Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Elga Lanc
Císař Friedrich II. na hradě Hohensalzburg. K historiografickým obrazovým cyklům ve středověkých rezidencích

In: Průzkumy památek 2006-Příloha, ročník 13, str. 178-185

Celý článek ve formátu pdf:

Resumé: Malířská výzdoba středověkých hradů patřila zobrazením historických událostí k prezentaci jejich účastníků, měla zaručit jejich-posmrtnou slávu-. Události, zobrazené na malbách, byly často zachyceny i v písemných pramenech, nejčastěji kronikách. Ke známým hradům s historickými náměty patřil Wartburg, kde byla namalovaná Bitva u Luccy v roce 1307, dalším byl palác arcibiskupa Balduina Trevírského, kde podle kronikáře Jana Viktringa arcibiskup nechal namalovat všechny zásluhy svého bratra císaře Jinndřicha VII. Lucemburského (1313). K dalšímu hradu, o němž z pramenů víme, že měl v obytných a reprezentačních místnostech malby s historickými náměty, patřil i vídeňský Hofburg, jeho výzdobu popsal profesor vídeňské univerzity Thomas Ebendorfer (1388-1464), který ji poznal v době svých studií a o níž napsal, že zobrazovala události z roku 1276, tedy z doby vlády Rudolfa I. Habsburského. Je pravděpodobné, že v Hofburgu byla namalována Korunovace Rudolfa I. Habsburského králem a Vítězství Rudolfa I. nad Přemyslem Otakarem II. v bitvě na Moravském poli. Gotfried z Viterba popsal cenné malby Friedricha I. (1152-1190) na císařské falci v Hagenau, které zobrazovaly panovnický rodokmen. Panov-nický cyklus zmínil Ermoldus Nigellus (po 830) v císařské falci v Ingel-heimu, kde byly namalovány dvojportréty panovníků od babylonského krále Nina, Alexandra, Augustina, Konstantina až po Karla Velikého. Petrus de Ebulo ve spisu Liber ad honorem augusti uvádí prostory císařského paláce Jindřicha VI. (1190 až 1197), kde kromě genealogie od Geneze byl zobrazen i cyklus ze současnosti, líčící události křížové cesty a smrt jeho otce císaře Friedricha I.
Klaus Graf vyslovil pochybnost, zda skutečně takové obrazy ve středověku existovaly. Objevem maleb na hradě Hohensalzburg, v rezidenci salcburských arcibiskupů, lze uvedené zprávy o historických cyklech skutečně doložit. V roce 1998 byly v původním slavnostním sále paláce hradu Hohensalzburg odkryty fragmenty maleb s narativní tematikou ze 2. čtvrtiny 13. století, tedy z doby pontifikátu arcibiskupa Eberharda II. (1200?1246). Na základě Vita Eberhardi lze určit zásadní část jejich programu a především klíčovou scénu. Svou uzavřenou historickou tematikou představuje cyklus první románskou a také nejstarší profánní monumentální malbu v Rakousku. Cyklus maleb na hradě Hohensalzburg nepředstavuje jen ojedinělý ikonografický program, ale především svou kvalitou tvoří poslední vyvrcholení tradičně kvalitních salzburských románských maleb. Na první scéně spatřujeme rytíře v brněních na klusajících koních, překračujících bránu města nebo hradu, v rukou pozdvihují meče, asi patřili k nepřátelům. Architektura, naznačená šikmo umístěnou branou vpravo, odděluje další scénu, na níž na trůně sedí panovník, oděný v plášť a dlouhý šat z drahocenné byzantsko-orientální hedvábné látky s aurifrisiem. Panovnické insignie-v pravé ruce žezlo a na hlavě koruna oktogonálního tvaru-říšská, ukazují, že jejím nositelem byl císař Svaté Říše římské. Jeho dvořan s mečem uvádí skupinu pěti nebo šesti osob, jejichž postoje a gesta rukou se opakují, své meče mají pověšeny na cingulu. Oblečeni jsou do podobných plášťů, jen u prvního vidíme použití dražší látky, která se podobá šatu císaře, charakterizuje jej zřejmě jako primus inter pares. Třetí scéna zachycuje opět skupinu rytířů na koních, ale již neklušou a scéna vyjadřuje klid. Objednavatelem maleb byl arcibiskup Eberhard II. (zbudoval a nechal vymalovat i kapli sv. Ruperta na hradě Petersbergu u Friesachu, ve významné rezidenci salzburských arcibiskupů postavené Konrádem I.). Víme z pramenů, že Eberhard II. se zasloužil o přijetí právního aktu císaře Fridricha II. Confederatio cum principibus ecclasiasticis v roce 1220 ve Frankfurtu. Tímto privilegiem, které Fridrich biskupům na oplátku za jejich souhlas k volbě svého nezletilého syna Jindřicha (VII.) za římského krále vydal, získal Eberhard II. hodnost říšského knížete a území. To, že Eberhard II. slavnostní ceremoniál, při němž jeho nová hodnost byla potvrzena, nechal namalovat ve velkém reprezentativním sále, aby byla na očích všem návštěvníkům, nepřekvapuje, protože ukazuje jeho dvě funkce-církevního hodnostáře a říšského knížete, čímž se naplnilo jeho úsilí o získání církevní a politické moci. V tomto kontextu malba není jen obrazovým dokumentem události, ale vyjádřením mocensko-politické demonstrace salzburského arcibiskupa a jeho participace na církevní a světské moci, tedy na-sacerdotium-i na-regnum-, smysluplně a pro vždy. K malbám, které propagovaly politické cíle, patřilo i zobrazení událostí po Příjezdu císaře Fridricha II. na říšský sněm do Verony v roce 1239 (Torre Abbaziale u San Zeno ve Veroně). Fridrich II. vystupuje jako protagonista i na skromnější, téměř současné malbě v Palazzo Finco in Bassano del Grappa, zobrazující pobyt císařovny v roce 1239 v Noventa Padovana.
Cyklus maleb, vytvořený pro arcibiskupa Eberharda II. v Hohensalzburgu, spolu s výzdobou hradu Petersbergu ve Friesachu, která vznikla též na objednávku Eberharda II. i jeho o sto let staršího předchůdce salzburského arcibiskupa Konráda I., ukazují význam salzburských arcibiskupů a dokládají jejich bohatou donátorskou činnost.