Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Žižka
K používání skružových konstrukcí pro zastřešování hospodářských budov

In: Průzkumy památek 2/2009, ročník 16, str. 162-172

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: V rámci oborového průzkumu hospodářských budov bylo zachyceno několik budov, kde střechu nese skružová konstrukce. Ojedinělou stavbou je ovčín se sýpkou ve dvoře Dařenice, postavený mezi lety 1814-41. Střechy budovy mají zvoncovitý tvar, vytvořený skružovými krokvemi. Krov je tradiční se stojatými stolicemi. Stavebníkem byl francouzský knížecí rod Rohanů, který přesídlil do Čech.
Ve vzorové literatuře ze 2/4 19. století, například v J.P. Joendlově Venkovském stavitelství, je uveden jiný typ konstrukce. Střecha je navenek sedlová nebo mansardová, ukončená valbami. Krov tvoří segmentové skružové oblouky, osazené na ústupku zdiva pod každou krokví. Nejčastější variantou jsou vysoké hrotité oblouky, vytvořené dvojicí proti sobě postavených segmentů. Tento typ byl určen zejména pro stavbu stodol. Variantně, zejména pro střechy mansardové, byly navrženy oblouky půlkruhové. Vyřezávané skruže de l?Ormeho konstrukce jsou dvouvrstvé, spojené kolíky. Krokve mají téměř charakter dlouhých námětků.
Realizované příklady krovové konstrukce z hrotitých skružových oblouků byly dosud zjištěny na několika sýpkách a stodolách. V Rymáni v okrese Kladno stojí ve dvoře jednopatrová budova sýpky zastřešená sedlovou, valbami ukončenou střechou. Střechu nese skružová konstrukce ve tvaru hrotitých oblouků. Skruže jsou vyřezávané, složené ze dvou vzájemně posouvaných fošen, spojených kolíky. Segmentové oblouky jsou nasazeny již na ústupku zdiva mezi přízemím a patrem. Nad úrovní pozednice jsou na segmenty osazeny stropní trámy patra. Osazení stropní konstrukce na skružové oblouky je zcela ojedinělé.
Hrotité skružové oblouky nesou i střechu sýpky v Sulejovicích v okrese Litoměřice. Skružovou konstrukci zde navíc podporují stojaté stolice.
Ve dvoře Čabelice u Kácova v okrese Kutná Hora stojí dvoukřídlá stodola Její sedlovou, valbami ukončenou střechu nesou vysoké hrotité skružové oblouky. Oblouky jsou osazeny na masivním soklu, v místě vjezdů pak na trámové výměny. Na nárožích jsou zkrácené segmenty zapuštěny do diagonálních skruží. Tuhost konstrukce stejně jako v Rymáni zajišťují kleštiny, které spojují segmenty s pozednicemi. Krov čabelické stodoly je velmi věrnou aplikací Joendlova vzorového návrhu.
Ve dvoře v Podbradci v okrese Litoměřice se dochovala stodola zastřešená sedlovou střechou s polovalbami. Střechu nesou skružové hrotité oblouky. Podélné ztužení zajišťují ondřejské kříže, spojené s podélnými vaznicemi. Skruže jsou opět dvouvrstvé z fošen spojovaných kolíky. Jednotlivé dvouvrstvé segmenty nejsou však tak pečlivě vyřezané jako v Čabelicích. Jsou tvořeny přímými úseky překládaných a posouvaných fošen.Úsek kružnice zde tedy nahradil mnohoboký útvar, na první pohled téměř nepostřehnutelný.
Na dvojici staveb byla zjištěna aplikace konstrukce na střechu mansardovou. Na budově stájí v Hořelicích v okrese Praha ? západ a obytné budově pivovaru v Buštěhradě v okrese Kladno nesou mansardové střechy opět vysoké hrotité oblouky. Konstrukce jsou blízké Rymáni a Čabelicím. Konstrukce s půlkruhovými oblouky, známá ze vzorové literatury, nebyla však nikde zachycena.
Zajímavá aplikace skruží, které nesou mansardovou střechu, se dochovala na malé hospodářské budově u bývalé železářské huti v Nižboru v okrese Rakovník. Hrotité skružové oblouky zde nejsou pod každou krokví, ale mají funkci plných vazeb, na které jsou osazeny vaznice.
