PT Journal
AU Panacek, M
TI Kostel sv. Krize v Ceske Lipe a stavebne historicka analyza krovu jeho stanove strechy
SO Pruzkumy pamatek
PY 2003
BP 53
EP 90
VL 10
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200301-0004.php
SN 12121487
AB Kostel sv. Krize je nevelky goticky kostel stojici puvodne na historickem predmesti stredovekeho mesta Lipa, dnes Ceska Lipa. Nad lodi je zavrsen vyjimecnou stresni konstrukci stanoveho typu s polygonalni vezickou ve vrcholu. Predkladana prace, vychazejici z intenzivni vice nez dvoulete dokumentacni a pruzkumne cinnosti, se na zaklade podrobneho poznani a vyhodnoceni stavebniho vyvoje zejmena krovove konstrukce snazi odpovedet na otazky jeho stavebne historickeho vyvoje a architektonicko umeleckeho zarazeni.Kostel je orientovana jednolodni stavba s plochostropou lodi rozmeru zhruba 21,5 x 15 metru, osvetlovanou jednim oknem od zapadu a tremi z jizni strany. Polygonalni odsazeny presbytar o jednom pricnem obdelnem poli a 5/8 zaveru, zaklenuty novodobou sitovou zebrovou klenbou, osvetluje celkem pet neprilis vysokych ruzne delenych lomenych oken. Vnejsek presbytare cleni pet opernych piliru, zakoncenych pultovou striskou. Pred zapadni pruceli lodi je predstavena petiboka predsin zaklenuta petidilnou zebrovou klenbou s kruhovym svornikem ve tvaru dvojite rozety. Navenek se otevira dvojici lomenych oblouku s bohatou plastickou profilaci, ktera spolecne se sbihajici jemnejsi hruskovou profilaci osoveho zebra klenby cleni stredovy pilir do podoby svazkoveho pilire, vyrustajiciho z nepravidelneho polygonalniho soklu. K severni stene predsine priseda schodistova vezicka umoznujici pristup na emporu a do prostoru krovu. Po cele severni strane presbytare a casti lodi je pristavena prizemni dvouprostorova sakristie zaklenuta tremi krizovymi klenbami a pristupna jak z vnejsku, tak obdelnym portalem z presbytare. Hmotu lodi a presbytare obiha jednoducha podokenni rimsa, celou stavbu pak asi metr vysoky sokl.. Kostel je zastresen vysokou stanovou strechou nad lodi, vrcholici osmibokou lucernou se stihlym jehlancovym zakoncenim. Asi uprostred vysky strechy lodi navazuje sedlova strecha nad presbytarem. Predsin a schodistova vezicka jsou kryty nizkymi jehlanci, sakristie ma pultovou strechu.Prvni pisemna zprava o kostele se objevuje v roce 1389 v souvislosti s nadanim jeho hlavniho oltare. Dalsi zminky pak nasleduji v letech 1391, 1394, 1402, 1406, 1409, 1422 a 1423. Podaci prava k nadanim jednotlivych oltaru se ruzne stridala mezi mestem a jeho celnymi predstaviteli, jako soukromymi osobami, i slechtickymi majiteli mesta. V dobe husitskych valek pisemne prameny o kostele mlci, az k roku 1491 se dozvidame, ze kostel byl nove vysvecen litevskym biskupem Petrem. Nasledne v roce 1493 vydal papez Alexandr VI. zvlastni odpustky ve prospech kostela.Dosavadni literatura predpokladala, ze z puvodni stavby postavene koncem 14. stoleti se dodnes dochovala vetsi cast kostela. Pouze zaverove steny presbytare s odlisnymi okennimi kruzbami ve tvaru rotujicich plamenku, meli byt prestaveny jeste pred husitskymi valkami na pocatku 15. stoleti. Podle mne vsak celkovy vyraz stavby, kompozice petiboke predsine a tvary architektonickych prvku svedci o pozdne stredovekem vzniku stavby v 2. polovine 15. stoleti po pozaru kostela, dolozenem neprimo k roku 1469. Celkovou znovuvystavbu, nebo radikalni prestavbu pri niz zaroven vzniklo pozoruhodne zastreseni ve forme vysokeho stanu zakoncilo nove sveceni v roce 1491. V prubehu renesance a baroka byl kostel vybavovan dobovym inventarem, jeho stavebni podoba se vsak jiz prilis nemenila, byly pouze zazdeny arkady predsine a vybudovano nove jednoramenne schodiste na emporu. V letech 1896 ? 1897 byl kostel podle projektu Josefa Mockera zbaven vsech znesvarujicich pristavku a zazdivek a dukladne zrekonstruovan. Byl snesen a znovu postaven krov nesouci novou strechu s bridlicovou krytinou, zaklenut presbytar cihelnou klenbou s kamennymi zebry a vymenena vetsina kamenickych prvku. Zaroven byla vyzdvizena nova empora podklenuta do traverz na ctyrech sloupech a pristavena nova sakristie a schodistova vezicka u zapadniho pruceli.Predpoklad nove interpretace stavebniho vyvoje kostela potvrdily zavery podrobneho pruzkumu krovu, zejmena podstatne casti puvodniho krovu, ktera zustala nad lodi zachovana i po rekonstrukci na konci 19. stoleti. Stavba je celkove charakteristicka vetsim poctem samostatne se uplatnujicich strech s jednotlivymi krovy vytvarejicich prostorovou hru objemu a tvaru, gradujici k ustrednimu vrcholu.Vaznicove krovy sakristie, schodistove vezicky, predsine a presbytare, ktere kompletne vznikly pri rekonstrukci