Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Iveta Černá; Dagmar Černoušková; Ivan Wahla; Milan Žáček; David Židlický
Vila Tugendhat v průběhu památkové obnovy

In: Průzkumy památek 1/2011, ročník 18, str. 197-204

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: V roce 2005 vzniklo ve vile Tugendhat, která je od r. 1994 v operativní správě Muzea města Brna, Studijní a dokumentační centrum (SDC-VT). Od roku 2009 zpracovává SDC-VT formou digitalizované databáze „Sběrný dokumentační projekt“ archivních i soudobých plánových, fotografických, filmových a fonetických materiálů. Součástí projektu bylo vytvoření nových webových stránek v českém a anglickém jazyce (www.tugendhat.eu).
V lednu 2010 byla zahájena památková obnova stavby, která je plánována na dva roky. Od února 2010 jsou pravidelně na webu vily zveřejňovány informace o průběhu památkové obnovy. Světová veřejnost tak může sledovat tuto závažnou etapu ve stavební historii domu. Novou součástí projektu je operativní dokumentace stavby. Stavebnětechnické situace a fragmenty autentických prvků a materiálů použitých při stavbě domu v letech 1929—1930, ale i později, jsou pečlivě evidovány a některé se stanou součástí muzejní expozice.
Pod druhotně zbudovanou příčkou z 80. let v kuchyni (v letech 1981—1985 proběhla první obnova a rekonstrukce vily — viz Průzkumy památek XV-1/2008) se dochovaly světlé keramické dlaždice značky RAKO CZECHOSLOVAKIA Černé keramické dlaždice bez označení (zřejmě také zn. RAKO) byly objeveny v obložení zazděného shozu na koks v někdejším skladu koksu v technickém podlaží.
Fragmenty původní podlahové krytiny, linolea značky DLW (Deutsche Linoleum Werke), se dochovaly při spodním vnitřním líci opláštění ocelového nosného sloupu v hlavním obytném prostoru.
Po odstranění PVC z 80. let byl v hlavním obytném prostoru a v ložnicovém patře objeven tzv. Sorelův cement. Podlahová maltovina obsahující směsi chloridu a oxidu hořečnatého a dřevěnou drť lze charakterizovat jako xylolit. Fragmenty maltoviny s intaktním tvrdým povrchem v červené barvě, který pochází ze stavebních úprav v roce 1945, byly vyjmuty ze zdiva v místě trasy svislé kanalizace za knihovnou v hlavním obytném prostoru.
V někdejším pokoji kuchařky v personálním traktu byla ve zdivu za obnaženými svislými zdravotechnickými instalacemi objevena původní tepelná a zvuková izolace z rašeliny, která se vyráběla v Německu pod obchodní značkou Torfoleum.
Při výkopových pracích podél zimní zahrady byly objeveny úlomky skla o tloušťce 9,8 mm. Laboratorní analýza je identifikovala jako sklo, které pochází z původního zasklení hlavního obytného prostoru.
Z doby výstavby domu pocházejí např. kovová rozvodní krabice elektro-slaboproud či elektrická zásuvka s porcelánovým tělem a původní skleněnou kruhovou krytkou. V někdejší prádelně v technickém podlaží byla již v roce 2001 nalezena původní tabulka s orientačním číslem domu (č. 45), které se dodnes nezměnilo.

Z dosavadních průzkumů je známo, že původní travertinová dlažba zahradní terasy byla odstraněna zřejmě již v roce 1967. V 80. letech zde byl položen spišský travertin ze Slovenska. V roce 2009 získalo SDC-VT dvě unikátní fotografie zahradní terasy z let 1945—1950. Z komparace s fotodokumentací z 30. let vyplynulo, že již nejpozději ve 2. polovině 40. let byly některé kameny přeskládány — viz nepůvodní orientace několika čtverců, které nerespektují šachovnicovité kladení travertinových desek dle přírodní struktury kamene.

Při demontáži horizontálních žeber vzduchotechnické podlahové výústky v hlavním obytném prostoru byl objeven původní systém větrání prostoru zimní zahrady z roku 1930. Výdech vzduchotechniky nad podlahou přímo navazuje na rám prosklené stěny zimní zahrady, který je její součástí. Uvnitř se nachází příčná žebra s pěti výřezy, vymezující výšku vložených výdechových žaluzií. Zařízení doplňují betonové vymezovací kvádry s ocelovým pláštěm a s izolací z vlnitého papíru, který zajišťuje protihlukovou ochranu. Větrání zimní zahrady zajišťovala vzduchová štěrbina, vyplněná perforovaným plechem se čtvercovými otvory. Ta je kryta ocelovým válcovaným profilem, který lze vyjmout a opět vložit zpět (to umožňují hranaté trny, přesně zapadající do perforace plechu). Takto lze regulovat množství vzduchu proudícího do zimní zahrady. Z plánů od firmy Antonín Bílek Brno z března 1930 je zřejmé, jak vypadala vložená žaluzie a zároveň jak fungovalo větrání zimní zahrady. Systém vzduchotechniky v zimní zahradě měl zásadní vliv na vnitřní klima pro zeleň a jeho užití v roce 1930 v rodinném domě bylo v evropském kontextu zcela ojedinělé.