Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Helena Soukupová
K problematice Vyšehradu

In: Průzkumy památek 2/2005, ročník 12, str. 3-54

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Podobně jako archeologické výzkumy z počátku 20. století podnítily i výzkumy B. Nechvátala, probíhající od šedesátých let dodnes, zvýšený zájem o dějiny Vyšehradu.
Podle bájí byl sídlem Přemysla a Libuše a poté, v 10. století, vedlejší rezidencí panovníka. Tehdy zde vznikl opevněný hrad a první křesťanské kostely: sv. Klimenta a sv. Jana. V 11. století byl hlavním rezidenčním centrem krále Vratislava II., s nímž je spojena stavba kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla a také kostela sv. Vavřince. Stěžejního významu nabyl Vyšehrad za vlády Karla IV., kdy byl hlavní branou všech pražských měst, místem specifického rituálu korunovace a jedním z nejvýznamnějších sakrálních objektů.
Nová archeologická zjištění spolu s výsledky dalších vědních oborů (numismatického, petrografického, dendrochronologického a dalších) se staly výzvou pokusit se nově interpretovat některé otevřené otázky; ve svém důsledku řeší zásadní problém podílu východní a západní kultury v Čechách raného středověku.
Kombinací všech dostupných pramenů (archivních, archeologických, numismatických a uměleckohistorických) se podařilo ztotožnit nejstarší kostel sv. Klimenta s kostelem tvaru řeckého kříže, který v roce 1968/69 vykopal B. Nechvátal. Byl palácovým knížete Boleslava II. a jeho půdorysný typ spojuje naše země jak s Velkou Moravou a Polskem, tak s byzantskou kulturou. V kostele sv. Klimenta a rotundě sv. Jana (kterou snad lze ztotožnit s rotundou sv. Martina) se užívalo staroslověnského jazyka, což dokládá orientaci knížete Boleslava k Metodějově velkomoravské misii a současně potvrzuje starý předpoklad o zdejší slovanské škole, jež byla jedním z nejstarších středisek christianizace.
S interpretací kostela sv. Klimenta těsně souvisí výklad kostela sv. Vavřince jako palácového kostela krále Vratislava II. Tím se přirozeně vysvětluje jeho mimořádné vybavení „královskou“ dlažbou i vazba k ostatním kostelům. Složité osudy objektu způsobily, že jeho hlavní a jižní loď se zachovaly jen v půdorysu, zatímco severní loď je dodnes součástí tzv. děkanského domu. Východní část má v přízemí i v patře zachovanou původní klenbu; lze předpokládat, že spodní prostor mohl být sakristií, v níž byla uložena liturgická roucha, zatímco v patře snad byla Kosmou zmíněná knížecí komora (camera ducis), v níž se uchovávaly státně důležité symboly moci – Přemyslovy lýkové střevíce a mošna i vzácné liturgické předměty a rukopisy. Do roku 1215 měl ke kapli podací právo sám král, roku 1326 se stala děkanským majetkem.
Hlavní svatyní Vyšehradu byl od doby Vratislava II. kapitulní chrám sv. Petra, jehož základy rovněž vykopal B. Nechvátal. Zasvěcení kostela znamenalo orientaci k Římu a jeho nebeskému zástupci jako garantu pozemské vlády. Dvouchórová dispozice vycházela ze staré karolinské a otonské architektury, svou polaritou zdůrazňující protiváhu světské a duchovní moci. Oproti tomu půdorys kostela sv. Vavřince představuje orientaci na nové duchovní hodnoty podnícené reformou v Cluny a nesené německými reformními kláštery. Určení polohy palácového kostela skýtá naději objevit starý knížecí palác, a tím i přesnější rozvrh palácového okrsku, který lze předpokládat na vrcholu akropole.
Ceremoniální charakter kapitulního kostela umocnilo 12. století, kdy byl stavebně upraven a draze vybaven kolovým korunovačním lustrem i četnými liturgickými předměty. Třinácté století přineslo strukturální proměnu. Vyšehrad se stal doménou kapituly, jež přejala péči o sakrální objekty. Tehdy též vzrostla úcta k P. Mariii a vznikla snaha přestavět starý kapitulní chrám.
Zjitřená spiritualita počátku 14. století obohatila kostel o nový prostorový typ vysokého chóru, budovaný zejména mendikanty, který počítal s účinky expresivního tvarosloví i světla a hudby. Podrobným studiem archivních pramenů se podařilo určit stavebníka chóru probošta Jana Volka a kombinací s archeologickým výzkumem i velký oltář zasvěcený P. Marii v auroře.
Pro druhou polovinu 14. století byly určující státotvorné prvky reprezentované jednak pohanskými relikviemi, jednak orientací k Římu, jež vyplývala z povahy panovníkovy vlády a z patrocinia hlavní svatyně. Tuto dvojí roli rozvinul Karel IV. zakotvením specifického pohanského zvyku (obutí lýkových střevíců a převzetí mošny) v korunovačním řádu a převezením oltářní desky apoštola Petra z italské Pisy. Ta z chrámu vytvořila sídlo apoštola a významné poutní místo souměřitelné s Římem, s čímž zřejmě souvisí poutnický odznak s obrazem sv. Petra a císaře Karla IV. Srovnání s chrámem v Pise umožnilo určit archeologický nález v západní části lodi jako oltář sv. Petra, u něhož vysocí církevní hodnostáři sloužili slavnostní mše.
Přestavba kapitulního kostela ve druhé polovině 14. století přinesla několik závažných inovací. Poprvé bylo u nás použito šířkového řešení prostoru s řadou katedrálních kaplí, jejichž příčky ukončují oblé třičtvrtěsloupy. Zatímco oblý sloup našel odezvu v četných dvoulodních i centrálně řešených stavbách, řešení s katedrálními kaplemi se v Čechách neujalo. Koncepci kapitulního chrámu dovršila přestavba z přelomu 14. a 15. století, jejímž stavebníkem byl Václav Králík z Buřenic. K šířkově koncipované lodi byl připojen krátký východní chór s oltářem P. Marie, poprvé zmíněným v roce 1402, který zaujal prostor někdejšího románského chóru, a k západnímu průčelí chrámu byla přistavěna pravoúhlá kaple Vzkříšení Páně, jejímž architektem byl zřejmě kameník Kříž (Crux). Výsledkem přestavby nebyl hloubkově usměrněný chrám, ale dvouchórová dispozice, jež měla na Vyšehradě svou tradici.Mystiku raně gotického chóru vystřídala loď koncipovaná do šířky, v níž se uplatnilo hlásané slovo, otevřela se devotio moderna. V té době dal Václav Králík vybavit kostel nástěnnými malbami, v nichž převažovala mariánská tematika.
Následovala destrukce za husitské revoluce a přestavby v době renesance, baroka a 19. století, jež dalo kostelu jeho dnešní novogotickou podobu. Nález více než dvaceti neznámých kreseb J. Mockra upřesňuje podobu kostela ve 14. a následujících stoletích a dává představu o pracovní metodě významného architekta.
Snahou této práce bylo přispět k řešení některých závažných otázek v problematice Vyšehradu. Nová interpretace sakrálních objektů potvrzuje jeho mimořádný význam v dějinách české středověké kultury a osvětluje podíl Byzance a Velké Moravy v počátcích christianizace českého státu.