Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jarmila Čiháková
Ke stavebním dějinám kláštera augustiniánů eremitů u kostela sv. Tomáše v Praze

In: Průzkumy památek 2/2012, ročník 19, str. 176-185

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Klášter augustiniánů eremitů na Malé Straně v Praze byl založen v roce 1285 na místě, které do té doby náleželo klášteru benediktinů v Břevnově (dnes součást Prahy, dříve západně od města). Z písemných zpráv vyplývá, že s pozemkem jim benediktini přenechali i patronátní a vlastnická práva ke kostelu zasvěcenému sv. Tomášovi. V roce 1315 byl slavnostně vysvěcen chór nového, mendikantského kostela, loď kostela byla dostavěna později a s celým kostelem byla vysvěcena o velikonocích roku 1379. Současně byl stavěn i konvent.
V letech 2006–2007 proběhl rozsáhlý záchranný archeologický výzkum při přestavbě hospodářského zázemí kláštera na hotel sítě Rocco Forte. Výzkum o mnoho více otázek otevřel, než jich vyřešil. Kostela se dotkl jen drobnou mikrosondou. Potvrdila teorii, že původní závěr kostela byl trojchórový (obr. 3:A). Neměla takové rozměry, aby odpověděla na otázku, zda trojchórový závěr náležel stavbě benediktinů nebo původnímu stavebnímu záměru augustiniánů. Přínosem výzkumu je doplnění půdorysu kláštera o východní, dosud neznámý trakt. Klášteru se uvnitř města záhy nedostávalo prostoru, vykročil před městské hradby směrem k řece a nad rychle zasypaným příkopem vybudoval výrazný východní trakt, jehož existence dosud nebyla známa (obr. 3: B). Ve druhém či třetím podlaží byly umístěny latriny, pod nimiž byly objemné a hluboké zděné šachty záchodových jímek. Patrně mohl sloužit i jako klášterní nemocnice a noviciát. V úrovni konventu bylo podlaží druhé, propojení traktu s budovou konventu však už bylo dříve zničeno. Trakt patrně v závěru 15. či v 16. století zanikl včetně výrazného pískovcového pilíře na jeho jihozápadním nároží (obr. 4, 5, 6). Půdorys kláštera nemá jednotnou osovou orientaci. Nově objevený východní trakt koreluje s orientací příkopu městského opevnění, na jehož zásypech byl postaven, zatímco kostel a konvent jsou orientovány odlišně, aniž bychom znali podnět, který jejich orientaci vyvolal. Nyní víme, že jím není průběh městské fortifikace.
Novým poznatkem je také objev chórového výklenku u kapitulní síně (obr. 3: C). Nepodařilo se stanovit dobu jeho vzniku (dle písemných pramenů buď 1338 nebo 1410). Po zániku malého chóru se do jeho ruin pohřbívalo. Zvláštností je situování výklenku na osu prostoru, který by vznikl spojením kapitulní síně se sousední sakristií (obr. 8). V písemných zprávách však takový prostor uváděn není a stavební historikové s takovým nepočítají. Situace dnešního chórového výklenku u kapitulní síně v její ose je až mladší (obr. 9). Výzkum antikvoval i názor, vzniklý na základě recentní parcelace a architektonického rozboru severního klášterního křídla, že závěr chóru kostela sv. Tomáše vystupuje mimo městskou hradební zeď. Vzhledem k nově učiněným archeologickým nálezům, na jejichž podkladě lze rekonstruovat průběh městské zdi odlišně od dosavadních představ, je možné konstatovat, že chór kostela sv. Tomáše byl lokalizován do intravilánu vymezeného městskou hradební zdí a že nenarušoval její průběh (obr. 10). Je tak vyvrácena dosavadní představa, že chór kostela vystupoval vně hradební zdi a byl tak zakomponován do městského opevnění.
Archeologický výzkum staveniště zmíněného hotelu poskytl informace k různým historickým tématům. Stavební historie zdejšího kláštera je jedním z postupně zpracovávaných témat.