Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Aleš Mudra, Michal Patrný
Věžová sanktuaria v Českých zemích v období konfesionalizace

In: Průzkumy památek 1/2015, ročník 22, str. 94-106

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: České království se díky reformačním snahám na přelomu 14. a 15. století a následným husitským válkám stalo zemí dvojího lidu. Většina se hlásila ke straně přijímající sub utraque, menšina pak zůstala pod jednou. Neustálé osočování z hereze bylo pro utrakvisty zdrojem pochybností, jestli náleží do společenství vyvolených ke spáse. Mezi hlavní prostředky naplňování potřeby prezentace pravověrnosti v konfesně rozdělené společnosti přitom patřila úcta k eucharistii. Konkrétní skvělou ukázkou sebeidentifikačních a reprezentačních strategií konfesních skupin jsou monumentální sanktuaria zřizovaná v městských farních kostelech v poslední třetině 15. a v 16. století. Studie zkoumá na třech příkladech možnosti, jak byly pomocí ikonografie velkých sanktuarií formovány a sdíleny sociální a konfesní identity městských obcí katolíků, utrakvistů a nakonec katolíků ve většinově luteránském prostředí.
Znojemské pastoforium je dobovým svědkem nepříznivé situace Znojemských, které tížilo jak dlouhodobé zadlužení u židů, tak minoritní postavení vůči utrakvistické většině. Pastoforium vzniklo v neklidné poválečné době, kdy dosud nebylo uzákoněno pokojné soužití dvou konfesních skupin a strana pod jednou se tak oprávněně cítila ohrožena. Inklinace k radikálním postojům a řešením a vypjatá snaha vymezovat svou identitu ve střetu s nepřáteli se zde přirozeně spojila obranou exkluzivity přístupu k eucharistii.
U utrakvistů v Hradci Králové naopak zcela postrádáme rysy negativního militantního vymezování a převažují akcenty oslavné a integrační, využívající velký sociálně konstruktivní potenciál eucharistické úcty. Když výběrem veřejně prezentovaných pasáží evangelia utrakvisté zdůrazňují, že pouze a jedině přijímání pod obojí je předpokladem spásy, nemají v úmyslu ostatní ze spásy vyloučit, ale naopak: skrze prosazení podobojí v římské církvi chtějí pomoci ke spáse celému křesťanstvu. Ve světle analýzy sanktuarií v kontextu náboženských poměrů 15. století se tedy sociální pojetí eucharistie u katolíků jeví spíše vylučující, zatímco utrakvisté uplatňovali spíše model integrační (zcela analogicky utrakvisté nepoužívali v církevně správní praxi oblíbené autoritářské nástroje římské kurie jako interdikty, klatby a exkomunikace).
Zcela nová situace nastala s příchodem německé reformace, jejímž cílem byla úplná odluka od římské církve. V Mostě v konfrontaci s luterstvím katolíci vsadili na tři momenty, které měly oslovit farníky dosud ne zcela identifikované s novým vyznáním: 1. poukaz na víru jejich otců skrze tradiční typ pastoforia, 2. poukaz na legitimitu papeže v apoštolské posloupnosti skrze postavy sv. Petra a Pavla, 3. poukaz na římskou církev jako výhradního strážce a poskytovatele svátostí skrze pevnostní charakter schránky. Z perspektivy dalších desetiletí 16. století se snahy přilákat farníky zpět do lůna římské církve ukázaly jako marné a tridentské protireformační tažení mohlo být završeno teprve po bitvě na Bílé Hoře. Celkově se tedy sanktuarium ukazuje jako velice pozoruhodné, významově a funkčně variabilní médium, které dává nahlédnout do uvažování našich předků v neklidných poměrech období náboženských reformací 15. a 16. století. Výzkum na tomto poli je ovšem teprve na počátku. Dosud není dokončena ani základní evidence sanktuarií, která se teprve stane předpokladem ověření, zda zjištěním učiněným na vzorku tří sanktuarií přiznáme obecnější platnost.