Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Beránek
Stavební proměny arciděkanského kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře

In: Průzkumy památek 2/2009, ročník 16, str. 3-50

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Arciděkanský kostel sv. Jakuba s vysokou severní věží je jednou z nejvýraznějších pohledových a hmotových dominant Kutné Hory. Vhled do duchovního, sakrálního nitra tohoto prostoru, ale i do jeho stavebních útrob s nejtmavějšími a nejzapadlejšími zákoutími, stejně tak jako do poutavých a mnohdy pohnutých dějin umožnil stavebněhistorický průzkum, který byl zpracován pracovníky oddělení průzkumu ústředního pracoviště Národního památkového ústavu v rámci plnění institucionálního úkolu vědy a výzkumu NPÚ č. 02302. Nepublikovanou archivní rešerši, z níž studie čerpá, sestavila P. Načeradská.
Kostel o nedlouhém, polygonálně zakončeném presbytáři s navazujícím síňovým trojlodím zakončeným dvouvěžovým průčelím, u něhož byla dokončena pouze věž severní, byl s jistotou založen až po roce 1324. Podle písemných pramenů se v tomto období v Kutné Hoře nacházejí pouze dřevěné kaple. Uměleckohistorická literatura klade vznik stavby do 30. let 14. století, přičemž druhou fázi dostavby od 80. let spojuje s činností parléřovské hutě, pracující na nedalekém novém chrámu sv. Barbory. Toto tvrzení není v zásadním rozporu se zjištěními, která byla při průzkumu učiněna.
Na základě výsledků průzkumu je zřejmé, že kostel byl založen do starší urbanistické situace, což dokládá anomálie půdorysné dispozice severní věže. Poloha kostela v bezprostřední blízkosti staršího Vlašského dvora, původního hradu, byla vybrána záměrně. Sem se koncentrovala správa a skrze vytěžené stříbro i moc horního města, které bylo faktickým patronem kostela a nepochybně i jeho stavebníkem. Na druhou stranu není pochyb o tom, že až do počátku 15. století byl kostel z hlediska církevní správy podřízen faře v Malíně, k níž měl právo podacího cisterciácký klášter v nedalekém Sedlci. V prvních písemných pramenech vážících se přímo ke kostelu je tento označován jako ?kaple" (1357).
Plebán v Kutné Hoře je prvně zmíněn v roce 1336. Kostel je poprvé písemně doložen v konfirmační listině z roku 1363. Z listiny vyplývá, že kostel byl zasvěcen P. Marii. Současné svatojakubské patrocinium je doloženo až v 16. století.
V první etapě byl postaven presbytář se schodišťovou vížkou při severní straně, parter obvodových zdí trojlodí, podle všeho od počátku koncipovaného jako síň, obě západní věže a průčelí s děleným portálem katedrálního typu. Kvádrový obklad stejně jako morfologie architektonického tvarosloví potvrzuje vazbu na architekturu cisterciáckého kláštera v Sedlci, i když je sporné, zda kutnohorský kostel stavěla přímo sedlecká stavební huť, jak se udává v uměleckohistorické literatuře. Nejenom presbytář, ale v podstatné části i loď ukazuje tvarosloví zvláštní protikladné povahy, v němž nalezneme tvary jak klasické gotiky, reprezentované především dlouhými oblými příporami na podložkách, tak i prvky poklasické, projevující se ostrolukými záklenky oken a pasů s negativním vybíráním hmoty, která plasticitu a tektoniku prvků naopak popírá. Tento princip se uplatňuje na konventním kostele v Sedlci, projevuje se však i na dalších stavbách českých zemí 1. čtvrtiny 14. století.
Kostel sv. Jakuba (P. Marie) je po celý středověk a novověk obecně nazýván jako ?Vysoký". Poprvé se toto pojmenování objevuje již v předhusitském období, v roce 1395. Z toho hypoteticky usuzuji, že v této době již byla jeho stavba víceméně dokončena. Název patrně souvisí s hmotovou dispozicí, kdy byl završen vysokou a strmou valbovou střechou a opatřen dominantní severní věží. Při dostavbě kostela v tomto období bylo upuštěno od původního záměru zakončit obě věže západního průčelí polygonálně, jako je tomu u staršího farního chrámu v nedalekém Kolíně n. Labem. Severní věž přitom získala definitivní hranolovou podobu i v horních podlažích, resp. žádné stopy ve zdivu tento přechod nenaznačují. Tato změna pravděpodobně souvisí se statickými problémy, které kostel provázely nejspíše již od počátku jeho existence. Rovněž dokládá, že jižní věž byla již během první fáze vystavěna do úrovně 2. patra, zatímco severní byla zpočátku nižší a vyzdívána byla později, během druhé stavební etapy.
