Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Danuška Kouřilová
Komplex staven hospodářsko-provozního cgharakteru tzv. Červený zámek v Hradci nad Moravicí
Geneze architektonického záměru a vývoj stavební formy v procesu realizace


In: Průzkumy památek 2/2014, ročník 21, str. 85-116

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Tzv. Červený zámek v Hradci nad Moravicí je komplex staveb z režného zdiva, rozložených na prostranství mezi ústřední zámeckou architekturou tzv. Bílým zámkem, a náměstím. Byl postaven v letech 1874–1892 (do 1895 se dokončovaly detaily) a zadání znělo na zbudování ohrazení areálu ve stylu středověkého opevnění a přístavbu hospodářského areálu. Příspěvek sleduje genezi záměru výstavby tohoto areálu od prvních studií C.Lüdeckeho přes všechny varianty hledání výrazu a formy, jak jsou doloženy v návrzích A.Langera, a jak je případně lze konfrontovat s realizací.
Investorem byl kníže Karel Maria Lichnovský, osloveni tvůrci byli tři v pořadí Carl Johann Bogislaw Lüdecke, Alexis Langer, oba z Vratislavi, a Ernest Händel z Výmaru. Návrhy C. Lüdeckeho, podchycené na 3 kresbách, datovaných do července 1861 a dochované v archivu Technické university v Berlíně, realizovány nebyly. Důvodem nebylo zřejmě odmítnutí formy jako takové, ale jiné, nám blíže neznámé okolnosti, v důsledku kterých byla akce odsunuta o více než celé desetiletí. Je důležité zdůraznit, že základní představa knížete o tomto komplexu nových ustájení koní a vozů, s rovnocennou funkcí nástupního partu od městečka, byla v určení a vymezení prostoru jasná a neměnná; mělo tady vyrůst dominující předpolí dobře maskující prozaický účel provozního a hospodářského zázemí. Tomuto zadání se A. Langer, který v letech 1872–1875 kreslí své studie, bezpochyby přiblížil více řešením, ani náznakem tímto prozaickým zadáním diskriminovaným, naopak vysílajícím signál o nedobytné pevnosti, hrdém panském sídle s hluboko zakořeněnou tradicí. Soubor návrhů obsahuje celkem 71 kreseb a je dochovaný v bohaté pozůstalosti Alexise Langera v Arcidiecézním Archivu ve Vratislavi. Byl identifikován A. Zablockou-Kos na počátku 90. let minulého století a znamenal zásadní posun v bádání k danému tématu, a to také proto, že byl definitivně rehabilitován Langerům autorský podíl na této stavbě. Dlouho tradovaná záměna pozice autora – A. Langera, a následníka – E.Händela, je odůvodnitelná dochováním řady architektonických detailů ke stavbě ve fondech Zemského archivu v Opavě, podepsaných E.(F?) Händelem, což odpovídá reálné situaci v její finální fázi, kdy E.Händel převzal v r. 1879 dohled na dokončením stavby včetně řešení uvedených detailů. Soubor náčrtků A. Langera obsahuje půdorysy, řadu pohledových variant, řezy, detaily, precizně vykreslené profily kamenických prvků i klempířský detail; většinu návrhů jsme schopni identifikovat v provedení, některé zůstaly v poloze nerealizovaných soliterů. Převážná část materiálů je s uvedením měřítka ve stopách, datovaná a autorsky signována monogramovou signaturou „AL“, řada plánů je v levém horním rohu opatřena tištěným nebo vtlačovaným razítkem „Alexis Langer-Architect-Breslau“. Část materiálů tohoto fondu A. Zablocka-Kos zpracovala v obsáhlé monografii o Alexii Langerovi (A. Zablocka-Kos, Sztuka – Wiara – Uczucie. Alexis Langer – slaski architekt neogotyku. Wroclaw 1996, s. 146–150, 272).
