Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Vladislav Razím
Hradební věž za domem čp. 361 ve Znojmě
K problematice palných zbraní v pozdně gotických fortifikacích


In: Průzkumy památek 1/2010, ročník 17, str. 43-66

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Věž je součástí hlavní hradby složitého fortifikačního systému jednoho z nejvýznamnějších královských měst na jižní Moravě. Patří ke skupině hranolových, dovnitř uzavřených věží přibližně čtvercového půdorysu. Přes některé novodobé zásahy a úpravy, související zejména se zapojením do provozu přilehlé druhotné zástavby, se dochovala v relativně neporušeném stavu, v rozsahu čtyř podlaží. Nejnápadnější změnou oproti středověké podobě je absence zastřešení, které známe jen velmi přibližně z několika městských vedut, počínaje zobrazením z roku 1523.
Z hlediska výzkumu středověkých fortifikací představuje věž na první pohled velmi atraktivní a perspektivní objekt, pozoruhodný také metodicky. Kromě velké intaktnosti jde o stavbu, kterou lze díky ostěním střílen, jež jsou prokazatelně původní součástí zdiva, datovat zhruba na přelom 15. a 16. století (motiv tzv. přetínání na hranách tzv. klíčových střílen). Datování na základě typologie střílen je upřesněno datem 1513, vysekaným současně s výstavbou věže v nadpraží jedné ze střílen horního patra. Několik dochovaných trámků pro zaklesnutí palných zbraní v nikách střeleckých otvorů nadto slibovalo dendrochronologické ověření tohoto data. Naproti tomu věž svou celkovou formou odpovídá ostatním, evidentně podstatně starším věžím hlavní hradby, do níž je integrálně zapojena.
Jednou z otázek na počátku průzkumu tedy bylo, zda se podaří vysvětlit tento rozpor. To se stalo díky detailnímu průzkumu zdiva a petrografickému rozboru. Výsledkem je zjištění, že spodní část věže v rozsahu přízemí je součástí hradebního systému ze 13. – 14. století a teprve zbylá část (1.-3. patro) je z pozdně gotické stavební etapy (1513). Věž byla přístupná pouze v 1. patře z jedné strany, z přiléhajícího hradebního ochozu. Interiér byl rozdělen trámovými stropy, spojení zajišťovalo nedochované dřevěné schodiště. V 1. patře je jediná štěrbinová střílna v hlavním průčelí (patrně určená jen pro samostříl). Ve 2. patře jsou 3 klíčové střílny s robustními trámky pro zaklesnutí háku palné zbraně. Ve 3. patře jsou 3 velké obdélné střílny, určené rovněž pro palné zbraně, na straně města jen okénko, které nebylo určeno ke střelbě. Střílny neměly okenice. Zděná část věže neměla žádné otopné zařízení ani prevet, ty však mohly být umístěny v zaniklém horním roubeném podlaží, jež neslo vysokou střechu. Zdivo věže je datováno nápisem 1513, dendrochronologický průzkum dubových trámků ve střílnách však stanovil rozpětí let 1414-1429 (nedochoval se podkorní letokruh, ale část běle). To nasvědčuje druhotnému použití trámků, snad ze starší stavební fáze věže (druhotně použité kusy trámů byly zjištěny také podle negativů tesařských detailů na konci některých otvorů po trámech, které se nedochovaly).
Nejzajímavější je zjištění existence trámových konstrukcí ve 2. a 3. patře, které byly původní, pevnou součástí zdiva věže. Obě konstrukce ležely zhruba v úrovni poloviny výšky obou podlaží, některé z trámů zasahovaly do nik střílen. Funkce systémů trámů byla nepochybně považována za velmi důležitou, neboť jí byl značně omezen pohyb v obou podlažích a zejména vstup do střílnových nik. Pouhá výztuha masy zdiva, která by čelila otřesům při výstřelech palných zbraní, není pravděpodobná při jeho značné mocnosti a existenci relativně hustě kladených stropních trámů. Domníváme se proto, že trámy sloužily zároveň k upevnění palných zbraní umístěných ve střílnách, přičemž přímou funkci měly ty z trámů, které probíhaly nejblíže palebným komorám. Nasvědčuje tomu také umístění v úrovni jen o několik centimetrů výš, než jsou trámky pro zaklesnutí háků hlavní. Zpětný ráz při výstřelu by tak byl tlumen především příčným trámkem při samotné střílně, také ale trámem probíhajícím před palebnou komorou, který byl součásti trámového systému, jakéhosi roštu, snad ještě svázaného s konstrukcí jednotlivých ramen schodiště.
Komplikovaná konstrukce, kladoucí důraz na co největší stabilitu při výstřelu, nasvědčuje určení pro těžší palné zbraně. Sporná je otázka, zda trám probíhající těsně před komorou umožňoval pevné, stabilní uchycení zadní části zbraně, nebo svým detailním uzpůsobením sloužil také ke změnám úhlu náměru. Stejný trám však zároveň komplikoval vstup do niky. Skutečnost, že systém trámů značně omezoval pohyb obsluhy zbraní, patrně dovoluje uvažovat o nabíjení zezadu, tedy o komorovém typu děl. Nedostatek poznatků a srovnávacího materiálu prozatím brání vyslovit detailnější soudy, již na první pohled však jde o řešení mimořádné, které vybízí k bližšímu posouzení. Snad lze uvažovat o souvislosti se zaváděním nějakého nového druhu zbraně, který vzbuzoval větší obavy, nebo tu měl být instalován již ověřený, ne zcela běžný druh, jehož vlastnosti takovéto opatření podle názoru stavitele skutečně vyžadovaly. Je třeba si uvědomit, že právě ekonomicky zdatná královská města (na rozdíl od šlechtického prostředí) měla podmínky k výrobě a vyvíjení značného množství palných zbraní, jejichž delší ověřování v praxi bylo problematické.
Autor dále upozorňuje na to, jak všeobecně malá pozornost je v literatuře věnována stopám (zejména v nikách střílen), které naznačují, zda střílny zhruba z rozmezí poloviny 15. až počátku 16. století byly určeny jen pro ruční (lehké) palné zbraně, nebo také pro zbraně těžší (děla). Pozoruhodné jsou zejména negativy konců trámů v předních částech nik střílen, které nasvědčují souvislostem se stacionární lafetou děl. Na několika příkladech autor představuje zejména značnou variabilitu těchto opatření. Jejich absence může znamenat přechod k mobilní lafetě, také ale tyto obtížně rozeznatelné stopy mohly bez povšimnutí zaniknout. Jedinou cestou je mnohem intenzivnější, systematická dokumentace nálezových situací a diskuse o nich. K systému zachycenému ve znojemské věži analogii zatím neznáme.