PT Journal
AU Podliska, J
TI Nove poznatky o kostele sv. Jana Krtitele Na Zabradli na Starem Meste prazskem
SO Pruzkumy pamatek
PY 2002
BP 83
EP 100
VL 9
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200201-0005.php
SN 12121487
AB V prubehu unora a brezna roku 2001 provedli pracovnici archeologickeho oddeleni Statniho pamatkoveho ustavu v hlavnim meste Praze zachranny archeologicky vyzkum ve sklepeni domu cp. 205/I v ulici Na Zabradli na Starem Meste prazskem. Rekonstrukcni prace v prostorach sklepu a prizemi umoznily zcela necekane odhalit konstrukce byvaleho kostela sv. Jana Krtitele, zruseneho za josefinskych reforem roku 1784 a pozdeji prestaveneho na obytny dum. V roce 1896 byl cely objekt se zbytky kostela v ramci asanace zboren a nahrazen obytnou novostavbou. Na zaklade stavebniho rozboru typu stavby byva vznik kostela kladen do prubehu 12. stoleti. Prvni pisemne zpravy uvadeji kostela az na pocatku 14. stoleti. Castecna dokumentace provedena pred zborenim objektu umoznila kostel rekonstruovat jako puvodne romanskou stavbu centralniho typu s kvadratickou lodi na ctvercovem pudorysu, k niz se na trech stranach pripojovaly pulvalcove apsidy na strane zapadni se nalezala obdelna goticka lod, ktera nahradila blize neznamou zapadni cast centraly. V teto podobe zustal kostel zachovan az do sveho zboreni.Rozsah vyzkumu byl vymezen plochou suterennich mistnosti domu a rozsahem stavebnich uprav. Pod cihlovou podlahou a recentnim podsypem o mocnosti cca 20 cm se nalezaly pocetne zdene konstrukce s hroby.Prirodni podklad tvorily sedimentarni piscite hliny vrchni partie nejnizsi vltavske terasy. Nejstarsim dokladem osidleni mista bylo nevelke torzo vypalene jamy, narusene kamennym zakladem kostela, nalezejici k rane stredovekemu zelezarskemu horizontu Stareho Mesta. Nasledny historicky vyvoj mista byl jiz spojen s objektem kostela sv. Jana Krtitele. Zcela nove svetlo k pocatku sakralni stavby ve sledovanych mistech prinesl objev dvou zdi, pudorysne a stratigraficky se vymykajici zname stavbe romanske centraly. Ve vychodni casti plochy bylo odkryto hrube zakladove zdivo apsidy, prerusene na zapadni strane lodi romanske centraly a na strane vychodni obvodovou zdi stavajiciho suterenu. V navaznosti na tuto cast byl v zapadneji polozenem sektoru zachycen usek obvodove zdi z opuky, zachovany ve vychodni casti v urovni zakladu, v zapadni cast v urovni nadzemniho zdiva s jednou radkou opukovych kvadriku na jizni licove strane. Nalez casti zakladu apsidy v nelogicke poloze ve vztahu k romanske centrale a nasledne dokumentace nevelkeho useku obvodove zdi shodnych konstrukcnich znaku na jizni strane, kolmo orientovane k zakladu apsidu jsou nezvratnymi indiciemi existence starsi sakralni stavby, predchazejici dosud zname romanske centrale. Uvedenou stavbu muzeme predbezne rekonstruovat jako podelny jednolodni kostel s nejspise obdelnou lodi, zakonceny na vychodni strane pulkruhovou apsidou. Zcela nepoznana zustava podoba zapadni casti, celkove odstranena patrne jiz pri goticke dostavbe romanske centraly. Podelny kostel byl posleze nahrazen stavbou jiz zname romanske triapsidove centraly. Archeologicky vyzkum odhalil pouze dilci casti kostela vymezene plochou suterennich prostor. Jednalo se o prevazne zakladove partie kvadraticke lodi s nevelkymi castmi bocnich apsidalnich zaveru. Dulezitym prinosem pro poznani podoby romanske centraly se stala dokumentace jeji do doby vyzkumu nezname zapadni casti v podobe puvodne kvadratickeho utvaru, situovaneho v ose hlavni lodi kostela. Zapadni cast romanske centraly westwerkoveho typu plnila nejspise funkci predsine, nad niz se v patre mohla nalezat tribuna. K zapadni pravouhle casti romanske centraly byl na zapade strane pripojen kvadraticky utvar na ctvercovem nebo obdelnem zakladu. Z pristavby zustaly zachovany pouze casti severni obvodove zdi se zachovalym jiznim licem a castecne porusena jizni obvodova zed se vstupnim otvorem pri jejim zapadnim konci. Obvodove zdi byly na sparu prizdeny k zapadni strane centraly. Zasadnim zpusobem zasahla do podoby kostela goticka stavebni etapa. Omezena prostorova kapacita starsi sakralni stavby jiz nedostacovala novym narokum, proto doslo ke zboreni zapadni casti romanskeho kostela, puvodni lod byla zmenena v presbytar a k ni nasledne pristavena nova priblizne obdelna lod s nepatrnym rozsirenim na zapadni strane. Ke goticke lodi byly na jeji severni a jizni strane dodatecne pripojeny drobne uzitkove pristavby vrcholne stredovekeho az rane novovekeho stari. Integralni soucasti kostela byly hroby dokumentovane predevsim v interieru stavby, ale take vne objektu na jeho jizni strane. Celkem bylo zachyceno 25 hrobu s nejmene 27 pohrbenymi jedinci. Pohrbeni jedinci byly vcelku jednotne ulozeni v natazene poloze na zadech s hornimi koncetinami zkrizenymi na tele nebo polozenymi podel tela s tradicni