Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Kypta, Robert Šimůnek, Jan Veselý
Kostel v Neustupově jako nekropole renesanční šlechty
Mikrosvět rezidenční vsi (1450–1620)


In: Průzkumy památek 1/2015, ročník 22, str. 7-28

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Neustupov (okres Benešov) představuje učebnicový příklad těsného prostorového a funkčního sepětí profánní a sakrální složky šlechtické reprezentace. Areál zámku, někdejší tvrze, tu přímo sousedí se hřbitovem, v jehož středu stojí farní kostel, liturgické a memoriální ohnisko vrchnosti i farní obce. Ve vztahu k patronátním pánům plnil kostel současně funkci nekropole. Jak v případě panského sídla tak i kostela jsme schopni poměrně dobře postihnout základní etapy stavebního vývoje. Ve spojení s dalšími prameny (zvláště písemnými) máme možnost studovat různé stránky mikrosvěta šlechtické rezidenční vsi v pozdním středověku a raném novověku. Neustupovské zboží bylo v té době v držení Vidláků / Radimských ze Slavkova a rodů s nimi příbuzensky spjatých a sdílejících zdejší rezidenci: především Malovců z Pacova a Kaplířů ze Sulevic. Kontinuální vývoj od 2. poloviny 15. století do 2. desetiletí 17. století, který je předmětem předkládané studie, byl přerušen ve 3. desetiletí 17. století.
V centru našeho zájmu stojí dějiny neustupovského farního kostela Nanebevzetí Panny Marie, u něhož lze rozlišit zajímavou renesanční stavební etapu a alespoň dílčím způsobem nahlédnout soudobé interiérové vzezření, jehož obraz pomáhá evokovat popis z roku 1677. Obvodové zdivo jádra – západní předstupující hranolové věže, lodi a apsidy – narostlo téměř v celém současném rozsahu (co se týče půdorysu i výškového profilu) už v rámci románské a raně gotické stavební etapy. Od pozdního středověku do současnosti se celkový půdorys kostela postupně zvětšoval jen o menší přístavky po obvodu lodi a apsidy. Architektura středověkého kostela doznala na počátku novověku patrně nejvýraznějších změn v interiéru. Nejenže byla loď s apsidou prosvětlena pěticí velkých oken, ale především byla do té doby plochostropá loď opatřena cihelnou valenou klenbou působivého renesančního tvarosloví. Další náročné stavební práce probíhaly v podzemí lodi, kde byly vybudovány krypty.
Mezi pozůstatky předbělohorského vybavení kostela dominuje poměrně početná skupina náhrobníků (dochováno 9 kusů z let 1554–1618). Z dalších kusů zbyla už jen cínová křtitelnice z roku 1611 a dva zvony (1548, 1558). Křtitelnice poskytuje konkrétní představu o sociální síti kostela. Napis na jejím víku deklaruje okruh pořizovatelů (vrchnost, vrchnostenský úředník i místní farní obec), nadto se na ní uplatňují tři reliéfní šlechtické erby. Při rekonstrukci renesančního interiéru kostela má zásadní význam popis z roku 1677. Tehdejší neustupovský farář Jiří Maříček totiž sepisoval heraldické a nápisové památky spjaté s dvojicí rodů – Malovci a Kaplíři, těsně spjatých s Neustupovem. Povědomí tak máme o nedochovaných náhrobnících, epitafech, pohřebních štítech a nápisových tabulkách na rakvích v kryptě, částečně i o poloze a prostorových vazbách jednotlivých memoriálních médií.
Náročná renesanční přestavba středověkého kostela náleží do širšího interpretačního rámce. Na základě obecně platného modelu můžeme mj. předpokládat, že stavební práce na kostele probíhaly paralelně s rozsáhlou přestavbou sousedícího vrchnostenského sídla (ve 2. polovině 16. století se zdejší pozdně gotická tvrz proměnila v renesanční zámek). Přiblížit se dávno zmizelému předbělohorskému mikrosvětu, v němž se odehrával běžný i sváteční život místní šlechty, bylo možné s využitím detailního popisu obytných a hospodářských budov v areálu rezidenčního sídla i podrobného inventáře (1650/1652).