komunikační vazby. Také zde nebylo přímé spojení mezi 4. a 5. podlažím věže, stejně jako ve věži západní, avšak vchod z ostatních prostorů hradu vedl do 4. podlaží, do něhož byla umístěna dřevěná vložka. Síň s kuchyní pro nepřímé vtápění kamen ve vložce i povaha dřevěné konstrukce se shodují s bytem v západní věži. Po zániku dřevěné vložky, který patrně souvisel s požárem hradu, bylo 4. podlaží ještě v pozdní gotice proměněno v kapli vyzdobenou nástěnnými malbami. Její kněžiště s oltářní mensou bylo umístěno do velké okenní niky. Do 3. podlaží, další součásti bytu, se scházelo po dřevěném dvouramenném schodišti. Obdobná komunikace pak vedla do nižších pater věže, která byla přístupna právě jen takto. Třetí podlaží bylo vybaveno velkým jižním oknem v sedátkové nice a prevetem na severní straně. Asi pro širší potřeby hygieny byl v síle zdiva v návaznosti na chodbičku prevetu dodatečně vytvořen další drobný prostor.
Aktuální průzkum hradu přinesl řadu dalších detailních informací o stavebním postupu, povaze historických konstrukcí a funkčním využití stavby, které shrnuje tento článek. Jejich podrobnému vyhodnocení a zařazení do souvislostí stavitelství doby lucemburské se bude třeba ještě dále věnovat.