RT Journal Article
SR Electronic
A1 Grossová, Anna
T1 Památky slezského zlatnictví 17. a 18. století
JF Průzkumy památek
YR 2020
VO 27
IS 1
SP 59
OP 72
DO 10.56112/pp.2020.1.05
UL https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-202001-0005.php
AB Mimořádnou kategorii zlatnické výroby představují liturgické předměty a jiná církevní preciosa. Množství jedinečných, historicky cenných dokladů tohoto řemesla, však padlo za oběť josefínským reformám, kdy, v 80. letech 18. století, bylo zrušeno množství klášterů a poutních kostelů, a později známým finančním opatřením císaře Františka I. (1792-1835), který se v letech 1806-1807 a 1809-1810 snažil odvrátit státní bankrot pokrytím dluhů pomocí povinných odvodů velkého množství historicky cenných předmětů z drahých kovů ve vlastnictví obyvatelstva a církve v rakouských i českých zemích. I přesto dochovaný zlomek historické zlatnické produkce, vzniknuvší před rokem 1800, svědčí o mimořádné kvalitě a řemeslné zručnosti zlatnických mistrů, působících od středověku v zemích Koruny české, k nimž přináleželo i Slezsko. Současná krajská územní členění však nerespektují starobylé zemské hranice, což bylo v roce 2018 hlavní příčinou přiřazení kulturních památek vasa sakra z nejsevernějšího výběžku Olomouckého kraje, nyní v okrese Jeseník při hranici s Polskem, do systematicky prováděného plošného průzkumu dochovaných barokních liturgických předmětů z drahých kovů, uskutečňovaného na území Moravy od roku 2015. Je to oblast, historicky náležící Niskému knížectví, která po ukončení první slezské války s Pruskem v roce 1742 připadla habsburské monarchii. Po uzavření vratislavského míru v červnu téhož roku, zůstal Koruně české jen nepatrný díl slezského území, nesoucí označení České (od roku 1848 Rakouské) Slezsko. Většina zkoumaného barokního liturgického náčiní na Jesenicku byla opatřena puncy, jednoznačně určujících slezskou provenienci, včetně výrobce, což nám poskytuje mimořádnou příležitost k seznámení se s řemeslnou kvalitou i jistými formálními odlišnostmi produkce slezských zlatníků. V textu prezentované artefakty jsou prohlášeny za kulturní památky České republiky a nalézají se na území "Střední Moravy", což je umělý celek, vytvořený zejména pro statistické účely Evropské unie, sdružující Olomoucký a Zlínský kraj. Největším počtem prací jsou v textu zastoupeni niští zlatníci, kteří odtržením Slezska od Koruny české přišli, zejména mezi římskokatolickým duchovenstvem, o mnoho významných odběratelů z příhraničí Moravy. Nejstarším předmětem tohoto souboru je pozlacená stříbrná monstrance z Jeseníku, zhotovená, dle značení na noze i ostensoriu, počátkem 17. století niským mistrem Balthasarem Ruprichtem (činný 1585 - po 1616), dle přípisu na noze darovaná roku 1610 farnímu kostelu v Jeseníku. Jak Edmund Wilhelm Braun, tak Erwin Hintze ji uvádějí jako charakteristický příklad přetrvávající gotické estetiky ve slezském zlatnictví i po roce 1600. Hintze navíc poznamenává, že vzezření "tabernáklu" tvořené gotickými fiálami může svádět k dataci o téměř 80. let starší, než uvádí donační nápis. Přežívání gotických i renesančních forem v pracích slezských zlatníků je zřejmé až do 1. třetiny 18. století, což dokládá trojice kalichů z Jesenicka. První dva, v majetku farnosti ve Zlatých Horách, zhotovili v 70. a 80. letech 17. století nisští zlatníci Hans Nonnerdt (činný 1665-1692) a Heinrich Leopold Lieber (činný 1681-1693). Oba mají podstavu řešenou radiální kompozicí šesti okružních laloků, vycházející z pozdně gotických forem přelomu 16. a 17. století, nodus a dekorativní koš s kupou jsou již barokní, podobou inspirované soudobými jihoněmeckými vzory. Třetí, z kostela sv. Tomáše v Dolním Domašově, vyrobený mezi léty 1727 a 1729 vratislavským mistrem Johanem Samuelem Andreasem (mistr 1726, + 1768), je, vzdor době vzniku, vzezřením renesanční prací - ještě goticky koncipovaná, šestilaločná odstupňovaná podstava a nodus zdobený jemně tepaným renesančním ornamentem. V tvorbě slezských zlatníků přelomu 17. a 18. století sledujeme i výrazný vliv produkce jihoněmeckých, zejména augsburských zlatníků. Příkladem jsou práce jednoho z nejvytíženějších niských mistrů období baroka - Martina Voglhunda (činný 1699-1741), který dokázal soudobé jihoněmecké předlohy přetvořit ve vlastní osobitý styl (např. typicky dvojdílný nodus a charakteristicky natočené andílčí hlavičky), jež reprezentuje čtveřice předmětů - monstrance z Bernartic u Javorníka a ze Zlatých Hor a ciboria z Ondřejovic a Jeseníka. Že tvorba Martina Voglhunda nezůstala bez vlivu na ostatní zlatnické mistry v Nise, dokládá monstrance z Choryně, značená mistrovským puncem s monogramem FH s hvězdičkou v srdčitém orámování. Posledním předmětem zhotoveným v Nise je ciborium ze Zlatých Hor, jež je dílem zlatníka Johana Frantze Harmanna (činný 1710-1741), kterého Erwin Hinzte zařadil mezi hlavní představitele stylu rozvilinového a páskového ornamentu. Jihoněmecké inspirace jsou zřejmé i v provedení kalicha z Horní Loděnice, zhotoveného Johanem Heinrichem Oelbeerem v městě Lehnici. Mistrovství vratislavských zlatnických tvůrců dokládá sluncová monstrance z Dolního Domašova, zhotovená mezi léty 1727 a 1728 Tobiasem Schierem (mistr 1702; + 1733), která svým vzbuzuje přesvědčení, že svým formálním provedením byla inspirací pro rokokové práce vídeňských zlatníků 30. a 40. let 18. století. Posledním, zřejmě nejmladším předmětem je kalich, převedený do farního kostela v Dolním Domašově ze zrušeného kostela sv. Barbory františkánského kláštera v Opavě. Poškozené puncy znemožňují určení autora i místa vzniku, formální pojetí však naznačuje práci slezského zlatníka, snad přímo z Opavy, nebo Vratislavi. Dosud byl nalezen a určen pouhý zlomek liturgických předmětů z drahých kovů zhotovených ve Slezsku, dochovaných zejména v příhraničních oblastech českých území. Prezentovaný soubor naznačuje řadu lokálních formálních odlišností v pracích slezských zlatníků, které v tvorbě jihoněmeckých, ani těch pracujících na území habsburské monarchie, nenajdeme.