Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Kypta, Barbara Marethová, Zdeněk Neustupný
K počátkům hradu Křivoklátu (výsledky archeologického výzkumu tzv. dolního hradu v letech 2004–2006)

In: Průzkumy památek 2/2008, ročník 15, str. 39-68

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Výstavný hrad Křivoklátu, který je položen v jádru rozlehlého loveckého hvozdu ve středních Čechách, představuje jednu z nejcennějších středověkých památek v Čechách. Stavební podoba i dějiny hradu (původně zeměpanské rezidence) nabízejí medievistice celou řadu podnětů k řešení závažných témat. Jméno hradu Křivoklátu (castrum Krivoplat ) poprvé uvádí Kosmas ve své kronice k roku 1110. Podruhé je v písemných pramenech zmíněno jako místo vydání listiny z roku 1220. Diskuse o počátcích Křivoklátu se týká zejména otázky, zda se sídlo zaznamenané v Kosmově kronice nacházelo na místě nynějšího hradu, nebo zda bylo založeno v jiné (dnes neznámé) lokalitě a zaniklo někdy ve 13. století (přičemž teprve do 1. poloviny 13. věku spadá novostavba dnešního hradu Křivoklátu). Argumentaci směřující k prokázání druhé varianty výkladu rozvinul T. Durdík, který odkazuje na výsledky rozsáhlých (dosud ale vesměs nepublikovaných) archeologických výzkumů hradu a zároveň usuzuje, že tomuto závěru nasvědčuje i výpověď písemných pramenů. Existenci dvou (následných) Křivoklátů by údajně měly dokládat souběžně uvedené názvy dvou (dodejme, že možná jen zdánlivě) stejnojmenných, leč pouze obecně označených rezidencí, v nichž panovník ve 40. letech 13. století vydal několik listin. Jedná se o sídla uvedená jako Castellum Novum, které podle úsudku T. Durdíka lze údajně jednoznačně ztotožnit s Křivoklátem, a Castellum Vetus, jehož nejpravděpodobnější identifikace se prý nabízí také ve spojitosti s Křivoklátem. Snad bychom mohli pokládat za pravděpodobné, že ve více písemnostech vydaných králem byl pod názvem Castellum a Castellum Vetus míněn Křivoklát (podle jiné varianty názvu: Castellum Criwoplat). Ovšem určení lokality, k jejímuž označení písař v letech 1240 a 1245 připojil Novum, nelze zúžit na jediné možné řešení. Jestliže obě rezidence vložíme do kontextu loveckého hvozdu, důvodně se naskýtá úvaha o časové následnosti dvou blízkých sídel. Již (krátce) před rokem 1240 ale mohla být zahájena výstavba dalších královských hradů v okolí Křivoklátu. Byť se nejstarší zprávy o existenci hradů Týřova a Nižboru váží až k letům 1249 a 1265, nelze je vyloučit z diskuse o lokalizaci rezidence Castellum Novum, jelikož nedokážeme blíže postihnout dobu jejich založení. V této souvislosti se také nabízí rozlehlý, v odstupu asi 5 km od Křivoklátu situovaný hrad Jivno, přestože opět neznáme dobu jeho výstavby, stavebníka ani historické jméno. Upozornění na možnou vazbu těchto tří sídel s lokalitou Castellum Novum se může oprávněně jevit jako příliš odvážné. Dobře zřejmá míra problematičnosti takových úvah ale potvrzuje, že snahy o přesnou lokalizaci rezidence, kterou písař charakterizoval nekonkrétním názvem, se nemohou vymanit z rámce volně vyřčených domněnek.
Ve studii, jež stručně seznamuje se zjištěními archeologického výzkumu hradu v 70. let 20. století, T. Durdík (1978, 306) usuzuje ?se značnou dávkou pravděpodobnosti, že se původní Křivoklát nacházel skutečně jinde?, neboť ?nebyly zachyceny stopy fortifikací starších 13. stol. a že dvě století života objektu by se na zkoumané ploše projevila cca 30 střepy? (obdobně Durdík 2000). S těmito předpoklady se ale neslučují výsledky archeologického výzkumu provedeného autory článku v nedávné době.
