Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Adam Sekanina
Jan Antonín Richter (1712–1762) – olomoucký barokní sochař ve stínu svého mistra

In: Průzkumy památek 1/2015, ročník 22, str. 29-48

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: dního baroka v Olomouci. Přesto je jeho tvorba doposud málo známá a rozsah jeho činnosti byl pouze tušený. Díky studiím Heleny Zápalkové a Pavla Suchánka, jejichž studie položily základ k dalšímu bádání, je nyní možno sepsat tuto monografickou studii a zveřejnit nově poznané sochařovo dílo. Richterův slohový vývoj byl v počátcích ovlivněn osobnostmi jeho učitelů, jmenovitě Janem Jiřím Urbanským a Filipem Sattlerem. Po Sattlerově smrti se Richter osamostatnil a jeho tvorba nabrala osobitější charakter. V období do první poloviny čtyřicátých let tak lze sledovat ještě silnou slohovou závislost na Filipu Sattlerovi, později se začínají projevovat domácí moravské tendence v podobě ostřejších záhybů draperií. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se pak modelace povrchu sochy linearizuje a v padesátých letech přechází do lámaného stylu pod vlivem Jana Kammereitha, Ondřeje Zahnera, a také nevlastního syna Josefa Ignáce Sadlera.
Richter pracoval především pro objednavatele z řad olomoucké kapituly, jeho nejvýznamnějším mecenášem byl František Řehoř hrabě Giannini, jehož preferovaným sochařem se stal po smrti svého mistra Filipa Sattlera. Zakázky dostával také od církevních řádů – pracoval pro kartuziány, augustiniány a jezuity. Mezi jeho nejvýznamnější zakázky patří výzdoba čtyř oltářů v dómu sv. Václava, dokončení výzdoby varhanního prospektu v kostele sv. Mořice a výzdoba kazatelny jezuitského kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci.
Jan Antonín Richter zemřel v Olomouci v roce 1762 ve svých padesáti letech a zanechal po sobě velmi kvalitní dílo, které dnes začíná být pozvolna identifikováno.