Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Zuzana Vařeková
Sedlec u Vysokého Mýta – Průzkum vesnických staveb

In: Průzkumy památek 2/2012, ročník 19, str. 39-52

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Vesnice Sedlec leží ve východních Čechách (okr. Ústí nad Orlicí), čtyři kilometry západně od Vysokého Mýta, na opukové náhorní plošině místně zvané Na Vrších. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1325, kde se připomíná jako vesnice náležející drobné šlechtě. Roku 1410 se objevuje zapsána v Deskách dvorských jako „villa Sedlce“. Roku 1431 byla obec rozdělena, severní část patřila drobné šlechtě a její jižní část vesnice připadla panství Vysoké Mýto. Toto rozdělení se udrželo až do zániku patrimoniální správy.
Pozůstatkem středověkého vývoje vesnice je půdorys jejího návesního jádra, který byl zřejmě pravidelně rozměřen kolem trojstrané obdélné návsi přiléhající otevřenou stranou k potoku s navazujícími lány polností za domy. Z důvodu nedostupnosti pozemkových knih nelze prozatím přesně identifikovat jednotlivé usedlosti. Prvním písemným pramenem podstatným pro sídelní vývoj vesnice je Berní rula, která zaznamenává ve vesnici dvanáct sedláků, dva zahradníky, dva chalupníky a jedno stavení, zvané Sušikovské, zpustlé během třicetileté války. V Tereziánského katastru, ve fasi z roku 1713, je uvedeno již osmnáct hospodářů a dvě chalupy bez pozemku. Nárůst domkářských stavení, obecně charakteristický pro 18. století, je v Sedlci zřetelný při rekonstrukci prvního okruhu číslování z roku 1771, kdy bylo přiděleno 43 čísel popisných. Domkářská zástavba, zřetelná na mapách stabilního katastru v severovýchodní části návesního jádra, byla potvrzená josefským katastrem z roku 1788, který zaznamenal 50 domů. Živá stavební činnost se nezastavila ani v následujících letech, do roku 1848 ve vesnici stálo 69 čísel popisných.
Padesátá léta devatenáctého století byla pro Sedlec velmi dramatickým obdobím. Vesnice v padesátých letech prošla šesti požáry (1852, 1854, dvakrát v roce 1856, 1857 a 1858), které výrazně změnily vzhled vesnice. Velká část vesnice během padesátých letech devatenáctého století vyhořela a byla znovu vystavěna ve zděné podobě. Tvůrcem dnešního hodnotného vzhledu zástavby vesnice byl do jisté míry oheň, neboť jednotlivé požáry urychlily přezdívací fázi vesnice a šíření klasicismu. Klasicismus jako takový nepřinesl do českých vesnic jen důsledně zděnou stavbu. Přinesl i mnohé inovace městského původu a pozvedl tak nejenom obytnou úroveň domů, ale i výtvarnou tvářnost vesnice. Obnova vesnice po požárech byla jistě plánovitá, podložená projekty z rukou školených stavitelů, o čemž svědčí stejnorodost a vyzrálost projektovaných dispozic domů jak patrových domů v usedlostech, tak menších domů domkářů.
Skupina velkých usedlostí se zděnými patrovými domy je ukázkou vzácného souboru zděných klasicistních staveb vznikající ve 40. – 70. letech 19. století. Vesnice Sedlec je v rámci Vysokomýtska lokalitou s největším počtem patrových domů v usedlostech. Tato hodnotná skupina zděných patrových klasicistních domů v usedlosti, s navazujícími hospodářskými objekty a současnými usedlostmi a domy nižších sociálních vrstev byla postavena v podstatě jednorázově po velké vlně požárů v 50. letech 19. století. Díky přírodním podmínkám se výhradním stavebním materiálem obnovy vesnice stala hlína a opuka, která zanechala charakteristický ráz na současném vzhledu staveb. Sedlec byl navržen k prohlášení za vesnickou památkovou zóny, ale nebyl prohlášen, ač je zástavba vesnice do dnešní doby ve velké míře dochovaná s řadou autentických prvků a detailů jednotlivých staveb.