PT Journal
AU Kvapilova, L
TI Pieta v kostele sv. Ducha na Starem Meste prazskem
SO Pruzkumy pamatek
PY 2001
BP 138
EP 145
VL 8
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200101-0014.php
SN 12121487
AB Studie se nove a podrobneji zabyva sousosim piety v prazskem kostele sv. Ducha na Starem Meste, ktere bylo doposud v umeleckohistoricke literature zminovano pouze okrajove. Prehodnocuje starsi nazory a pietu nove datuje. Formalni rozbor sochy a mozna srovnani maji za cil ozrejmit jeji vyznam ve vyvoji ceskeho socharstvi kolem roku 1400. Dosavadni literaturou byla priclenena k typu parlerovske horizontalni piety a datovana 70. - 80. lety 14. stoleti. Hlavnimi momenty deje jsou Marie jako Cirkev a prostrednice spasy a myslenka eucharisticka. Sousosi piety v nadzivotni velikosti bylo puvodne urceno pro kostel cyriaku sv. Krize, kde stalo na hlavnim oltari do r. 1784. Dnes je pieta umistena pod kruchtou pri severni stene lodi kostela sv. Ducha.Pieta byla velmi ponicena za husitskych ikonoklastickych bouri a pozdejsimi presuny, byla restaurovana pravdepodobne uz v dobe barokni a pote r. 1969, kdy byly odstraneny i vrstvy premaleb. Za pozornost tez stoji pokrocile utvareni postranic trunu.Kdyz prihledneme k dochovanemu pamatkovemu fondu tohoto obdobi, je svatodusni socha ojedinelym exemplarem kamenne monumentalni piety v nadzivotni velikosti v Praze, coz take svedci o jejim velkem vyznamu. Prestoze neni prvotridni kvality, jeji pusobeni na ceskou socharskou produkci tohoto obdobi bylo velmi silne. Je take mozne, ze kopiruje jinou, kvalitnejsi, ale nam nedochovanou prazskou pietu. S podobnymi tendencemi k monumentalite nebo zvetseni meritka se setkavame v okolnich nemeckych zemich (pieta strasburskeho domu, pieta Bavorskeho muzea v Mnichove) a ve skupine slovinskych piet z Ptuje, Ljubljany a Celje po roce 1400. Vyber moznych analogii take upozornil, ze vyvoj ceskeho socharstvi nelze chapat pouze jako vysledek domaciho vyvoje.Svatodusni pieta prejima radu starsich prvku parlerovske hutni produkce a zaroven naznacuje vyvoj 1. poloviny 15. stoleti. Silne reflektuje tvorbu nejvyznamejsiho predstavitele prazskeho rezbarstvi Mistra tynske Kalvarie a jeho okruhu. Nejprihodnejsi se jevi srovnani se skupinou drevenych zapadoceskych a severoceskych piet 20. a 30. let 15. stoleti, kterym pravdepodobne predchazela. Jedna se o piety ze Zelezneho Brodu, Nectin, Bukovce, Bedrichova Svetce, Oplakavani ze Sobotky, pietu z Dietrischswalde. Jejich spolecnym znakem je vertikalita, prevysenost horni casti Mariina trupu, prilnuti draperie, prisnost vyrazu. Vsechny maji stejnym zpusobem rozevreny plast, s limcem a charakteristickymi vertikalnimi zahyby na hrudi, podobne usporadani draperie ve spodni casti, casto se opakujici lem pres prave koleno P. Marie. Ta drzi Kristovo telo v urovni lopatek s dlani pod pravou pazi a, s vyjimkou piety ze Zelezneho Brodu, vytaceji telo Krista na odiv vericim. Zaroven uvedene piety prebiraji nektere motivy od piety z Vsemeric. Sledujeme tak transformaci piety, s jejim pocatkem nekde kolem piety z Vsemeric, ktera predstavuje rozpad krasneho slohu, pokracovanim v piete u Sv. Ducha s vytocenim Kristova tela, ktere jiz predznamenava reliefy Oplakavani Krista (v Narodnim muzeu v Praze), z Plzne a ze Sobotky, k pietam s lukovite prohnutym telem Krista pred polovinou a kolem poloviny 15. stoleti (v Borovanech, v kostele sv. Jakuba v Praze), jejichz obliba pokracuje az do 16. stoleti.Pietu v kostele sv. Ducha charakterizuje strnulost, sila vyrazu a zhruble provedeni nekterych partii. Draperie dava vyniknout telesnemu jadru. Telo Krista je oble a, az na nekolik neobratnosti, pusobi opravdovym prirozenym dojmem. Je velmi vzdaleno idealnimu pojeti Kristu vrcholne faze krasneho slohu, ale take stylizovanemu zpracovani Kristova tela horizontalnih piet 80. let 14. stoleti. Ve zpracovani skulptury sledujeme nejvyrazneji tri vlivy: tvorbu celneho predstavitele prazskeho rezbarstvi Mistra Tynske kalvarie a jeho okruhu, trvajici silny vliv parlerovske hutni produkce, ktery se projevil predevsim pouzitim materialu a radou starsich motivu, a spolecnou tendenci vyvoje socharstvi stredni Evropy. Pieta predstavuje odpoutani se od krasneho slohu, ktery v ni jeste dozniva a stoji tak na jeho konci. Naznacuje, jak reagovalo a jakym smerem se ubiralo prazske socharstvi prvni poloviny 15. stoleti. Vyber moznych analogii se neomezil pouze na prazske popr. ceske socharstvi a upozornil tak, ze jeho promeny nelze chapat pouze jako vysledek domaciho vyvoje. Formalni rozbor a vyse uvedena srovnani naznacuji, ze otazka datace piety neni zcela uzavrena. Nabizeji moznost vcleneni piety do vyvoje pocatku stoleti 15., priblizne do let 1410 - 1420. Tuto domnenku neni mozne podlozit dobovymi prameny a ke sporym zminkam starsi literatury musime pristupovat s opatrnosti. Nelze take vyloucit, ze sousosi piety vzniklo o neco pozdeji. V pripade pohybu se sochou ci nove restaurace bude nutne odebrat vzorky polychromie z vice mist, predevsim z hlav, a udelat jeji podrobny rozbor. Do te doby si nemuzeme byt jisti ani puvodnosti jednotlivych casti a vlastne ani tim, ze pred sebou mame goticky original.
ER