K nejpodstatnějším výsledkům výzkumu realizovaného na ploše a v okolí jižního parkánu tzv. dolního hradu patří objev reliktů mohutné dřevohliněné hradby. Její raně středověké stáří dosvědčují artefakty vyjmuté z hmoty náspu a také početné pozůstatky dřevěné výztuhy, charakteristického projevu raně středověké fortifikační architektury. Celkovou šířku náspu ani způsob zajištění jeho stěn neznáme. Na vnější straně lze důvodně předpokládat kamennou plentu, jejíž pozůstatky byly odstraněny při zřízení parkánové hradby. Pro užší chronologické zařazení vzniku fortifikace nám scházejí pevné opory. Druhotně přemístěná zemina užitá pro navršení náspu obsahuje kromě většího počtu zlomků pravěké keramiky také střepy zařaditelné do 9.-10. století. Byť je zastoupení zlomků z raného středověku relativně velice nízké, vyzdviženy byly i ze spodní části zemního tělesa, vylučují proto pravěké stáří fortifikace. Tyto artefakty však určují pouze dolní mez datačního rozpětí doby vzniku ohrazení. Jelikož výzkum nezachytil nálezové situace stratigraficky vázané k zadní stěně náspu, ocitá se horní hranice až v 1. polovině 13. století.
Doklad raně středověkého obvodového opevnění obohacuje diskusi o možnostech prokázání přímé polohové návaznosti Křivoklátu Kosmovy doby na takto nazývaný kamenný hrad přemyslovských králů 13. století. V prvé řadě se musíme vyrovnat s tvrzeními T. Durdíka o velice sporadickém zastoupení nálezů keramiky z 11.-12. století. Citovaný úsudek ale vyplývá z metodicky problematického způsobu datování keramiky odvozeného podle pověstného důkazu kruhem. Hypotetické ztotožnění nynějšího Křivoklátu s lokalitou uvedenou v listinách 40. let 13. století pod označením Castellum Novum (které podněcuje domněnku o novostavbě hradu v 1. polovině 13. století) je prý dokázáno absencí artefaktů z raného středověku. A naopak: jedinou oporou datace archeologických pramenů nejdříve do 1. poloviny 13. století se stává sporný výklad písemných pramenů.
Datování keramických nálezů z doby počátků hradu (míněna je keramika raně středověké výrobní tradice) dnes můžeme stanovit pouze v širokém intervalu. Nejistoty lze dobře vystihnout na příkladu fragmentů nádob vyzdvižených v S 5/06 z vrstev, které byly uloženy nejdříve ve 2. třetině 13. století v průběhu výstavby hlavní obvodové hradby. Vzhledem ke stratigrafické situaci a charakteru příslušného souvrství se zjevně jedná o druhotně přemístěné artefakty, přičemž výstavba zděné fortifikace vymezuje datační interval doby výroby nádob jen shora. Pro určení dolní hranice se na základě dosud publikovaných nálezových situací z výzkumu Křivoklátu nedostává opory. Odkaz na evidenci obdobně utvářených okrajů nádob v blízkých lokalitách, jejichž počátky jistě nesahají před rok 1200 (např. Durdík 2007, 42), je směrodatný pouze při určení horní hranice doby jejich výskytu. Jelikož neznáme charakter keramiky v západní části středních Čech ve 12. století, stává se odkaz na lépe poznaný vývoj hrnčířského zboží v Praze a jejím okolí relevantním argumentem. Obdobné typologické znaky jsou pro tamní distribuční okruh příznačné v průběhu celého 12. (možná i o něco dříve) a 1. poloviny 13. století. Tím sice nezískáváme oporu pro datování konkrétních nálezů ze vzdálenějších lokalit (např. z Křivoklátu). Co je však důležité, z tohoto srovnání vyplývá vysvětlení možné příčiny údajné absence artefaktů ze závěru 11. a hlavně z 12. století na Křivoklátě. Nelze si totiž nevybavit výrazné změny v datování pražské keramiky, jejíž vývoj i podoba ve 12. století byly donedávna také v podstatě neznámé. Toto upozornění se v souvislosti s křivoklátskou keramikou přímo nabízí, neboť výrazně posunuto směrem k roku 1100 bylo datování mnoha variant okrajů zastoupeny i na Křivoklátě, které byly předtím zařazovány výhradně do 13. století.
