Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Kypta, Jaroslav Šulc, Jan Veselý
Pozdně gotické kamenické prvky ve venkovských usedlostech na Nymbursku. Průzkumy vybraných usedlostí v lokalitách Vykáň, Černíky a Kounice

In: Průzkumy památek 2/2005, ročník 12, str. 97-120

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Poznání stavební podoby vesnic pozdního středověku a raného novověku výraznou měrou posunuly plošné inventarizační průzkumy tzv. lidové architektury, prováděné zejména v 80. letech minulého století. V několika regionech se podařilo v areálech poddanských usedlostí registrovat početné kolekce ukázek kamenické práce pozdně gotického charakteru, jejichž původ lze ve valné většině nepochybně spojovat s příslušným sociálním prostředím. Nálezy se koncentrují především na širším Slánsku, Sedlčansku, v okolí Plzně a v nevelké oblasti mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem, nazývané Kouty. V některých lokalitách se podstatná či převážná část těchto prvků doposud uplatňuje v originálním osazení.
Některé z identifikovaných objektů však dodnes zůstávají evidovány pouze v rukopisných výstupech inventarizačních a stavebněhistorických průzkumů. K neuveřejněným položkám patří i pozdně gotické tesané články ve vsích Vykáň, Černíky a Kounice.
Uvedená sídla, jejichž katastry spolu sousedí, se nachází v jihozápadním cípu okresu Nymburk (Středočeský kraj), severně od Českého Brodu. Ve Vykáni byly identifikovány v čp. 5 a čp. 29 relikty bran, jejichž portály se vyznačují pozdně gotickým či goticko-renesančním tvaroslovím. Velmi cenný je akvarel, jehož autor zachytil podobu usedlosti čp. 5 na konci 19. století. V kompozici dominují dvě brány. V záklenku portálu tělesa vjezdu do dvora je osazen článek s heraldickým znamením tří hřibovitých hub. Tento prvek se dnes uplatňuje v ploše recentního sloupku ve vjezdu do dvora Druhá brána, situovaná v ohradní zdi zahrady, byla v době pořízení akvarelu zazděna. Náročné výtvarné pojednání tohoto vjezdu se vyznačuje pozdně gotickým portálem s bohatou profilací a renesančním štítovým nástavcem. v současné době se na místě této brány nachází kolekce několika tesaných článků portálu. Také v usedlosti čp. 29 byla ve vjezdu do dvora umístěna honosná brána s bohatě profilovaným goticko-renesančním portálem. Velmi cenné doklady předbělohorské etapy zástavby se dochovaly v Černíkách čp. 1 a 2, kde se kromě dvou pozdně gotických vjezdových bran nalézají i pozůstatky obdobně starých hospodářských staveb a jádra obytného domu. K mimořádně hodnotným ukázkám patří hospodářský objekt v areálu čp. 1, v jehož průčelí se uplatňuje sestava pozdně gotických ostění dveřních a okenních otvorů. Význam této stavby je zvýrazněn autentickým vročením ? zřejmě 1471 či 1491 (bezpečně čitelné jsou první dvě číslice), vyrytým na jednom z tesaných článků. V Kounicích přítomnost kamenických prvků reprezentuje usedlost čp. 72 s nalezeným, druhotně užitým záklenkem pozdně gotického portálu.
Předmětem studie je též pokus o zhodnocení těchto artefaktů v dobovém sociálním a kulturním kontextu. Vlastní popis a interpretaci zkoumaných objektů proto doprovází analýza dochovaných písemných pramenů, realizovaná s cílem postihnout majetkoprávní statut a pozici příslušných nemovitostí v rámci sociální a ekonomické struktury lokalit a regionu.
