Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Zuzana Vařeková
Mravín u Vysokého Mýta – průzkum vesnických staveb

In: Průzkumy památek 2/2013, ročník 20, str. 67-82

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Překládaný plošný průzkum vesnice Mravín byl zpracován z několika důvodů, ale především kvůli dochovanému urbanismu. Vesnice Mravín leží 7 km na západ od Vysokého Mýta v geomorgofologicky měkce modelovaném terénu v nadmořské výšce 334 m. Vesnice je položena na mírně nakloněné plošině k severu při úpatí Vraclavského hřbetu na východě a vrchu Hradisko na západě. Půdorys vesnice tvoří náves obdélníkového tvaru s usedlostmi uspořádanými po obvodu severní, jižní a východní strany návsi a na západní straně s domkářskou zástavbou. Uprostřed návsi je situována vodní nádrž, jejíž dnešní tvar je totožný s tvarem zachyceným na mapě stabilního katastru. Zhruba půl kilometru od návsi jihovýchodním směrem leží enkláva domů nazývaná „Dolní“ Mravín.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1410, kdy byla vesnice poprvé uvedena jako majetek panství Košumberk. V raném novověku vesnice několikrát změnila svého majitele a roku 1722 putuje k Chroustovickému panství, kde zůstává v majetku až do rozpadu feudálního zřízení. Od roku 1850 do roku 1960 byl Mravín samostatnou obcí, která patřila do soudního a politického okresu Vysoké Mýto. V současnosti leží vesnice v okrese Chrudimském a je přičleněna jako jedna ze čtyř vesnic k obci Jenišovice.
Pozůstatkem středověkého vysazení vesnice je půdorys a tvar návesního jádra, který byl zřejmě pravidelně rozměřen kolem trojstranné obdélné návsi přiléhající otevřenou stranou k úpatí Hradiska. Ze současného půdorysu vesnice je na první pohled zřetelný návesní typ vesnice, který odpovídá vysazení ve vrcholném středověku. Pro vesnici je dochována souvislá řada pozemkových knih od roku 1571 až do devatenáctého století, a díky tomu bylo možné poskládat souvislé řady držitelů jednotlivých usedlostí. Z pozemkových knih vyplývá, že základní rozvržení usedlostí kolem návsi bylo v předbělohorské době stejné se stavem, který známe z pozdějších pramenů a i se stavem dnešním. K roku 1571 je v pozemkové knize evidováno 11 usedlostí; 8 gruntů (čp. 1, 2, 3, 4, 14, 16, 18, 19) a tři zahradníci (čp. 5, 15, 17). Ve fasi z roku 1714, která sloužila jako podklad pro Tereziánský katastr, byl zachycen stejný počet usedlostí (7 selských a 4 chalupnická stavení) a navíc dvě chalupy podruhů, které prozatím nelze identifikovat kvůli chybějícím archivním podkladům. Tak jako jinde bylo 18. století pro vesnici ve znamení nárůstu chudších chalup, který byla zachycen až při rekonstrukci prvního okruhu číslování z roku 1770/1771. V Mravíně tehdy stálo 19 čísel popisných. Do začátku dvacátého století došlo k výstavbě devíti domů, které zahustili stávající půdorysnou struktur vesnice. Dvacáté století do urbanistického vývoje této vesnice v podstatě nezasáhlo na rozdíl od obecného vývoje českých vesnic. Provedením archivního průzkumu se podařilo prokázat, že struktura usedlostí zachycených v předbělohorském období se beze změn zachovala do dnešních dnů. Půdorys vesnice byl dotvořen ve druhé třetině osmnáctého století a později docházelo již pouze k jeho zahušťování.
O stavební činnosti a vývoji domů ve vesnici ve starším období, v šestnáctém, sedmnáctém, i osmnáctém století toho víme málo, protože starší fáze byla překryta pozdější stavební činností. Cenné informace nám proto poskytují archivní prameny, historické kresby a fotografie, které dosvědčují převažující zastoupení dřevěných konstrukcí u zdejších domů i hospodářských staveb až do začátku devatenáctého století. Mapa stabilního katastru z roku 1839 zaznamenala velké množství staveb značených žlutě, tedy objektů ze spalných konstrukcí, pravděpodobně dřevěných, roubených. Ale objevují se zde i požárně vyhovující stavby, značené červeně. Zděné domy první poloviny devatenáctého století byly stavěny s tradiční trojdílnou dispozicí, jednotraktové, komorového typu, s tradičním způsobem vytápění, s nepřímým způsobem vytápění ze síně.
Impulsem k další stavební činnosti v druhé polovině devatenáctého století byly požáry. Ve vesnici byl v této době stavěn shodný typ přízemního zděného domu, který lze označit za hmotově klasicistní stavbu. Jednalo se o zděný dům, se sedlovou střechou, s lichoběžníkovým štítem a krytým zápražím. Přední průčelí domu bylo dvojosé, či trojosé se segmentovým záklenkem oken. V poslední třetině devatenáctého století přichází do vesnice změna ve způsobu vytápění a vaření. Inovace v podobě výstavby uzavřeného tahového komína svedeného až na zem se objevuje na stavebních plánech až od roku 1880. Na začátku dvacátého století kontinuálně pokračuje stavební obnova a úprava usedlostí a domů, které jsou stavěny stále tradiční hmotě, s tradičním trojdílným jádrem, ale nově dvoutraktové dispozice.
Provedeným plošným průzkumem sídla bylo možno zdokumentovat zajímavou vesnici, která dosud nebyla podchycena v žádném ze seznamu hodnotných sídel. Mravín představuje velmi dobře dochovaný sídlištní útvar reprezentující menší zemědělskou vesnici v zachovaném krajinném rámci. Kromě samotných objektů usedlostí a domů je ve vesnici dochovaná i řada souvisejících prvků, které dříve tvořily běžnou součást vesnice a jejich zachování je o to cennější, např. vodná nádrž na návsi, relikty historických úvozů, bývalá hráz rybníka.