Dostavba kostela ve druhé fázi je vedle zaklenutí kostela cihelnými klenbami s kamennými žebry spojena rovněž s přístavbou sakristie s pokladnicí v patře po jižní straně presbytáře a zřízením kaplí ve východním čele obou bočních lodí, z nichž byla do husitských válek zaklenuta jen jižní, tzv. Ruthardovská (asi 1397). Sakristie i pokladnice byly podle dochovaných fragmentů zaklenuty nejspíše křížovou žebrovou klenbou, později v renesanci odstraněnou. Kostel byl zastřešen již zmíněnou vysokou valbovou střechou. Otázka stáří posledního patra severní věže s vysokými sdruženými okny je nadále otevřená, patrně však jde o pozdně gotickou nástavbu. Do husitských válek byl chrám podle všeho stavebně dokončen, na základě dochovaných testamentů a nadání k oltářům včetně vnitřního vybavení.
V době obsazení Kutné Hory v roce 1421, resp. 1424 byl kostel poškozen, což lze předpokládat zejména v případě jeho mobiliáře. Zda kostel zasáhl ničivý požár v roce 1424 v souvislosti s obsazením města táborskými vojsky po vyhrané bitvě u Malešova, nevíme. Jednoznačné stopy ohně na vnitřním zdivu severní věže totiž mohou pocházet od požáru v roce 1834, kdy do věže udeřil blesk a zapálil štenýř helmice.
Větší stavební úpravy započaly v období pozdního středověku na sklonku 50. let 15. století, kdy byl vztyčen nový vysoký a strmý krov valbové střechy, jak jej ukazuje Willenbergova veduta města z počátku 17. století. Fragmenty tohoto krovu jsou dodnes zachovány v podkroví stávajícího klasicistního krovu, který byl postaven v roce 1824, jak doložila dendrochronologická analýza. Zmíněný středověký krov existoval prokazatelně od roku 1459 až do roku 1823/4, což odporuje podobě kostela v iluminaci Kutnohorského graduálu z počátku 90. let 15. století, na níž je zobrazen s vysokou stanovou střechou. Vzhledem k zjištěným a důkazy potvrzeným skutečnostem je nyní jasné, že zobrazení v době vzniku neodpovídalo skutečnosti. Z hlediska utváření obou věží západního průčelí je s velkou pravděpodobností vyloučen rovněž předhusitský původ stanové střechy.
Při pozdně gotické úpravě interiéru kostela, kdy byly rovněž opravovány jeho klenby, byla zaklenuta kaple v čele severní boční lodi, přičemž v patře vznikla tzv. Charvátovská kruchta. Přitom byly zakryty jen o něco starší pozdně gotické malby na východní stěně lodi. Pozdně gotickou výmalbou byly opatřeny i stěny závěru presbytáře po stranách obou sanktuářů. Pro období pozdního středověku lze oprávněně očekávat výraznou proměnu mobiliáře a dalšího vybavení kostela, jenž se stal významnou baštou utrakvismu v Čechách.
V renesančním období byla podstatným způsobem změněna podoba severní věže, jejíž dřevěná hranolová stolice, stoupající od 1. patra až do úrovně zvonového podlaží, byla odstraněna. Původně od úrovně 1. patra nezaklenutá věž byla přepatrována dvojicí vložených křížových kleneb. Přesný důvod těchto změn není zcela jasný, podle výpovědi písemných pramenů trpěla věž statickými poruchami v důsledku zvonění novým, v roce 1478 nově pořízeným velkým zvonem zvaným ?Vorel". Poruchy se projevovaly trháním obvodového zdiva, což je v dobových písemnostech stále a znovu opakováno.
Dalším zásahem, jenž pozměnil jeho středověkou podobu, bylo jistě v důsledku starých statických poruch snesení gotických kleneb v sakristii a pokladnici v patře, přičemž sem byly vloženy nové valené cihelné klenby s typickou renesanční štukovou výzdobou. Hřebínková klenba síťového rastru v pokladnici nad sakristií je snad aluzí na původní klenbu žebrovou. Zpevňující nízké vyzdívky mezi opěráky po jižní straně kostela a v závěru presbytáře jsou v tomto období rovněž výsledkem snahy o statické zabezpečení kostela.
