Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Eliška Fechnerová
Kostel sv. Jiří v Chřibské příspěvek k poznání sakrální architektonické tvorby doby renesance v severních Čechách

In: Průzkumy památek 2/2010, ročník 17, str. 59-74

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Specificky zabarvená architektonická tvorba 2. poloviny 16. a počátku 17. století v severních Čechách bývá obecně nazývána saskou (či severočeskou) renesancí, byť tento pojem dosud nebyl dostatečně a jednoznačně vymezen. Vznik několika významných center tohoto stavebního činění na nynějším Ústecku a Děčínsku souvisel s příchodem saských šlechtických rodin, které na nově zakoupených panstvích budovaly svá sídla. Vedle řady profánních staveb vznikaly v tomto období samozřejmě i novostavby a přestavby sakrálních objektů, z nichž nejznámější je trojice kostelů v údolí Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem (Valtířov, Svádov, Krásné Březno). Příbuznou sakrální stavbou, která ovšem v tomto ohledu dosud unikala pozornosti odborníků, je kostel sv. Jiří v Chřibské (okr. Děčín). Ačkoli jeho rozsáhlou renesanční přestavbu z přelomu 16. a 17. století zná regionální vlastivědná literatura i soupisy památek, nedošlo zde v tomto ohledu - nepochybně z důvodu částečného setření původní podoby objektu mladšími úpravami - k bližšímu zkoumání. Předkládaný příspěvek shrnuje podstatné výsledky podrobného archivního a základního terénního průzkumu. Jeho cílem je především upozornit na tuto dosud takřka neznámou stavbu severočeské renesance a zároveň naznačit některá východiska uměleckohistorické analýzy, jejíž zpracování však bude úkolem dalšího bádání.
Městečko Chřibská (Kreibitz) leží 21 km severovýchodně od okresního města Děčín. Kostel sv. Jiří stojí na vyvýšené terase nad potokem, asi 50 m severně od prostoru náměstí. Na jihozápadě a jihovýchodě jej obklopují dvě samostatná křídla barokní křížové chodby s kaplemi. Kostel je podélný, orientovaný, s polygonálním presbytářem a západní hranolovou věží. Dispozičně se jedná o síňové trojlodí s převýšenou hlavní lodí. Ta je sklenuta valeně se vstřícnými trojbokými výsečemi, klenba je nesena osmibokými pilíři. Kostel je vybaven trojramennou emporou, vestavěnou do bočních lodí.
Objekt prošel poměrně složitým stavebním vývojem. Farní kostel je v Chřibské poprvé připomínán k roku 1352; jeho založení lze klást s největší pravděpodobností do souvislosti s vrcholně středověkou kolonizací v průběhu 2. poloviny 13. století. V roce 1460 byl odlit dodnes dochovaný zvon; kostel tedy musel mít v této době zvonici, jejíž podobu však neznáme. Pro dobu před renesanční přestavbou na přelomu 16. a 17. století je dále hmotnými prameny doložena existence zděné plochostropé lodi, jejíž vznik klademe hypoteticky do souvislosti s výstavbou dvou spodních podlaží věže snad někdy v době kolem poloviny 16. století (prozatím však není vyloučen ani starší původ lodi). Pronikavá renesanční přestavba kostela byla započata snad v roce 1596 a dokončena jistě po roce 1605. Z této doby pochází klenutý presbytář a východní část trojlodí včetně empor. V roce 1649 byla dostavěna věž do současné podoby a o dvě desetiletí později, v roce 1670, proběhla dostavba klenutého trojlodí na místě dosud plochostropé západní části lodi. Poslední zásadní stavební úpravy, jejichž smyslem bylo zejména sjednocení vnějšího vzhledu, proběhly v letech 1899-1903. Tyto úpravy, které se dotkly členění fasád, vzhledu jižního schodišťového rizalitu a oken lodi a v interiéru vzhedu klenby, výrazně změnily podobu stavby, a to jak v exteriéru, tak i v interiéru. Přes toto znečitelnění bylo na základě dochovaných hmotných, ikonografických a písemných pramenů možné získat poměrně spolehlivou představu o původní podobě renesanční východní části stavby. Průčelí byla členěna mělkými lizénovými útvary z režných pískovcových kvádrů (zda je lze interpretovat jako imitaci opěrných pilířů, či zda byly původně tektonicky propojeny - nejspíše malovanými - oblouky do podoby arkády, by mohl zodpovědět pouze restaurátorský průzkum omítek). Nárožní armatury z pískovcových kvádrů byly původně pohledově uplatněny a jejich tvar kamenicky upraven do pravidelné podoby pro dotažení omítky. Klenba presbytáře i hlavní lodi byla před úpravami na přelomu 19. a 20. století pokryta síťovou hřebínkovou strukturou, napodobující gotické žebroví. Na základě těchto znaků a dalších podobností (dispozice) byla rozpoznána blízká příbuznost východní renesanční části objektu k rozsáhlé přestavbě děkanského chrámu sv. Jakuba Většího v centru panství - České Kamenici, probíhající v téže době (1604-05). Vedle nesporných společných znaků vykazují obě stavby ovšem také některé markantní rozdíly (podoba okenních a dveřních ostění, zakončení osmibokých pilířů, výzdoba poprsní empory), což otvírá prostor pro - domníváme se - zajímavé úvahy. Velmi pravděpodobný je podíl stavitele chrámu v České Kamenici Petera Patzenhauera na stavbě chřibského kostela; ve prospěch této souvislosti hovoří archivní prameny. Příčina zmíněných výrazných rozdílů snad mohla tkvět v přání (a finančních možnostech) stavebníků, resp. dobrodinců. Zatímco v Kamenici byla stavebníkem městská rada za přispění zejména majitelů panství - kamenických Vartenberků, přestavbu kostela v Chřibské financoval jeden z nejvýznamnějších sklářských podnikatelů v Čechách té doby - Martin Friedrich mladší, majitel proslulé sklárny v Horní Chřibské. O něm je známo, že působil ve službách braniborského kurfiřta a s největší pravděpodobností také na rudolfinském dvoře; byl to zámožný muž nepochybně s velkým rozhledem, což jistě mohlo ovlivnit podobu jím financované stavby. Podceňovat však nelze jistě ani možný vliv školení a invence provádějících řemeslníků. Obě stavby se hlásí k okruhu severočeských sakrálních staveb tzv. saské (či severočeské) renesance; ve srovnání se známými renesančními kostely v labském údolí však vykazují výraznější odklon od konstrukčních i výtvarných principů gotiky.
Pozoruhodná je dostavba trojlodí v roce 1670, na níž je patrná výrazná snaha slohově navázat na stávající stavbu, a to zejména v interiéru, kde byla dokonce raně barokní klenba opatřena sítí omítkových "žeber". I přes mladší úpravy působí interiér dodnes na první pohled zcela jednotně a teprve při pozornějším zkoumání jsou patrné drobné rozdíly v profilacích apod. Souběžně s užitím již překonaných forem, ve zřejmé snaze dosáhnout jednoty vnitřního prostoru, je však doložen výrazný zájem investorů na stavební inovaci, který pregnantně vyjadřuje v dochované smlouvě se stavitelem Francescem Ceresolou uvedená formulace o tom, že místo stávajících (bezpochyby hrotitých) oken mají být nová okna provedena "okrouhlá na vlašský způsob" (Rundt auf die Wellische Manir). Zmíněný - okolnostmi vlastně vynucený - konzervativismus spolu se zcela souběžně deklarovanou snahou o modernost nabízejí zajímavý vhled do pohnutek stavebníka.