Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Petr Uličný
Valdštejnský palác v Praze
Revidované dějiny, nové souvislosti


In: Průzkumy památek 2/2014, ročník 21, str. 21-68

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Příspěvek přináší nejnovější pohled na složitý vývoj areálu Valdštejnského paláce v Praze a zařazuje ho do kontextu dobové evropské architektury, čímž upřesňuje a umocňuje význam této stavby v rámci českého stavitelství. Doplňuje a nově interpretuje známá data k jeho výstavbě. Nejstarší nákup nemovitosti v areálu budoucího paláce byl učiněn v březnu 1621, a to v západní části, kde se stal jádrem paláce starší Trčkovský dům. Již v roce 1622 byla na východním konci, 150 m od tohoto jádra, zakoupena obecní vápenice, kterou zřejmě Valdštejn zamýšlel adaptovat na kartuziánský klášter. Z tohoto záměru ale rychle sešlo, a tak byla stavba pojata do areálu paláce a postupně vykupovány stavby a zahrady ležící mezi ní a bývalým Trčkovským palácem. Nejintenzivnější práce proběhly v letech 1622–1624, kdy byly zřízeny a vyštukovány hlavní sál, kruhová audienční síň, kaple a obě galerie v prvním a druhém patře. Architektem byl Andrea Spezza a štukatéry Domenico Canevalle a Santini Galli. Krátkou dobu zde maloval mladý florentský malíř Baccio del Bianco, kterého později vystřídal jiný Florenťan, Domenico Pugliani. Po Spezzově smrti v lednu 1628 stavbu vedli Giovanni Pieroni a Nicolò Sebregondi, kteří se zřejmě podíleli i na návrzích v zahradě, kde do Valdštejnovy smrti vyrostly pozoruhodná voliéra a unikátní krápníková stěna, sejně jako rozlehlá piscina, v městské palácové architektuře unikátní element. Ojedinělým prvkem je i monumentální trojosá loggie, která byla někdy kolem roku 1626 dodatečně přistavěna k hlavnímu bloku paláce. Nahradila menší loggii v jižním křídle, otáčejícím se do náměstí, které bylo rovněž přistavěno dodatečně. Toto křídlo mělo sloužit asi jako retiráda a mělo se otvírat do malé uzavřené zahrady, ve které zřejmě měla původně stát de Vriesova fontána. Vzorem pro toto uspořádání byl asi milánský Palazzo Marini a původem milánské prvky lze nalézt na pražském paláci i na dalších místech, například ve formě zalamované římsky bočních portálů průčelí. Milánská architektura pravděpodobně Spezzovi přinesla inspiraci i ve formování kaple se zaoblenými koutovými pilastry, tedy motivem, který až o desetiletí později, kolem 1635, použije Francesco Borromini v Římě, a který se stane oblíbeným barokním detailem. Užití obou elementů v Praze a v Římě si lze vysvětlit tím, že i Borromini ji převzal z Milána, kde v letech 1612–1619 pracoval v huti tamního dómu. Podobně lze snad objasnit i původ bohatě profilovaných oken s půlkruhovým zakončením, používaných jak Spezzou, tak Borrominim. Další velkou inspirací pro Valdštejnský palác byla císařská rezidence na Pražském hradě. Co se týká forem, byly z Hradu v paláci použity nový Španělský sál, Matematická věž a severní stáj pod novým Španělským sálem, a v případě konceptů pak ojedinělý element dvoupodlažních galerií a jejich propojení se stájemi. Výraznou odezvu měla i císařská vila Neugebäude u Vídně, jejíž arkády našly vzor v monumentální zahradní loggii paláce, která zřejmě svoji velikostí vděčí záměru být, tak jako triumfální brány, symbolem vítězství. Toto téma zřejmě ovlivnilo i celý koncept zahrady, ovládané Neptunovou fontánou, rozebranou v roce 1648 Švédy, kterou lze rekonstruovat jako trojetážovou kompozici.