Raně barokní perioda dějin kostela započala odstraněním staršího utrakvistického vybavení kostela. Kostel byl postupně zařizován novým mobiliářem, zejména oltáři ze soukromých nadání. Velký hlavní oltář byl postaven v roce 1678/9. V kostele byly postupně zřizovány krypty, z nichž největší se nachází pod západní polovinou presbytáře, přičemž zasahuje až do lodi. Byla založena v roce 1661. Další ze 17. i 18. století se nacházejí v obou bočních kaplích, v jižní věži a na dalších místech lodi.
Významnou změnou v siluetě kostela znamenalo zřízení nové střechy severní věže v roce 1698. Před stavbou cibulové báně s lucernou byla odstraněna starší, patrně ještě gotická dlátková střecha a ochoz, lemovaný prolamovaným kamenným zábradlím.
Na sklonku 17. století byl zřízen nový severní vstup do kostela, přičemž původní byl zazděn. Nový vstup při severní věži byl zakryt zděnou předsíní, která byla dokončena jistě do roku 1703, kdy se zmiňuje pokrývání její střechy. Předsíň byla zbořena a vstup do kostela zazděn v roce 1892, kdy byl opět obnoven původní vstup v gotickém portálu, nacházejícím se v ose proti jižnímu.
Podstatný zásah znamenalo rovněž přezdění kleneb v jižní boční lodi v roce 1709, patrně opět v souvislosti se statickými problémy jihovýchodní části kostela. Tuto opravu dokládají z cihel zděné příčné rubové pasy, které lze sledovat po celé délce jižní lodi. Při opětovném vyklenutí byla použita podstatná část původního cihelného klenebního zdiva i kamenických prvků žeber a svorníků.
K výrazné novodobé změně hmoty kostela došlo v souvislosti s velkým požárem města v roce 1823, jenž zničil polovinu města. Požár se kostelu sv. Jakuba sice vyhnul, což dokládá dobová grafika i literatura, podle níž byl kostel před větší škodou zachráněn tím, že část hořící střechy strhli vojáci, ale přesto byl vysoký pozdně středověký krov následně odstraněn. Patrně z toho důvodu, že krov se spalnou šindelovou krytinou byl příliš strmý pro položení pálené tašky. Jak určila dendrochronologická analýza, v roce 1824 byl vystavěn nový, poloviční výšky, jenž se dochoval dodnes. Nová střecha byla původně kryta dvojitě kladenými taškami bobrovkami, od roku 1865 až dosud břidlicí.
V polovině 19. století bylo posunuto čelo kruchty mezi věžemi a podklenuto valenou klenbou. V 70. a 80. létech 19. století byl do značné míry vyměněn barokní mobiliář v lodi a nahrazen novogotickým. K regotizaci exteriéru kostela bylo přikročeno na počátku 90. let, kdy byly odstraněny zazdívky oken lodi, v nichž byly vyměněny kružby. Barokní předsíň severního vstupu měla být zbourána a vstup goticky upraven. Předsíň byla zbořena, ke zřízení nového portálu nakonec nedošlo, neboť byla vybourána zazdívka původního středověkého vstupu ve druhém poli od východu (vstup na osu proti jižnímu portálu), odhalen původní kamenný hrotitý portál a ten upraven.
Další vlna rekonstrukčních prací započala ve 30. letech 20. století, kdy byla upravována severní věž a celý kostel zevně omítnut.
Poslední, ale o to výraznější stopu zanechala rekonstrukce, která započala v období protektorátu v roce 1941 a končila až po II. světové válce v roce 1946. K největším zásahům patřilo přezdění většiny klenebních polí střední lodi, obnova dosud zazděných oken lodi a obou věží, překlenutí záklenků některých z nich, v interiéru otlučení omítek a natažení nových až do výše podokenní římsy a další četné stavební i řemeslné práce.
Přes všechny mladší stavební zásahy a rekonstrukce si chrám sv. Jakuba ponechal podstatnou část svého středověkého vzhledu, jenž nejcitelněji narušuje pouze absence vysoké a strmé valbové střechy, která se vypínala nad městem a podle níž a vysoké severní věže byl kostel odedávna zván Vysokým.