Rymáň, Čabelice, Hořelice i Buštěhrad náležely k císařským soukromým statkům. Lze tedy předpokládat, že skružové krovy na těchto budovách vznikly ve stejném období, nejspíše někdy někdy ve 40. letech 19. století nebo kolem roku 1850. S velkou pravděpodobností jsou dílem stejného stavitele, respektive tesařského mistra. Autora však neznáme. Všechny charakterizují pečlivě vyřezané de l_ Ormeho skruže, složené z dvou vrstev, spojených kolíky. Konstrukce se navenek tvarově neprojevuje.
V 60. letech 19. století byla v Čechách již známa Émyho skružová konstrukce z vrstvených ohýbaných prken. Publikovány byly návrhy na mansardovou střechu, nesenou touto konstrukcí. Příklad tohoto řešení však nebyl v terénu dosud zjištěn.
Na sklonku 19. století a počátku 20. století byly hledány nové konstrukční soustavy dřevěných krovů. Především šlo o vytvoření konstrukce, umožňující zastřešit velké rozpětí prostorů industriálních staveb. Pro tento úkol byly zřejmě nejvhodnější obloukové konstrukce, navazující na tradiční konstrukce z vyřezávaných skruží i využívající principu Emyho skruže. V industriálním stavitelství došla zřejmě největšího uplatnění konstrukce tesařského mistra P. Stephana z Düsseldorfu. P. Stephan vytvořil obloukové příhradové nosníky s pásnicemi z vyřezávaných de l?Ormeho skruží spojených příčlemi v podobě řady ondřejských křížů. Paty konstrukce byly vyztuženy plným šikmo kladeným bedněním. Nízké pásnice umožnily použít delší prkna. Jednotlivé části těchto obloků ( vazníků) byly spojeny hřebíky a šrouby s hmoždíky. Zatímco pro zastřešení tovární haly nejčastěji postačil nízký oblouk, tedy segmentové nosníky malého vzepětí uložené na podpory, pro zemědělské stavby měla zásadní význam velikost skladovacího prostoru v podstřeší. Významným příkladem věrné aplikace Stephanovy konstrukce je stodola ve Voděrádkách v okrese Praha ? východ, kterou v roce 1927 navrhl a realizoval architekt Kasal z Jindřichova Hradce. Stodola obdélného půdorysu, široká 26 m, má lomenou střechu, v řezu ve tvaru hrotitého oblouku, na jedné straně ukončenou valbou. Konstrukce je složena ze dvou proti sobě postavených segmentových nosníků Stephanovy konstrukce, tvořící tak vysoké hrotité oblouky.
Variantní řešení této konstrukce bylo v roce 1932 uplatněno při zastřešení starší dvoutraktové stáje ve dvoře v Kolči v okrese Kladno. Půlválcovou střechu o rozpětí 22 m zde nesly skružové oblouky průřezu ?I?. Konstrukčně byly provedeny jako kombinace vyřezávané a ohýbaných skruží. Na obloky byly osazeny vlašské krokve s bedněním.
K návratu těchto konstrukcí do zemědělského stavitelství došlo kolem roku 1960. Zejména ve východních Čechách bylo zachyceno několik staveb stodol ( kolen) a chlévů, zastřešených střechami hrotitého tvaru, nesených skružovou konstrukcí. Segmenty, spojené ve vrcholu v hrotitý oblouk, mají průřez ?I? s ohýbanými pásnicemi spojenými vyřezávanými skružemi. Spojovacím materiálem jsou stejně jako ve Voděrádkách a Kolči hřebíky a svorníky. Příkladem může být stodola ve Vrbici v okrese Jičín.
Uvedený přehled konstrukcí skružových krovů, vycházející s dosud zjištěných příkladů a porovnaných s dostupnou odbornou literaturou, je pokusem více přiblížit podobu a varianty tohoto typu konstrukce, který se v zemědělském stavitelství nahodile vyskytoval v průběhu více než sta let. Může tak být podkladem i podnětem pro další bádání a provedení podrobné dokumentace těchto pozoruhodných konstrukcí.