Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Eva Vyletová
Roubené městské domy 17. století v Bělé pod Bezdězem

In: Průzkumy památek 2/2014, ročník 21, str. 69-84

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Příspěvek shrnuje výsledky průzkumu dochovaných dřevěných konstrukcí uvnitř městských domů v Bělé pod Bezdězem, jejichž existence byla dosud neznámá. Při průzkumu byly zjištěny konstrukce a prvky dokládajících výstavbu patrových roubených domů z 2. poloviny 17. století, které vykazovaly shodné typologické znaky. V domě čp. 4 byl průzkumem doložen patrový roubený dům s dochovaným západním dvouprostorovým dílem a paralelní síní probíhající na celou hloubku domu, u níž víme, že byla oproti dnešní chodbě širší. Roubené konstrukce včetně krovu byly dendrochronologicky datované kolem roku 1672. Dochovanými konstrukcemi je jednoznačně dána původní hloubka domu 12,5 m. Jeho původní šířku neznáme. Z archivních zpráv ale víme, že dům (dnešní čp. 3 a 4) byl v roce 1748 rozdělen mezi dva majitele, přičemž oběma domům měla zůstat společná síň rozdělená okapem. Původní krov nad západním dílem skutečně přesahoval svoji šířkou zhruba o 1 m nad stávající chodbu, z čehož vyplývá, že zbývající část původně širší síně tak musela být krytá sousední střechou. Podle vyobrazení města z roku 1797 byl dům krytý dvěma paralelními sedlovými střechami se štíty do ulice. Z toho odvozujeme původní šířku domu kolem 15–16 m a předpokládáme, že dům měl šířkovou trojdílnou dispozici se střední síní. Téměř sedm metrů široký západní díl obsahoval v přízemí i patře dva prostory. V přízemí bylo v zadním prostoru při nároží s přední místností a síní umístěno otevřené ohniště, jehož dokladem jsou stopy po konstrukci dřevohliněného dymníku v patře. Odtud byla zřejmě také vytápěna přední místnost v přízemí, kterou lze nejspíše interpretovat jako obytnou světnici. Patro zřejmě vytápěné nebylo a obsahovalo poměrně velký počet komor umožňujících skladování. V patře průčelí byl s největší pravděpodobností umístěn vstup. Jeho existence byla odvozena z nálezové situace nároží roubených stěn a analogie s domem čp. 18.
Dům čp. 18 vystavěný na parcele o šířce 9 m je součástí zástavby severní strany náměstí. Má obdélný půdorys o rozměrech 9 × 12 m. Patrový roubený dům byl podle dendrochronologického datování vystavěn kolem roku 1670. Původní dispozici tvořil dvouprostorový díl ve směru hloubkové osy domu s boční chodbou (síní) probíhající na celou hloubku domu. V přízemí bylo v zadním prostoru umístěno otevřené ohniště, což bylo možné spolehlivě odvodit podle nálezů otisků po konstrukci dřevohliněného dymníku v patře. Nálezová situace byla shodná jako u domu čp. 4 včetně předpokládaného umístění obytné světnice v přední části přízemí. Patro vytápěné zřejmě nebylo a oba prostory sloužily nejspíš jako komory. Na průčelí do náměstí byl podle dochovaných stojek umístěn vstup. Původní krov se nezachoval, ale jeho sklon známe z fotografie z doby kolem roku 1900, na které má dům ještě vysokou sedlovou střechu s hřebenem kolmým k uliční čáře.
Oba zkoumané domy vycházely ze shodného dispozičního uspořádání, jehož základem byl dvouprostorový díl s boční chodbou (síní) na celou hloubku domu, v případě široké parcely pak s dalším třetím dílem na opačné straně síně. Hloubka domu byla kolem 12 m, a to zřejmě nezávisle na šířce parcely a na tom, zda se jednalo o dům s jedním nebo dvěma díly po stranách síně. Dispozice domu čp. 18 vychází z minimální základní sestavy světnice – černá kuchyně, která se pak rozvíjí směrem nahoru umístěním komor v patře. U obou domů byla zjištěna nebo z nálezové situace odvozena existence vstupního otvoru na průčelí patra, který zřejmě sloužil jako nakládací otvor skladovacích komor, i když nelze zcela vyloučit ani možnost vstupu na pavlač. Zkoumané domy můžeme ve městě porovnat s dochovaným roubeným patrem domu čp. 87 na západní straně náměstí, dendrochronologicky datovaným do let 1657/58. Má nejen analogickou dispozici s domem čp. 4, ale měl podle dochovaného detailu nároží i vstupní otvor v patře a to ve shodné pozici v rohu síně. Podle výsledků průzkumu měl ale původně patro s nižší úrovní stropů a proto byla funkce komor v patře jednoznačně interpretována pouze jako skladovací, aniž by byla v té době existence vstupního otvoru v patře průčelí rozpoznána.
Provedené průzkumy mimo jiné dokládají naléhavost dokumentace dřevěných konstrukcí uvnitř městských domů. Tyto konstrukce mohou snadno podlehnout zániku při stavebních úpravách, aniž by byly zdokumentovány nebo jejich existence vůbec zaznamenána. U domu čp. 18, který byl v rozporu se schváleným projektem po průzkumu odstraněn, je provedená dokumentace dnes již jediným dokladem existence roubeného jádra. Z hlediska metodiky provádění průzkumu byla v daném případě důležitá dokumentace otisků zaniklých prvků a konstrukcí, které mají často klíčový význam pro „přečtení“ nálezových situací a pochopení dispozičního a funkčního uspořádání domu.