Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



František Kašička; Pavel Zahradník
Neznámé dílo Anselma Luraga – barokizace kostela sv. Václava ve Strakonicích

In: Průzkumy památek 1/2011, ročník 18, str. 174-185

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Hřbitovní kostel sv. Václava ve Strakonicích dal na přelomu 13. a 14. století postavit Bavor III. ze Strakonic, a to v dnes již zcela zaniklé vsi Lomu, jihovýchodně od svého sídelního hradu. Kostel poté (až do roku 1787) sloužil jako farní kostel pro město Strakonice a zřejmě hned od počátku měl dnešní, vcelku monumentální rozměry. Nabízí se proto celkem oprávněná domněnka, že Bavor III. zamýšlel na místě vesnice Lomu založit nové město, chráněné před záplavami a s možnostmi rozvinutí pravidelného půdorysu s rozměrným tržištěm. Kostel se zřejmě, jak to bylo obvyklé, začal stavět od kněžiště, čemuž by nasvědčovalo i druhotné použití snad poškozených žeber do zdiva západního štítu lodi. Výstavba kostela se mohla protáhnout až do doby vlády nástupce Bavora III., jímž byl jeho bratr Vilém ze Strakonic. Z Vilémovy doby (1308–1359) snad pochází i přístavba boční kaple sv. Michaela, uvažovaná asi od počátku jako kaple pohřební, jejíž články žebrové klenby – shodné s klenbou kněžiště – budí dojem, že byly zhotoveny stejnou kamenickou hutí a že výstavba kaple bezprostředně na dokončení kněžiště navázala. Na dodatečné přistavení kaple soudíme z přilehlého opěráku závěru kněžiště, který by současně budované východní čelo kaple spolehlivě nahradilo. Někdy za Vilémovy vlády byla asi do severozápadního nároží lodě vložena zvonová věž, která byla starší literaturou považována za nejstarší dochovaný článek kostela, vybudovaný ještě pod vlivem tradic románského stavitelství.
Poškození kostela v době husitských válek či za dalších "domácích" válek v době poděbradské si vynutilo velkou pozdně gotickou opravu kostela s výměnou všech krovů za nové konstrukce. Dendrochronologické datování prvků dochované krovové soustavy upřesnilo dobu jejího budování do přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny 15. století – do období počátků vlády krále Vladislava Jagellonského, kdy velkopřevorem johanitské komendy byl Jan z Vartemberka. Z období renesance a z období třicetileté války pocházejí jen nepříliš významné stavební zásahy.
Uvedený stav setrval až do roku 1738, kdy byla podle projektu Anselma Luraga realizována velkorysá barokní proměna všech fasád kostela, v interiéru pak barokizace především hlavní lodi a kruchty. Hlavní stavební zásahy do obvodového pláště kostela spočívaly ve výškovém sjednocení lodi, kněžiště a kaple nadezdívkami obvodových zdí s průběžnou hlavní římsou. Podle prostého stanového zastřešení věže či ponechání starší zednické adaptace výstupu na kruchtu v podvěží se ovšem zdá, že Lurago byl při svém návrhu limitován finančními prostředky johanitské komendy. Vlastní realizaci stavby na místě řídil nejmenovaný pražský polír, zatímco ostatní práce vykonávali místní řemeslníci. Celá barokní renovace kostelní lodi představovala i technicky nebývale náročný proces. Barokní úpravy ustálily obraz kostela do podoby, který se dochoval dodnes. Archivní zjištění, že Anselmo Lurago byl projektantem barokní úpravy kostela sv. Václava ve Strakonicích, tak nově doplňuje přehled tvůrčích činností tohoto pražského architekta, jehož dílem jsou jinak převážně novostavby. Na základě Luragova autorství přestavby kostela sv. Václava můžeme nadto usoudit, že Anselmo Lurago byl zřejmě stavitelem řádu maltézských rytířů, což ostatně dokládá i další archivní nález, podle něhož o dvanáct let později, v roce 1750, Lurago barokizoval věž dalšího strakonického kostela, totiž hradního kostela sv. Prokopa.
Mladší barokní a další zásahy do významné památky měly pak již více méně charakter nezbytných oprav a do památkové podstaty středověkého objektu, převléknutého Anselmem Luragem do barokní podoby, zasáhly jen zcela okrajově.