Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Michal Cihla, Michal Panáček
Středověký most v Roudnici nad Labem

In: Průzkumy památek 2/2006, ročník 13, str. 3-34

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Gotický most v Roudnici nad Labem je tradičně uváděn jako třetí nejstarší kamenný most v Čechách. Základní kámen ke stavbě roudnického kamenného mostu byl položen na den sv. Bartoloměje 24. srpna 1333. Stavitelem mostu se stal francouzský mistr Vilém, kterého z Avignonu pozval spolu s třemi pomocníky pražský biskup Jan IV. z Dražic. Ti strávili v Roudnici skoro jeden rok a postavili dva pilíře a jeden mostní oblouk. V další práci pak pokračovali od nich vyučení čeští řemeslníci. Jediným z pravděpodobně identifikovaných českých stavebních mistrů byl mostní stavitel Oto. Stavba byla dokončena v roce 1340. Most zdárně sloužil následujících téměř 300 let. Před bitvou na Bílé hoře obsadila roudnický most stavovská vojska Kryštofa Widršperkera a po vítězství císařských vojsk most pobořila. Definitivně byl most pobořen v roce 1634 švédskými vojsky generála Bannera. V roce 1652 byla vévodským stavitelem Pietrem de Colombo stržena mostecká věž. Opravy se měl most dočkat v letech 1660 za panování knížete Václava Eusebia z Lobkowicz na Roudnici, k rekonstrukci ale nakonec nedošlo. Od té doby most pustl až nakonec z celého kamenného mostu zbylo torzo jednoho pilíře a oblouku na levém břehu Labe. Ten byl nakonec zbořen při stavbě nového mostu v letech 1906?1910.
Zásadní událostí pro seznámení s konstrukcí gotického mostu byla stavba nového roudnického mostu, při které byly obnaženy základy starého kamenného mostu. Zpracovatelem a dokumentátorem těchto fragmentů byl projektant a vrchní stavební dozor stavby nového mostu Břetislav Tolman. Společně s Václavem Chaloupeckým, který zpracoval do té doby nejpodrobněji dějiny starého mostu, publikovali své poznatky v několika studiích. V létě 2005 byly nově při čištění řeky nalezeny kamenné kvádry segmentu valené mostní klenby, kamenné kvádry mostních pilířů a dřevěné trámy části základového roštu. Zbytky byly podrobně zdokumentovány a analyzovány. Dřevěné prvky byly dendrochronologicky datovány. Dřevo z něhož jsou vyrobeny bylo pokáceno velmi krátce po roce 1330 (d 1330+). Na základě skutečností zjištěných v roce 1906 a rozboru nově získaných zbytků byla rekonstruována detailní podoba mostu a způsobu jeho výstavby.
Jednalo se o zděný kamenný obloukový most s délkou přemostění cca 220 m. Šířka mostu byla 6,40 m. Z konstrukčního hlediska se jednalo o most s horní mostovkou. Spodní stavbu tvořilo sedm nízkých říčních pilířů (podpěr) založených na dřevěných nepilotovaných ležatých roštech a dvě pobřežní opěry. Šířka pilířů se pohybovala kolem 7 m, klenební oblouky měly světlou šířku kolem 21 m. Vzhledem k různé klenební výšce nebyla niveleta mostovky horizontální, ale zřejmě od čtvrtého pilíře k pobřežní opěře mírně klesala. Nájezdní rampa měla stoupání okolo 15°. Přístup na most vedl na levém břehu skrze kamennou hranolovou mostní věž. Průjezd se otvíral vysokými lomenými oblouky s tesaným ostěním.
Se stavbou prvého říčního pilíře bylo začato v době předpokládané nízké hladiny řeky. Po identifikaci místa pro budoucí stavbu pilíře, bylo zahájeno beranění štětovnic pro stavební jímku. Vznikly dvě souběžné uzavřené štětové stěny, mezi něž musel být napěchován hutný materiál, který zajistil nepropustnost stěn. V našem případě se zřejmě jednalo o šedý jíl, kterým byl při stavbě pilířů zcela vyplněn i vnitřek dřevěných roštů. Žádné stopy po konstrukci těchto stěn se při průzkumu v roce 1906 nepodařilo zachytit, přesto je předpokládáme. Po vyčerpání vody z jímky bylo začištěno dno na štěrkovité podloží. Postupně byly spouštěny do jímky předem připravené součásti dřevěného ležatého roštu. Nejdříve byl založen osový trám dlouhý 17,7 m. K němu pak byly lípnuty šikmé bočnice obou čel roštu se vzájemně přeplátovanými podélnými bočnicemi přímého úseku. Vznikl tak rám ležatého roštu široký kolem 7,6 m, který měl tvar protáhlého šestiúhelníka. Ortogonálně byl rám roštu fixován fošnami nepravidelných rozměrů okolo 20?30 cm šíře a kolem 11 cm výšky. Poté byl rošt vyplněn šedým jílem. V podélné ose roštu pak byla položena podlaha z prken širokých kolem 20?30 cm a tlustých 3 cm. Po obvodu celého rámu roštu byly na bočních vnějších plochách trámů v polích mezi příčnými fošnami připraveny oboustranně rybinovité dlaby. Do nich byly v této fázi vsazeny 1m dlouhé svislé trámky jejichž rybinovité pláty byly přibity vždy čtyřmi kovanými hřeby. Z vnější strany byly na trámky přibíjena podélná vodorovná prkna, čímž vzniklo kolem dokola celého roštu jakési bednění, které pravděpodobně zabezpečovalo zdivo spodních řad pilíře proti vodním vírům a podemílání.
