Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Lubomír Zeman
Dianina lázeň v Paláci princů v Ostrově

In: Průzkumy památek 2/2010, ročník 17, str. 113-122

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: V Ostrově v západních Čechách se nachází dnes neprávem opomíjený, přesto ale velice zajímavý zámecký areál. Skládá se ze starého Šlikovského zámku, předního Lauenburského zámku a do zámeckého parku předstupujícího Bádenského zámku - Paláce princů. S výstavbou zahradního křídla zámku započal vévoda Julius František Sasko-Lauenburský v roce 1685. Jeho náhlou smrtí 30. září 1689 však byla stavba na krátkou dobu zastavena. Stavební práce se znovu rozeběhly až po sňatku dědičky panství Sibylly Augusty s markrabětem bádenským Ludwigem Wilhelmem. Protože Bádensko bylo tehdy obsazeno během válek o falcké dědictví Francouzi, rozhodl se markrabě Ludwig Wilhelm vybudovat svůj dvůr a rezidenci v Ostrově. Nový Bádenský zámek se skládal ze tří křídel a s vlastním Lauenburským zámkem byl spojen přízemní chodbou. Vzhledem ke svažitému terénu byl palácový objekt na straně východní jednopodlažní a na stranách jižní a západní dvoupodlažní. Nároží křídel byla zakončena mohutnými čtverhrannými věžicemi, zastřešenými cibulovitými skružovými střechami. Ve střední ose jižního křídla vedlo ze zahrady do paláce mohutné dvouramenné schodiště. Fasádu pokrývalo iluzivně malované cihelné zdivo.
Stavbu Bádenského zámku prováděl dvorní bádenský stavitel Johann Sockh, který se již před tím podílel jako polír Kryštofa Dientzenhofera a později i Gulia Broggia na stavbě Lauenburského zámku a posléze byl realizátorem i dalších zámeckých staveb v Ostrově. Na stavebních plánech a celkovém rozvrhu budovy se zřejmě podílel významný francouzský zahradní architekt Jean Trehet a italský architekt Domenico Egidio Rossi. Stejně jako exteriér, byl honosný i interiér paláce. Na výzdobě pracovali italský štukatér Domenico Salize, pražští štukatéři Johann Peter Palliari a Johann Spatz, a dvorní malíři Paul Manni a Lazar Maria Sanguinetti.
V přízemí, vlevo od vstupu do zahrady byla v rámci operativní dokumentace, zpracovávané při současných stavebních úpravách objektu, nalezena velká lázeň. Její pozůstatky byly následně odkryty archeologickým výzkumem. V rozsahu celé místnosti byl zahloubený bazén, obezděný cihelným zdivem tvořícím okraj široký zhruba 45 cm. Vnitřní prostor bazénu ve dvou výškových úrovních má rozměry 545 x 212 cm. Do mělčí části bazénu se vstupovalo po schůdcích dvěma protilehlými vstupy v jižní části. Na přední, mělčí část hlubokou dnes 70 cm (původně 100-108 cm), navazovala hlubší část pro ponoření, jejíž výška obvodové zídky dosahovala 130 cm. Celý prostor bazénu byl obložen delftskými dlaždicemi, jimiž byly obloženy nejen boky bazénku, ale i schody a podlaha. Na izolační vrstvy jílu, mocné až 10 cm, byla položena cihelná dlažba s maltovým vyrovnáním, která pak byla pokryta kaolínovou vrstvou silnou 3 - 4 cm, na kterou se osazovaly samotné dlaždice. V cihelné dlažbě hlubší části se objevil úzký, zhruba 7 cm široký a 7 cm hluboký kanálek, odvádějící vodu zpod mělčí části ven z objektu. Obvod podlahy mělčí části u vstupů byl lemován jednou řadou dlaždiček, ale střed plochy byl podle otisků dekorován velkou osmicípou hvězdou, která byla vyskládána buď z majoliky (fajáns) nebo z mramoru. Obložení bazénu sestávalo z bílých dlaždic o rozměru 20 x 20 cm s kobaltově modrou kresbou pod průhlednou, transparentní krycí glazurou. Svými motivy s větrnými mlýny a postavami rybářů zřetelně vychází z holandských vzorů. Použitím námětů chrámků a věží s odstupňovanými střechami již čerpá i z orientálních čínských a japonských vzorů. Prostor lázně byl vytápěn kachlovými kamny stojícími v sousední místnosti, jejichž boční stěna prostupovala příčkou mezi oběma místnostmi. Přímo naproti byl nalezen zazděný otvor, kterým mohla být nalévána teplá voda do bazénu, ohřívaná na otopném zařízení v sousední komoře. Prostor lázně byl završen valenou klenbou s nástropní malbou zachycující známou koupel bohyně Diany.
Exkluzivní knížecí lázeň byla dokončena v roce 1695 spolu s celou stavbou Bádenského zámku - Paláce princů. Spolu s celým Palácem princů pak byla Dianina lázeň poškozena požárem 14. září 1795. Počátkem 20. století byly delftské kachle z bazénu bývalé knížecí lázně vylámány a odvezeny do zámku Orth u Gmundenu, kde měly být znovu použity.
Nedávný nález pozůstatků Dianiny lázně v Paláci princů v Ostrově je unikátním nálezem. Lázeň v Ostrově je svým architektonickým řešením plně srovnatelná jak s lázní francouzského krále Františka I. ve Fontaineblau, tak i s lázní Badenburg kurfiřta Maxmiliána Emanuela II. Bavorského v zámeckém komplexu Nymphenburg u Mnichova. Oproti bavorskému Badenburgu je ovšem ostrovská Dianina lázeň ještě starší. Je zároveň nejstarší zachovanou zámeckou lázní v českých zemích.