Prezentovaný soubor objektů nejen, že podstatným způsobem rozšiřuje dnes známý počet dokladů předbělohorské venkovské architektury v širším zázemí pražského souměstí, ale zároveň prokazuje jejich přítomnost i v regionu, kde dosavadní evidence čítala jen několik málo položek. Situování sledovaných lokalit v úrodném Polabí odpovídá předpokladům o četnějším pronikání prvků slohové stavební produkce do venkovského prostředí v oblastech s dobrými výchozími podmínkami pro tržně orientovanou zemědělskou výrobu, z níž v 16. století plynul nemalý zisk. V tomto směru poskytovaly zdejší usedlosti ideální příležitosti podmíněné celou řadou aspektů: vysokou bonitou půdy v katastrech, dostatečnou výměrou polností selských statků zaznamenanou katastry, dobrým napojením na síť komunikací a blízkostí odbytových trhů (pražských či lokálních měst). Profit ze zemědělské výroby mohl být následně zdrojem pro realizaci i náročnějších stavebních podniků
Zastoupení slohových prvků v uvedených lokalitách částečně relativizuje výjimečnost Slánska, nápadného mimořádně početnou, v měřítku středních Čech ojedinělou kolekcí pozdně gotické kamenické práce. Situace ve Vykáni či v Černíkách naznačuje, že obdobné koncentrace se zřejmě vyskytovaly i jinde; současný stav poznání tak může být spíše např. odrazem rozdílné intenzity průzkumů jednotlivých regionů nebo důsledkem odlišné míry devastace zástavby vsí v průběhu třicetileté války. Tuto skutečnost zřetelně ilustruje mj. geografické rozložení lokalit s registrovanými nálezy z uvedeného období, které jsou situovány téměř výlučně jen v zóně širšího zásobovacího zázemí pražských měst, zatímco v blízkém okruhu, kde nepochybně též existovaly stejně výstavné usedlosti, je naopak postrádáme
V případě vsi Vykáň jsme sledovali vývoj sídelní skladby v relativně zřetelných konturách již od konce mladšího středověku, kdy dochází k postupnému procesu sociální stratifikace, založenému na rozdílném tempu koncentrace zemědělské půdy. Vysoké rozpětí výměr půdních fondů v rámci jednotlivých socioekonomických kategorií osedlých, které se v písemných pramenech dobře projevuje již od třetí čtvrtiny 16. století, se zřetelně odráží i v mladších záznamech katastrů. Uplatnění pozdně gotické kamenické práce v areálech usedlostí, v jednom případě datovatelné díky vročení zřejmě již do hloubi první poloviny 16. století (čp. 5), potvrzují, že proces majetkové diferenciace se zde již na prahu raného novověku nacházel v pokročilé fázi. Mezi bohaté grunty se v předbělohorském období řadila i dnešní usedlost čp. 29, jejíž vysoký ekonomický potenciál odráží předbělohorské zápisy pozemkové knihy. Nepřekvapuje proto přítomnost bohatě profilovaného goticko-renesančního portálu brány, jejíž pořízení si držitel takto vybaveného statku mohl dovolit.
Z rozboru relevantních písemných pramenů vyplývá, že úvahy o předbělohorských dějinách usedlosti čp. 5 nemohou překročit úroveň hypotézy. Při snaze ztotožnit tento grunt se zápisy nejstarší pozemkové knihy vyvstává rozpor mezi ekonomickým zázemím nemovitosti a podobou obou bran, z nichž jedna vyniká aplikací erbu a druhá pojednáním kamenické práce a renesančním štítovým nástavcem. Budeme-li důvěřovat údajům mladšího tereziánského katastru, pak čp. 5 přičleníme k usedlosti, jejíž výměra orné půdy patří v rámci vsi ke spodní hranici v kategorii selských statků. Podoba obou bran nás přitom nenechává na pochybách, že jejich stavebník kladl jistě vysoký důraz na reprezentaci svého sociálního statutu; bylo by tudíž na místě počítat spíše s daleko vyšším ekonomickým potenciálem příslušné usedlosti. Překvapivá je i existence hned dvou vjezdů, přičemž brána do zahrady patří k výjimečným příkladům náročné reprezentace, k němuž lze ve venkovském prostředí dohledat jen ojedinělé analogie. Velmi sugestivně se zde proto nabízí možnost ztotožnit jednu z bran s pozoruhodnou zmínkou k roku 1529, kdy jeden z vykáňských hospodářů přikoupil podsedský grunt, od něhož oddělil část pozemku, aby si zde vystavěl novou bránu. Tento