Zdivo pilíře bylo založeno na prkenné podlaze dřevěného ležatého roštu. Zdivo bylo řádkové. Kvádry celého pilíře byly vyrobeny z červeného slepence. Výrazný detail, který nesly všechny kvádry pilířů byla vystupující bosáž. Mnohé z nich byly spojeny železnými skobami, jejichž délka se pohybovala kolem 20?35 cm. Kvádry líců pilíře byly kladeny na vápennou maltu. Vnitřek pilíře byl vyplněn kompaktním litým zdivem z vápenné malty a opukových štěpů. Asi jeden metr nad normální hladinou vody byl pilíř odsazen o 15 cm. Svislá část pilíře končila zhruba 2 m nad normální hladinou vody.
Klenba mezi dvěma pilíři byla valená, klenutá z vrstev rovnoběžných s podélnou osou pilířů. Jednotlivé kvádry byly kladeny svoji ložnou plochou rovnoběžně s pilířem. Styčné plochy byly kolmé k čelu klenby a byly vázány na půl kvádru. Kvádry, jejichž velikost se pohybovala kolem 80 x 80 x 35 cm, byly na bednění přemisťovány pomocí dřevěného jeřábu a krepny zv. ?vlk?, pro niž byl vytesán otvor na rubové straně kvádru. Lícové plochy kvádrů byly k sobě kladeny téměř na nulovou spáru, rubové byly vyklínovány dřevěnými klíny tak, aby podélná osa kvádrů byla kolmá na tečnu kruhového segmentu. Stereometrie klenáků nebyla přizpůsobena segmentu klenby, jak je tomu běžné u římských staveb, nebo francouzských staveb té doby. V našem případě se jednalo o pravidelné kvádry, které takto umístěné na bednění vytvářely v prostoru mezi ložnými plochami klín, který po vyplnění maltou klenbu scelil. Kromě klínovitého tvaru spár byly ložné plochy kvádrů vybaveny tesanými trojpaprsčitými polokruhovými kanálky s nálevkou, které po vyplnění maltou společně s výplní spáry tvořily pevný klín, který podstatně přispíval ke ztužení klenby.
Po vyhotovení kleneb byly průčelní plochy a plochy nad čely kleneb vyzděny pískovcovými kvádry o výšce kolem 20?30 cm. Stopy důlků na bočních plochách dokazují používání nůžkových krepen. Kvádry byly kladeny do řádků a nepravidelně vázány do hmoty litého jádra zdiva. Celý vnitřek horní části konstrukce mostu byl pak vyplněn kompaktním litým zdivem složeným z vápenné malty a odštěpů opuky. Zdivo bylo dorovnáno do mostovky a na vrstvu písku byla položena dlažba z čedičových valounů. Kvádrové líce byly vyzděny až nad mostovku a tvořily kamenné zábradlí. Výšku ani přesný tvar zakončení kamenného zábradlí neznáme.
Celý most byl zakončen opěrami, jakýmisi pobřežními pilíři. Rampa na pravém břehu byla vyzděna z pískovcových kvádrů a opatřena stejnou dlažbou jako samotný most. Samotný kamenný most ústil na ostrově v řece a s pravým břehem byl spojen dřevěným přemostěním. Snad až na závěr byla budována mostní věž na levém břehu řeky. Její detailnější podoba, konstrukční detaily nebo umělecké ztvárnění nám však bohužel zůstávají zcela utajeny.
Konstrukce mostu v sobě integrálně spojovala technologie tradiční římské architektury, projevující se především bosovanými kvádry pilířů spojovaných železnými kotvami s vyspělou, řemeslně vytříbenou vrcholně gotickou konstrukčností základových trámových ležatých roštů spojovaných kovanými hřeby a bravurní klenbou ze standardizovaných kvádrů spojovaných speciálním způsobem. Domníváme se, že v případě dochovaných zbytků roudnického mostu se jedná o jedinou světskou stavbu, která je na území bývalého českého království prokazatelně dílem francouzských mistrů a jde tedy o nezprostředkovaný přímý import jihofrancouzského stavebního, kamenického a tesařského umění. Pozoruhodná je osobnost stavebníka, pražského biskupa Jana IV. z Dražic, který se neváhal pustit do tak smělého podniku a dokázal pro něj získat i zahraničního stavitele ovládajícího toto umění. Přes tyto obtíže a obrovské náklady stavby se rozhodl realizovat výsostně civilní technické dílo mající prvořadý význam pro hospodářský a ekonomický rozvoj Roudnice nad Labem.