RT Journal Article
SR Electronic
A1 Lyčka, Daniel
T1 Hadersfeld s hradem Greifenstein a Liechtenstein-Sparbach. Historie dolnorakouských parků za Jana I. Josefa knížete z Liechtensteina
JF Průzkumy památek
YR 2020
VO 27
IS 1
SP 79
OP 110
DO 10.56112/pp.2020.1.07
UL https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-202001-0007.php
AB Jak v dolnorakouském Hadersfeldu, tak i na zakoupených panstvích Liechtenstein-Sparbach se za Jana I. Josefa knížete z Liechtensteina započalo s úpravou okolní krajiny a s výstavbou drobných voluptuárních staveb, potažmo s romantizující úpravou středověkých hradů. Ty vznikly podle projektů architekta a knížecího stavebního ředitele Josepha Hardtmutha a jeho nástupců: Josepha (Georga) Kornhäusela, (Josepha) Franze Engela či Josepha Leistera. V Hadersfeldu došlo k vytvoření krajinářsky-přírodního parku s přilehlou oborou, ve které nemohl chybět antikizující chrám či egyptizující obelisk. Současně bylo přestavěno panské sídlo, aby odpovídalo dobovému vkusu stavebníka, přilehlý hrad Greifenstein nevyjímaje. Podobně se postupovalo i ve Sparbachu, kde vznikl další antikizující Dianin chrám, byl upravován zámek a ruina středověkého hradu Johannsteinu a došlo k výstavbě dalších odpočinkových staveb. Ani pevnost Liechtenstein a hrad Mödling nezůstaly stranou. A znovu podle stejného schématu došlo ke stavbě dalších antikizujících staveb (např. amfiteátr či Husarský chrám) a umělých ruin gotizujících staveb (např. tzv. Janova kaple), či ke stavbě obelisků.Veškeré stavební práce navíc probíhaly současně s úpravou okolní krajiny, spojenou s výsadbou cizokrajných rostlin a s realizací nových pěších a kočárových (anglických) cest. Ve stejném časovém období se uskutečňovalo totožné tvůrčí schéma i na jiných knížecích panstvích v Dolních Rakousích (Valtice), na Moravě (Lednice, Břeclav, Adamov a okolí či Nové Zámky u Litovle) a v Čechách (Koloděje u Prahy). Tomu odpovídá i realizace totožných staveb. Stranou nezůstaly ani vídeňské městské paláce, primárně zahradní palác v Rossau. Je tedy až s podivem, kolik finančních prostředků byl kníže z Liechtensteina ochoten na počátku tzv. "dlouhého" 19. století, navíc v době probíhajících napoleonských válek, do svého záměru investovat.