orientaci hlavou k zapadu a nohama k vychodu. Zemreli byli do hrobu ukladani jak v drevenych schrankach, tak patrne pouze zabaleni do latky bez pohrebni vybavy.Soucasne poznatky o datovani kostela vychazeji pri absenci pisemnych dokladu predevsim ze stavebniho rozboru architektonicke podoby kostela. Diskusi nad datovanim samotneho vzniku stavby vyrazne ovlivnil nalez piskovcove desky s vyrytymi inicialami H R M. EP., objeveny pri bourani stavby ve zdivu romanske casti v roce 1896. Deska s napisem "Hermanus episcopus" je pripisovana prazskemu biskupu Hermanovi, ktery zastaval tento urad mezi lety 1099 - 1122. V osobe Hermana je hledan stavebnik kostela, pripadne je mu prisuzovano samotne vysveceni stavby. Vyloucena nebyla ani varianta, ze deska nalezela stavebnimu predchudci romanske centraly. Interpretace desky jako dokladu zalozeni pripadne sveceni stavby se stala pro radu odborniku hlavnim argumentem zarazeni kostela do doby prvnich dvou desetileti 12. stoleti.V opozici proti tomuto datovani stal vysledek architektonickeho rozboru romanskych casti kostela, datujici vystavbu do doby kolem roku 1160. Archeologicky vyzkum bohuzel neprinesl detailnejsi chronologicke opory, ktere by umoznily zpresnit absolutni datovani stavebnich fazi kostela. Zasadnim poznatkem bylo zjisteni starsi sakralni stavby, ktera porusovala nejstarsi rane stredoveky zelezarsky horizont Stareho Mesta obecne datovany do prubehu 11. - 1. poloviny 12. stoleti. Vznik starsi stavby tak muzeme predpokladat v 1. ctvrtine 12. stoleti, tedy v dobe, do ktere se hlasi jiz zminena deska biskupa Hermana, ktera mohla puvodne nalezet teto svatyni a po jejim zboreni se dostala do zdiva novostavby. Obdobi uradu biskupa mohou teoreticky vymezovat dobu vzniku starsi stavby. Urcitou konstrukci je zarazeni doby vystavby az do zaverecneho obdobi Hermanova zivota, presneji do doby po roce 1118, kdy prazske podhradi postihla povoden s katastrofalnimi nasledky pro podhradni zastavbu. Kostel vznikl nejspise jako vlastnicka svatyne pri dvorci v blizkosti duleziteho brodu a jedineho, tehdy jeste dreveneho mostu pres Vltavu. Z hlediska geomorfologie mista zaujala stavba kostela exponovanou polohu na hrane terasoveho systemu VIIc v nevelke vzdalenosti od Vltavy. V dobe sveho vzniku se stavba tycila priblizne 4,5 m nad normalnim tokem reky. Vyskova uroven vcelku prijatelne zabezpecovala ochranu pred zasazenim stavby kazdorocnimi jarnimi vodami. Nejspise po polovine 12. stoleti byla starsi stavba zborena a pri dodrzeni principu "stabilitas loci" pro krestanske svatyne nahrazena architektonicky narocnejsi stavbou romanske centraly. Ani v tomto pripade nezname presnou dobu vzniku. Zcela nepoznan stejne jako u prvniho kostela zustava i stavebnik, ktereho musime hledat v prostredi spolecenske elity te doby (knize, moravsti udelnici, biskup). Casove zarazeni stavby vychazi hlavne ze stavebne historickeho rozboru, ktery upozornil na predlohove vazby z prostredi bavorskeho Rezna z doby kolem poloviny 12. stoleti. V otazce datovani nelze opomenout castokrat citovanou analogii prazske stavby, jimz je dodnes stojici kostel sv. Petra a Pavla v moravskych Reznovicich, jehoz vystavba je datovana do sedesatych let 12. stoleti Pozoruhodna shoda v rade detailu vyvolava dojem moznych vzajemnych vazeb mezi obema stavbami, a to nejen v pripade vlastniho typu kostela, ale take v pripade mozne identicke osoby stavebnika.V navaznosti na novostavbu spise vsak v nevelkem casovem odstupu po jeji vystavbe byla k zapadni strane kostela prizdena kvadraticka pristavba se vstupem na jizni strane provedena romanskou stavebni technikou z opukovych kvadriku. Zcela otevrena zustava otazka puvodniho ucelu pristavby. Vedle interpretace teto casti jako rozsireni kostela lze pripustit i variantu veze nebo obytneho pristavku, slouziciho potrebam vlastnika kostela a dvorce. Horni hranici vzniku teto casti muzeme hledat v prubehu cele 1. poloviny 13. stoleti.Vrcholne stredoveka stavebni faze zlikvidovala zapadni cast centraly vcetne pristavby a pripojila k puvodne romanskemu kostelu rozmernou lod a drobne bocni pristavky. Obecne je vznik lodi predpokladan v prubehu 13. stoleti. Do doby farni funkce kostela nalezeji i vsechny doklady intenzivniho pohrbivani v interieru kostela a na vnejsim hrbitove (13. - 16. stoleti). Prelom ve stavebnim vyvoji kostela sv. Jana Krtitele znamenalo jeho zruseni roku 1784 a nasledna prestavba na obytny dum. I pres zmenu funkce zustal kostel zachovan ve hmote domu. Asanace prestaveneho kostela a nasledna vystavba cinzovniho domu v letech 1896-1897 ukoncila existenci sakralni stavby. Posledni zbytky kostela zustaly uchovany tesne pod dlazbou suterenu az do doby archeologickeho vyzkumu. Po ukonceni cele akce byly odkryte casti stavby zakonzervovany a jako posledni doklad existence kostela sv. Jana Krtitele tam zustavaji do budoucna.
ER