Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Pavel Borský
Dům čp. 1320 na Masarykově náměstí č. 60 v Jihlavě

In: Průzkumy památek 1/2010, ročník 17, str. 139-150

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Dům čp. 1320 stojí v severní frontě Masarykova náměstí, které od středověku představovalo hlavní jihlavské forum. V uplynulých desetiletích byl postupně vyhodnocen stavební vývoj domovních bloků po obvodu náměstí. V roce 1991 byl zpracován stavebněhistorický průzkum bloku na severní straně náměstí, ale dům čp. 1320 byl z neznámých důvodů z průzkumu vyřazen. Teprve při rekonstrukci domu v roce 2005 byl zpracován samostatný stavebněhistorický průzkum, z něhož vychází předložený příspěvek.
Podsklepený dvoupatrový řadový dům o délce 23, 5 m byl postavený na hloubkově orientované úzké parcele severojižní orientace (šířka při náměstí 8 m, ve dvoře 6, 8 m). Jednotraktová dispozice je ve všech podlažích členěná do tří dílů. Zčásti sanovaný klenutý suterén sestává z předního dvoulodního a zadního jednoprostorového sklepa. Sklepy jsou přístupné klenutými šíjemi ze společné podesty situované uprostřed půdorysu. V přízemí je na straně náměstí obdélná síň zaklenutá ve dvou polích křížovými klenbami se zvýrazněnými hranami. Ze síně je novodobou příčkou vydělená chodba vedoucí ke schodišti do horních podlaží. Do zadního dílu domu se prochází po východním boku schodiště valeně zaklenutou chodbou. Klenutý zadní domovní díl vymezují na čelních stranách hrotité kamenné pasy v podobě slepých arkád. Prostory v prvním a ve druhém patře sloužily k bydlení a byly vytápěné. V prvním patře se na straně ulice nachází plochostropá světnice a zadní místnost je zaklenutá klášterní klenbou s koutovými výsečemi. Světnice ve druhém patře jsou plochostropé. Střední domovní díl zabírala vysoká síň, která prostupovala domem původně až nad střechu. Na západní straně dvorany nad ústím schodiště z přízemí byly umístěny dvě černé kuchyně, z nichž se vytápěly krajní obytné díly. Do druhého patra pokračuje schodiště již jako přímé při zadní stěně dvorany. V úrovni druhého patra obíhala dvoranu po třech stranách na pasech vynesená pavlač. Otevřená dvorana byla dodatečně redukována na obezděný světlík. Dům je v dochované podobě zastřešený nízkou, okapově orientovanou sedlovou střechou. Historickou podobu domu zachycuje vyobrazení z roku 1848, na němž je dům zakreslen s barokní fasádou s atikou, která zakrývá staré zastřešení se středovým úžlabím. Štítově orientované střechy byly strženy postupně v 19. století. Podle dendrochronologického datování byl krov nad zadní polovinou domu vztyčen krátce po roce 1823. Dříví na přední část krovu se kácelo v roce 1894. Změna zastřešení byla spojena s úpravou hlavního průčelí podle projektu městského stavitele Karla Wagnera z roku 1897.
Parcela byla zastavěna od středověku. Nejstarší částí domu se jeví přední, původně jednoprostorový sklep přístupný z hloubky parcely. Sklep byl dodatečně rozšířen směrem do náměstí o hloubku zaniklého loubí. Středověkého původu je dále obvodové zdivo přízemí s výjimkou hlavního průčelí a hrotité kamenné pasy, které vymezují zadní díl domu. V patře zůstaly ze středověkého domu zdi zadní světnice. Středověký dům měl podobu podsklepeného patrového jednotraktu s tradičním tříprostorovým členěním. Byl s největší pravděpodobností vybaven loubím. Všechna podlaží byla plochostropá. V předním díle patra se asi nacházela roubená světnice, případně byla celá přední část domu dřevohliněná a dřevěné mohlo být i předpokládané loubí. Zadní díl tvořil kamenný blok komory. Pasy v zadní části přízemí snad tvořily brány plochostropého průjezdu, který byl neobvykle situován na straně dvora. V takovém případě by se jednalo o typologicky výjimečnou dispozici průjezdového domu na úzké parcele, jehož průjezd zabíral celou šířku parcely a navíc se nacházel v zadním domovním díle. Na parcelu se zajíždělo z hloubky bloku možná z postranní Špitálské ulice (nyní ul. Komenského). Pasy však také mohly jen vynášet zadní zděný díl patra. Podle stop po ohni na zdivu středověkých částí domu včetně sklepa lze předpokládat, že v blíže neznámé době postihl středověký dům požár.
V poslední čtvrtině 16. století byl dům přestavěn. Při renesanční přestavbě byl dům s největší pravděpodobností zvýšen o druhé patro a zastřešen zaatikovou střechou sestávající ze dvou pultů skloněných ke střednímu úžlabí. Průčelí byla pravděpodobně hladká. Můžeme se domnívat, že okenní otvory na hlavním i zadním průčelí měly kamenná ostění. Na zadním průčelí zůstalo ostění osazeno u západního okna síně v prvním patře. Podstatné byly úpravy dispozice. Suterén byl rozšířen o zadní cihelný sklep. Přední sklep byl zaklenutý jako dvoulodí valenými klenbami opřenými o dvouosou arkádu. V předním díle přízemí vznikla klenutá spodní síň. Původní komora v patře byla upravena na prosvětlenou klenutou světnici. Otevřená klášterní klenba světnice s koutovými výsečemi je v Jihlavě typická pro klenby dvoran čtvercového i obdélného půdorysu, ale byla dokumentována i v domech, které dvorany neobsahují. V přední světnici se zachoval podhledem zakrytý strop s pozoruhodnou konstrukcí. Sestává z hustě kladených trámů orientovaných rovnoběžně s průčelím a spojovaných příčlemi hranolového průřezu 7 x 5 cm a délce 40 cm. Okosené konce příčlí byly zasunuty do trojbokých drážek v bocích stropnic tak, že přibližně lícují s dolní stranou trámů. Mezery vyplňuje hliněný výmaz se slámou, který snad tvořila povřísla namočená v hliněné maltě. V původním stavu byl strop asi omítnutý olíčenou hliněnou omítkou a pohledově uplatněný. Podobná konstrukce byla v měšťanském prostředí dosud popsána jen u goticko- renesančního domu v Domažlicích.
Přestavbou vznikl dům s vysokou síní, která byla umístěna do prostředního dílu staré dispozice. Podobně jako u jiných přestavěných středověkých domů byla dvorana založena až v úrovni patra a středověká dispozice přízemí zůstala nedotčena. Doba výstavby domů s dvoranami v Jihlavě byla vymezena přibližně léty 1566 až 1593 a datování velké většiny domů tohoto typu vychází z rozboru slohových detailů. U domu čp. 1320 poskytlo dendrochronologické datování stropu světnice v prvním patře exaktní určení doby výstavby dvorany krátce po roce 1576. Stejnou skladbu měly zřejmě původně také stropy přední i zadní světnice druhého patra. V zadní světnici druhého patra se nad moderním podhledem zachoval tradiční trámový strop se záklopem, který podle dendrochronologického datování vznikl po roce 1695. V 17. a 18. století dům patřil rodu nobilitovaných jihlavských měšťanů Weckerů z Roseneku, kteří renesanční dvoranu možná již na konci 17. století při úpravách interiérů přestavěli na světlík.