Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Robert Šimůnek - Jaroslav Jiřík - Jan Kypta - Vlastimil Simota
Pozdně gotická kamna z domu čp. 1 v Milevsku - výraz společenského postavení?

In: Průzkumy památek 2/2010, ročník 17, str. 75-92

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Studie je koncipována jako modelový příklad mezioborového zhodnocení pozůstatků pozdně gotických kamen, objevených v 70. letech 20. století v klenebních zásypech v budově historické radnice (čp. 1) v městečku Milevsko (jižní Čechy, okres Písek). Samo místo nálezu totiž skýtá naději dopátrat se jasnější představy o sociálním statutu možných objednavatelů kamen (resp. držitelů daného objektu a způsobu jeho využití na přelomu středověku a novověku). Podnikli jsme tedy nejen klasickou typologickou a stylovou analýzu kachlů, ale i rozbor písemných pramenů se záměrem postihnout dějiny dané stavby i sociální rámec lokality na přelomu středověku a novověku.
Pojednávaný soubor kachlů zaujme už z toho důvodu, že jsou v něm zastoupeny typologicky výjimečné nárožní kachle, které byly doposud evidovány pouze v jediném nálezovém souboru ve městě Tábor (srov. Krajíc 2002). Tyto výklenkové kachle (v milevském souboru napočítáme přinejmenším čtyři kusy) vynikají neobvykle velkými rozměry a celoplošně prořezávanými panely čelních stěn, které připomínají sestavu hrotitých oken. Zadní stěna výklenku nese reliéfní výzdobu s motivy Adama a Evy u stromu poznání, anebo Ukřižování. Dále se dochovalo několik klasických komorových kachlů korunní římsy, které nesou motiv souboje lva s jednorožcem. Přítomna jsou i torza prostých nádobkových kachlů dvou typů.
Vzhledem k absenci podrobnějších informací o nálezových okolnostech lze dataci odvodit jen z charakteru samotných kachlů. (Problémem tu je i absence podrobného stavebněhistorického průzkumu domu.) Podle charakteru reliéfní výzdoby vymezíme vznik příslušných matric do rozpětí 2. poloviny 15.-1. třetiny 16. století (podobně jsou datovány i analogické kachle z Tábora). Tento interval lze patrně zúžit na dobu po roce 1513. Tehdy došlo k požáru města, přičemž pořízení kamen patrně souvisí s následnou nápravou škod. Považujeme za pravděpodobné, že prezentované kachle pocházejí z jednoho kamnového tělesa; uvést ovšem můžeme jen nepřímé argumenty: (1) nálezový kontext nasvědčuje jednorázově odstraněné destrukci kamen; (2) jednotný charakter keramického materiálu výrobků napovídá společnému dílenskému původu; (3) nejpodstatnější je ovšem skutečnost, že kachle nesou stopy totožných povrchových úprav (slídové a vápenné nátěry), včetně takových, které vznikly až v době provozu kamnového tělesa. Ze shromážděných kachlů ale pomyslně sestavíme jen část výhřevného pláště, přičemž o počtu nedochovaných kusů můžeme jedině spekulovat.
Klíčová otázka zní: Nakolik se daná kachlová kamna odlišovala (stavební podobou i výzdobou) od otopných zařízení v domech "běžných" obyvatel drobných měst pozdního středověku- Vzhledem k přibývajícímu počtu dokladů lze říci, že kachlová kamna se nejpozději ve 2. pol. 15 století stala standardní součástí vybavení domů i v drobných městech. Taková tělesa sestávala z několika desítek nádobkových a komorových kachlů. Nálezy výklenkových kachlů s prořezávanými čelními stěnami ale stále zůstávají vzácné. Tyto náročně vytvarované kusy z milevského domu čp. 1 se proto jeví jako doklad reprezentace elit drobného města v pozdním středověku. Což souzní s předpokladem o reprezentativním vybavení příslušného domu, který se ovšem až posléze stal radnicí. Z rozboru písemných pramenů vyplynulo, že městská obec získala danou budovu nedlouho před rokem 1579 z rukou šlechtice Jindřicha Kekuleho ze Stradonic. Není proto pochyb, že se jednalo o výstavný dům. Pohled hlouběji do minulosti s sebou už nese nezbytné hypotézy. Nejde však - jak se domníváme - o samoúčelné spekulace. Smíme totiž předpokládat, že vztah Kekulů ze Stradonic k Milevsku, a potažmo i k tamnímu domu čp. 1, měl delší tradici. Jakožto možný objednavatel kamen, jejichž pořízení klademe do doby kolem přelomu 15. a 16. století, se nabízí Václav Kekule ze Stradonic, který byl po matce pokrevně spřízněn se Švamberky, tedy s tehdejší milevskou vrchností (zástavními držiteli panství Zvíkov - Milevsko).
Přelom středověku a novověku znamenal v dějinách Milevska významný mezník. Byl-li náhodnou příčinou změn požár roku 1513, následná obnova sídliště se odvíjela naopak podle pevného koncepčního rámce. Z kombinace pramenných výpovědí vyplývá, že tehdy městečko požívalo značné přízně Jindřicha ze Švamberka. Vše, co o jeho poměru k Milevsku víme nebo můžeme oprávněně tušit, směřuje k tomu, že právě ono mělo být jakýmsi kamenným pomníkem jeho věčné paměti, místem, o něž se zasloužil a kde bude jeho památka vděčně vzpomínána. Proto zde nacházíme tradiční postupy a výrazové prostředky (hospodářská privilegia, fundace zbožné a charitativní, nepochybně vedle zásahů do charakteru zástavby při obnově města po požáru). Do nastíněných souvislostí pak dobře zapadá představa, že v Milevsku vlastnil dům Jindřichův synovec Václav Kekule ze Stradonic. Tomuto závěru odpovídá i dříve publikovaný předpoklad, že analogická kamna v Táboře stála v domácnosti Mikuláše Vlaského ze Sionu, nobilitovaného měšťana, který ve 2. a 3. desetiletí 16. století úspěšně působil v tamní samosprávě (Krajíc 2002).
Na logickou otázku, jak dalece mohou být takové jednotlivé příklady vnímány jako doklady kultury bydlení v pozdním středověku, lze podle našeho názoru přesvědčivě odpovědět: Navzdory malému počtu publikovaných analogií se totiž zdá, že tentokrát postihujeme podobu sice relativně nákladného, nikoli ovšem výjimečného (či lépe řečeno: možná dokonce běžného) otopného tělesa v rezidenčním objektu určité sociální vrstvy. K tomuto závěru nás vede pravidelně se opakující rámec stavovsky adekvátní reprezentace, jíž musel dostát příslušník panského i rytířského stavu, stejně jako měšťan. V daném případě se pohybujeme v prostředí rytířského stavu, jehož životní úroveň - a to zvláště v unifikujícím městském prostředí - se zpravidla příliš nelišila od horních vrstev měšťanských (minimálně ve svých vnějších projevech, jež právě napodobováním výrazových prostředků šlechtické reprezentace hleděly stírat stavovské bariéry). Tím naznačujeme sociální profil držitele domu čp. 1 v době okolo přelomu středověku a novověku, kdy kamna vznikla - pravděpodobně jím byl příslušník rytířského stavu, případně (a v konkrétních podmínkách spíše méně pravděpodobně) nobilitovaný nebo na nobilitaci aspirující zámožný měšťan. Další neocenitelná výhoda daného příkladu spočívá v sociálním statutu Milevska, jež může sloužit jako zástupce průměrného (ve smyslu "statisticky" relevantního) typu poddanského městečka v pozdně středověkých Čechách.