neobvyklý záměr má k jedné ze bran čp. 5 ještě jiné, v mnohém udivující pojítko, a to shodu mezi jménem zmiňovaného hospodáře - Duchek Hřib a autentickým erbovním znamením tří hřibovitých hub. Vzhledem k absenci pramenů se dnes ale můžeme jen neurčitě dohadovat o míře náhodnosti či reálnosti vztahu mezi heraldickým motivem a jménem hospodáře. V každém případě znak s vysokou mírou pravděpodobnosti umožňuje vyslovit předpoklad, že zkoumaný artefakt vznikl v kontextu emfyteutického zakupování stavovských osob na venkově. Na tom nic nemění ani skutečnost, že se nepodařilo dohledat žádné doklady o rodu, který uvedený erb užíval. Dobře do těchto souvislostí zapadá i náročné výtvarné pojednání brány vedoucí do zahrady. V nejstarší pozemkové knize narážíme na členy rodiny užívající příjmí Hřib v souvislosti s jinou vykáňskou usedlostí, drženou ve druhé polovině 16. století šlechticem. Kontext této nemovitosti, s níž byli Hřibové v této době spojeni jako oprávnění držitelé splátek z prodejní ceny gruntu, by lépe odpovídal výnosnému statku, jenž se zároveň stal předmětem zájmu stavovských osob. Uspokojivé vysvětlení výše předestřených vazeb či náznaků vazeb k čp. 5 však nejsme schopni předložit. Apriori nelze vyloučit ani možnost druhotného přenesení článku s heraldickým znakem. Toto vysvětlení ale nelze vztáhnout k bráně s renesančním nástavcem, vystavěné nepochybně již v předbělohorském období. Samotné artefakty v každém případě představují velmi cenný doklad vztahu stavovské osoby k zakoupené poddanské usedlosti, jež prostřednictvím erbu demonstrativně deklarovala svůj sociální statut. V případě vykáňské usedlosti čp. 5 je podstatná i existence dvou vročení (1536 a 1595), která svědčí o stavebních aktivitách v průběhu 16. století, a to ne jen v určitém krátkém časovém úseku.
O sociálním pozadí držby sledovaných usedlostí v Černíkách v závěru pozdního středověku a v raném novověku se lze vzhledem k absenci vhodných pramenů jen obtížně vyjádřit. Nabízí se hned několik možností: poddanská usedlost, manský dvůr, krčma, zcela vyloučit nelze ani dvůr některého ze zdejších drobných šlechticů nebo režijní vrchnostenský dvůr. Pozoruhodná je zejména situace usedlosti čp. 1 s hned několika stavbami předbělohorského stáří, mezi nimiž vyniká torzo hospodářského objektu s relativně početnou kolekcí pozdně gotických tesaných prvků. Zvláště přítomnost autentického vročení, nepochybně kladoucí dobu výstavby před rok 1500, což by zasazovalo objet na samý počátek pronikání prvků slohové architektury do prostředí venkovských usedlostí, vzbuzuje dojem poněkud odlišného socioekonomického kontextu této stavební realizace než bychom očekávali u ?běžného? poddanského statku. V této souvislosti lze upozornit na existenci manského statku v Černíkách, ten je však v roce 1499 zmiňován jako ?pustý?. Bylo by ale chybou vyloučit poddanskou držbu ze zřetele, neboť jen ve výjimečných případech jsme schopni datovat ukázky kamenické práce ve venkovském prostředí, přičemž nelze vyloučit jejich četnější užití v závěru 15. století a na počátku 16. století. Usedlosti v Černíkách k tomu jistě poskytovaly dobré předpoklady, o čemž výmluvně svědčí mj. zakupování osob stavovského původu v předbělohorském období. O tom, že pozdně gotická kamenická práce registrovaná v Černíkách čp. 1 nebyla v zástavbě vsi výjimkou, svědčí její uplatnění i v dalším areálu statku čp. 2. Zároveň musíme zohlednit současný, značně nevyrovnaný stav pramenného fondu: předbělohorská etapa usedlosti čp. 1 v Černíkách se nepochybně uchovala jen díky šťastné shodě okolností, proto by představa o jejím výjimečném architektonickém vybavení mohla být jen zdánlivá. První ránu zástavbě vsí z tohoto období již záhy zasadila třicetiletá válka. Jak asi vypadala architektura bohatě vybavené usedlosti ve Vykáni čp. 29, kde v důsledku devastace zůstaly jen žalostné zbytky kamenných budov, popsané pozemkovou knihou. Kromě druhotně užitého tesaného článku prokazuje její výstavnost pouze torzo brány s kvalitně pojednaným portálem.