Pokud se týče konceptu vlastní architektury je její základní osnovou čtvercové nádvoří podél něhož jsou do půdorysu „L“ rozestavěny na východě trakt původních koníren (dnes restaurace) a na severu křídlo vozovny (nyní společenský sál, tzv. velká dvorana); spojovacím modulem mezi těmito ústředními prostorami je útvar provozní věže v SV nároží, který má na opačném SZ rohu protějšek v obytné věži. Další dvě obvodové strany nádvoří tvoří vlastně kamenná hradební zeď s cihelnou korunou, do které jsou vkomponovány doplňující stavební články. Majestátní západní strana hradby uprostřed vybíhá půlkruhovou baštou s postranními flankovacími baštami na konzolách. V JZ partii je posazena původní malá vozovna, později kovárna (pak garáž, dnes sklad a dílna), uprostřed jižní strany hodinová věž s malou terasou a nakonec, v uzavírající JV části, vstupní brána do nádvoří. Hradba je založena ve vysokém svahu s nímž architektura s velkým efektem pracuje rozvrstvením kamenného zdiva předimenzované trnože do všech terénních úrovní, včetně masivu dolních koníren v suterénu pod nádvořím. Ukázněným hmotám kolem nádvoří a monumentálnímu založení hradby se vymyká struktura na východě navazujícího nástupního partu s charakteristickým dvouvěžím do náměstí, a ze strany od zámku na první pohled až nepřehlednou sestavou různě okosených útvarů, přecházející pak už plynule do ohradní zdi parku. Všem objektům je společný mimo cihelný korpus a řešení podnoží z lomového zdiva výrazný kamenický detail z červeného pískovce, uplatňující se na ostěních, hranách štítů, zubořezu korunní římsy nebo realizující se vyšší formou jako maskarony či chrliče v zoomorfním tvaru. Z původních prvků se dochovala vitrážová okénka zasklena kruhovými terčíky nebo diagonální sítí do olova a řada autentických dveří včetně kompletního kovářského detailu: bohatých pásových závěsů, krabicových zámků, klepadel, zástrčí, klíčových štítků, zdobných závěsů, klik. Jako střešní krytina je použita břidlice, dochována je část původních malých trojúhelných vikýřků s prolomením jeptiškou, a na hodinové věži hranolové dřevěné vikýře se sedlovou stříškou. Krovy nad hlavními budovami jsou nové.
Na stavbách Červeného zámku je evidentní inspirace cihlovou severoněmeckou novogotikou,vyhovující knížeti Karlu Maria Lichnovskému, který výrazně inklinoval k životnímu stylu vilémovského Pruska. V té souvislosti je v literatuře uváděný jako srovnatelný a inspirující polský Malbork. Pomineme-li na první pohled jasnou shodu v materiálové skladbě – používání pohledového režného zdiva a lomového kamene na trnožích, je v exteriéru vozovny a stájí možno přiřadit vlivu této architektury také základní vertikální traktaci obvodových stěn pilíři či příporami s vkládaným modulem vpadlých segmentových polí. Na rozdíl od hmotově razantně modelovaných prvků na fasádách Malborku jsou tyto na Hradci pojaty jemněji. Odraz řešení kapitulní síně Malborku je cítit v interiéru konírny, pojaté jako halové trojlodí s žebrovou klenbou; Langer byl především stavitel kostelů, a tak stvořil i na Hradci „pro koně“ halový kostelní interiér se subtilními svazkovými litinovými pilíři a žebrovou klenbou. Také se nedá na Červeném zámku nepostřehnout silný vliv Langerem obdivovaného Friedricha von Schmidta. Ten v letech 1863–1866 provedl rozsáhlou novogotickou přestavbu zámku v rakouském Fischhornu; v jeho stavu před ničivým požárem v roce 1920 shledávám shodu v dokonalém uzavření a soudržnosti členitých hmot, v detailu pak stejnou oblibu věžovitých útvarů, střech typu dlátka s miniaturním akcentem arkýřů, věžiček, opakování prvku trojúhelného štítu, sdružených oken s trojlaločným ukončením, štěrbinových otvorů. Nepřehlédnutelná je inspirace vrcholnou gotikou francouzské provenience, kterou se Langer vrací jakoby na počátek své tvůrčí kariéry, kdy následoval příkladu svého velkého vzoru – neogotického romantika Augusta Stülera. Červený zámek byl v dosavadní literatuře označován jako neogotický objekt, a to víceméně na základě časového faktoru. Spíše jej však můžeme přiřadit ještě poněkud opožděnému romantickému historismu.