Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Marek Kiecoň, Dalibor Prix, Michal Zezula
Měšťanské domy čp. 30 a 31 v Horním Benešově, výsledky stavebněhistorického průzkumu a archeologického výzkumu

In: Průzkumy památek 2/2006, ročník 13, str. 53-90

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: V letech 2003?2004 prošly zásadní proměnou dva domy (čp. 30 a 31) na nám. Míru v Horním Benešově /Benisch/ (okres Bruntál /Freudenthal/). Záchranný archeologický výzkum r. 2003 přinesl alespoň základní archeologické poznatky k vývoji osídlení Horního Benešova. Většina zkoumaných nálezových situací sice souvisela až s novověkými dějinami obou domů, přesto se podařilo archeologicky doložit osídlení obou městišť již v závěru 13. století, tedy nedlouho po lokaci města kolem roku 1253. Odpadní jímka ve dvoře domu čp. 30 potvrdila městský charakter nejstarší fáze osídlení, podobu a vývoj nejstarší zástavby ale nebylo možné kvůli omezeným podmínkám výzkumu blíže objasnit. Řadu zjištění však přinesl navazující stavebně historický a archivní průzkum, který nastínil vývoj obou domů od počátku 16. do konce 19. století.
Pod oběma domy s plnými měšťanskými právy se dochovaly asymetricky situované starobylé kamenné sklepy s valenými klenbami, které představují nejstarší dochovanou zděnou zástavbu parcel. Vysoce pravděpodobně je lze datovat nejpozději do doby rekonstrukce města po požáru v srpnu 1474. Oba domy o nestejné šířce měly zřejmě jen velmi jednoduchou dispozici, charakteristickou v přízemí v čele jedinou postranní velkou jizbou či světnicí, provázenou po straně průchodem či průjezdem do zadních dvorů. S domy hloubkové dvoutraktové dispozice, jejichž jádra identifikoval stavebně historický průzkum, souvisely archeologicky zjištěné kamenné kanálky, odvádějící z výše položených dvorů povrchovou vodu do prostoru náměstí. Dnes už není jasné, zda tyto domy byly kamenné, stejně jako sklepy pod nimi, nebo roubené či hrázděné. Ve dvorech snad na obytné přední trakty navazovaly lehčí dřevěné konstrukce (komory), jejichž zbytky zachytil archeologický průzkum na parcele s domem čp. 31. Primitivní dvoutraktová dispozice s bočním průjezdem či průchodem patřila na sklonku 15. a v 16. století na moravsko-slezském pomezí k oblíbeným řešením, pro které známe řadu analogií např. z Bruntálu, Zlatých Hor /Zuckmantel/, Jeseníku /Freiwaldau/, atd. Od roku 1523 můžeme prostřednictvím urbářů a jiných soupisů sledovat více či méně kontinuální řadu jejich majitelů.
Větší dům čp. 30 se v 17. století dostal do držení rodu Maschků, kteří nadzemní objekt někdy koncem 17. či počátkem 18. století (před rokem 1723) strhli a místo něj vybudovali mírně asymetrický zděný přízemní trojtraktový dům regionálně typické barokní dispozice. Po roce 1751 získal tehdejší majitel objektu Anton Maschke jižní trakt sousedícího domu, který po požáru města roku 1746 již nebyl obnoven, ale rozdělen mezi domy čp. 30 a čp. 29. Zvětšenou nemovitost adaptoval v hloubkový čtyřtrakt a následně celkově přestavěl a rozšířil zděnou zástavbu i na úkor dvora. Posledním významnějším historickým zásahem do vzhledu objektu pak bylo v roce 1895 jeho zvýšení o 1. patro v přední části provedené podle dochovaných plánů stavitele Adolfa Riegera z Horního Benešova.
Užší dům čp. 31 si na rozdíl od sousedního objektu dlouho uchoval archaické asymetrické dvoutraktové členění, které respektovala většina pozdějších přestaveb. Zato ? na rozdíl od čp. 30, které zůstalo až do roku 1890 přízemní ? rostl do výše a do hloubi parcely. Už po roce 1626 za držení objektu rodem Franzů se jednalo o patrový zděný objekt, který musel být po požáru města roku 1746 sice přestavěn, jeho základní osnova se však podstatně nezměnila. Další přestavbou prošel dům po dalším požáru města roku 1820, kdy jej tehdejší majitel Johann Klos nechal opravit a opatřit pozdně klasicistní fasádou zřejmě podle návrhu hornobenešovského městského stavitele Josepha Jentschkeho. Dům tehdy získal 2. patro. Ještě roku 1895 pak další z majitelů, obchodník Josef Losert, přistavěl ve dvorní části přízemní krám podle plánů stavitele Adolfa Riegera.
Kombinovaný archeologický a stavebně historický průzkum obou objektů přinesl i řadu poznatků obecnějšího charakteru. Podařilo se zjistit proměny parcelace příslušného bloku. Zatímco ve starším období od konce 15. do 18. století zde bylo nejméně pět proporčně více vyrovnaných parcel, zastavěných původně dvoutraktovými domy s postranními průjezdy či průchody, po požáru roku 1746 zde počet městišť klesl na čtyři, přičemž zaniklý dům mezi čp. 30 a 29 byl rozdělen mezi sousední majitele. Protože podobné šířkové disproporce domů známe i z dalších bloků kolem náměstí, lze se domnívat, že i zde docházelo ke slučování domů a poklesu původně většího počtu městišť. Archeologický výzkum nezjistil ve střední části obou parcel žádný další středověký zahloubený objekt, můžeme tedy soudit, že už od počátku (tedy od 13. století) byly ve městě obytné partie domů kolem náměstí situovány k uliční čáře. V tom se Horní Benešov pravděpodobně odlišoval od situace, kterou indikují výzkumy v nedaleké Opavě /Troppau/ a kterou známe třeba i z některých domů pražského Starého Města apod. V neposlední řadě rozmanité raně a vrcholně novověké až novodobé archeologické nálezy obohatily dosavadní skromné znalosti o každodenním životě obyvatel prestižních měšťanských nemovitostí při náměstí v malém pohraničním městě.