Při diskusi o možnostech dochování pozůstatků raně středověké zástavby v areálu současného Křivoklátu je nutné věnovat pozornost zásadnímu tvrzení T. Durdíka: představa o přímé polohové návaznosti dnešního sídla na raně středověké castrum je prý ?v přímém rozporu s výsledky třicetiletého výzkumu hradu, který prozkoumal značnou část jeho plochy a prakticky všechny možné typy terénních situací? (Durdík 2000, 451). Nedávný objev torza raně středověké zemní fortifikace vážně zpochybňuje předpoklad o reprezentativnosti dosavadního třicetiletého výzkumu. Přitom sám T. Durdík (1997, 219) na jiném místě upozorňuje, že rozsáhlá přestavba rezidence kolem přelomu 14. a 15. století byla doprovázena značnými terénními úpravami v horní polovině tzv. dolního hradu. Výrazné zásahy do skalního podloží se rovněž váží s proměnami zástavby tzv. horního hradu. Na více místech plochy jeho nádvoří se dochovaly jen fragmenty středověkých vrstev, patrně vesměs až z pozdního středověku. Přinejmenším na (spíše ale na více jak) polovině plochy areálu hradu by tedy archeologické nálezové situace z raného středověku (takřka) zcela zanikly.
Výzvou pro další badání jsou pozůstatky zděných objektů s románskými architektonickými prvky, jejichž rozsah lze více či méně zřetelně rozpoznat v zástavbě tzv. horního hradu (Líbal 1992). Nápadné je jejich neorganické začlenění v půdorysném řešení raně gotické etapy, které patrně napovídá o existenci románské fáze hradu, jež předcházela rozsáhlé přestavbě hradu v době kolem poloviny 13. století. Dosud uváděné datování konstrukcí s románskými prvky do přelomu 1. a 2. čtvrtiny 13. věku postrádá hodnověrné zdůvodnění, je tedy možné, že pocházejí třeba již z 12. století. I pokud by všechny nalezené románské architektonické prvky byly osazeny až v souvislosti s raně gotickými etapami, není tím vyloučena existence starší románské zástavby hradu. Mohla být beze zbytku zbořena a nahrazena rozsáhlým a architektonicky náročně pojednaným raně gotickým palácem. Stačí jen připomenout, že v Čechách takřka nic nevíme o románské profánní zástavbě akropolí nejvýznamnějších raně středověkých hradů (zejména Litoměřice, Žatec, Hradec [Králové]).
Prezentovaný výzkum také poskytl cenné poznatky o výstavbě prvotní zděné obvodové fortifikace tzv. dolního hradu. Statigrafická situace zřejmě dokládá současnost budování hlavní a parkánové hradby někdy v průběhu pokročilého 13. století, nebo na počátku 14. století. Již samotné situování hlavní hradby na temeno dřevohliněného tělesa staršího opevnění předurčilo existenci parkánu, neboť čelo zemního náspu se v takovém případě stalo parkánovou hradbou. Nejpozději při zřízení hlavní hradby byla původní konstrukce v čele sypaného tělesa (patrně na sucho skládaná plenta) nahrazena zděnou plentou. Na Křivoklátě doložený způsob využití tělesa starší zemní fortifikace při výstavbě zděných hradeb ve 13. století lze zřejmě pokládat za běžné řešení. Blízké analogie shledáváme zejména ve městech s předlokačním vývojem osídlení.
Spodní partie hlavní kamenné hradby tzv. dolního hradu byly během vyzdívání z vnitřní strany postupně zahrnovány, čímž byl vyrovnán k jihu klesající terén staveniště. O záměru zakrýt spodní část hmoty zdi svědčí nálezová situace v S 5/06, v níž byly zachyceny nepravidelně odstupněný severní líc i souvrství přiléhající planýrky. Obdobné doklady o výrazném zvýšení úrovně terénu shledáváme i při hranolové věži situované v jihozápadním nároží tzv. dolního hradu. V S 11/06 položené při její východní obvodové zdi byl obnažen ústupek líce, který zhruba odpovídá povrchu minimálně 1,4 m vysokého souvrství planýrky z doby výstavby věže. Chronologické zařazení rozsáhlých terénních a stavebních úprav při jižním okraji tzv. dolního hradu lze zařadit jen širokého rozpětí 2. a 3. třetiny 13. století (možná i do počátku 14. století).
Dosavadní znalosti o vývoji keramiky i nedostatečný stav zpřístupnění poznatků rozsáhlého archeologického výzkumu hradu z 20. století neumožňují synchronizovat výstavbu zděné obvodové hradby s dalšími dochovanými objekty raně gotické etapy hradu. Možná i poté, co budou výsledky výzkumu odpovídajícím způsobem publikovány, přetrvají nejistoty při snaze blíže postihnout vývoj románských a raně gotických fází hradu, a to z důvodu malého počtu opor pro stanovení relativní a absolutní chronologie.