kostela v roce 1896 a byly Josefem Mockerem navrzeny o rok predtim, svym konstrukcnim pojetim plne odpovidaji dobe sveho vzniku. Vyuzivaji vsechny tehdy pouzivane prvky a technologie vazby - rezane drevo, stojate stolice, vesadla s kovovymi trmeny, vaznice, klestiny a cepovane a svornikove spoje. Krov sakristie je klasickym resenim pultove strechy pomoci hrebenove vaznice nesene stojatou stolici. Krovy schodistove vezicky a predsine jsou kombinaci krokevni konstrukce nad polygonalne se zalamujicim pudorysem a kratkou sedlovou spojkou s hrebenovou vaznici. Krov presbytare s vesadly v plnych vazbach, nesoucich pomoci dvojice klestin a vesadloveho sloupku hrebenovou a obe mezilehle vaznice, je tehdy obvyklym typem, ktery byl Mockerem pravdepodobne velmi obliben, coz dokazuje jeho hojne pouziti na dalsich, jim projektovanych, stavbach, napr. Krivoklate, Karlstejne, nebo u chramu sv. Petra a Pavla na Vysehrade.Krov jehlancove strechy lodi a z ni vystupujici sanktusnikove vezicky je ve dvou vertikalnich castech slozen z nekolika vzajemne provazanych, vcelku vsak samostatnych, konstrukci. Zakladnu tvori system vaznych tramu, na nichz je ulozena centralni prostorova konstrukce spodni casti, nesouci stolici sanktusnikove vezicky vrcholici krovem jeji jehlancove strechy. Soucasti jsou i dve samostatne obvodove stojate stolice nesouci v ruznych urovnich krokve a system vesadel vynasejicich osovy podelny pruvlak.Vazne tramy jsou ulozeny na dvojici paralelne polozenych pozednic. Mohutnych, skoro 15 m dlouhych, vaznych tramu je v rozestupech 1 m pricne polozeno celkem osmnact. Na obou podelnych stranach je doplnuje vzdy dvanact kolmych kratcat, dve sikma diagonalni kratcata jsou v kazdem narozi. Na teto zakladne je osove v obou smerech ulozena centralni prostorova konstrukce spodni casti, skladajici se z dvanacti kolmo se krizicich ramu, tvorenych ctyrmi nebo sesti mohutnymi sloupy svazanymi prahem a vrcholovou vaznici a vodorovnymi rozperami se zavetrovacimi sikmymi prvky. V souladu s oboustrannou osovou symetrii si protejskove ramy az na drobnosti vetsinou vzajemne odpovidaji. Konstrukce, vyplnujici takrka cely prostor pudy, je priblizne 16 m dlouha, 10,5 m siroka a necelych 8 m vysoka. Ctyri rovnobezne kratsi pricne ramy v severo ? jiznim a ctyri delsi podelne ramy v zapado ? vychodnim smeru vzajemne vytvareji tvar mohutneho reckeho krize s delsimi podelnymi rameny. Konce ramu v kazdem rameni jsou navzajem svazany kratsimi ramy pouze o ctyrech sloupech, vytvarejicimi tak pudorys podobny berlickovemu krizi. Konstrukce je huste provazana vodorovnymi rozperami ve dvou urovnich a zejmena mnozstvim sikmych vzper a ondrejskych krizu, takze pusobi jako tuhy kompaktni prostorovy utvar v podobe trojrozmerne prihradove konstrukce.I po rekonstrukci na konci 19. stoleti je vetsina prvku stredovekeho puvodu, cemuz odpovida zpusob jejich konstrukce, vazeb a spoju. Veskery puvodni material je rucne tesany. Koncove spoje sikmych prvku se svislymi nebo vodorovnymi jsou reseny jednostranne rybinovitym krytym preplatovanim, analogicke prubezne spoje oboustranne rybinovitym preplatovanim. Vodorovne rozpery jsou cepovane. Vsechny spoje jsou zajisteny drevenymi hreby. Pri rekonstrukci byla cast spoju zpevnena zeleznymi hreby nebo kramlemi. Pro kazdy ram byl pouzit odlisny tvar tesarskych znacek, jejichz pocet na ramu vzdy stoupa od zapadu k vychodu a od jihu k severu. Protejskove, konstrukci si odpovidajici, ramy maji pritom typologicky podobne pouze castecne modifikovane znaceni.Novodobe jsou vsechny prahove tramy a vrcholove vaznice v obou smerech. V krizenich, kde jsou tyto podelne a pricne prvky preplatovany, jsou podelne vzdy vespod a pricne probihaji pres ne. Vetsina sloupu, presto ze jsou casto vyrazne posunute, je do nich zacepovana. Sloupy vsech krajnich ramu jsou nizsi, takze prislusne podelne vaznice jsou ulozeny vyrazne nize a pricne jsou na ne pouze mirne kampovany. Asi v polovine vysky vsech vnejsich podelnych a pricnych ramu jsou do jejich obou krajnich sloupu zacepovany kratke prvky spojujici je v prislusnem smeru s nejblizsi krokvi.Na centralni prostorove konstrukci jsou zalozeny vsechny dalsi casti krovu v jeho horni casti. Na vaznicich je pro osmibokou stolici sanktusnikove vezicky polozen samostatny prahovy rost ze ctyr v narozich jednoduse preplatovanych tramu. Ke koncum techto tramu jsou vzdy z vnitrni strany prilozeny prahy pro obvodovou stojatou stolici. Konstrukce sanktusnikove vezicky siroke 3 m se sklada z osmi 12,5 m vysokych sloupu, ve dvou urovnich spojenych zdvojenymi klestinami (jednou v miste pripojeni krokvi, podruhe v korune stolice) a rozeprenych celkem tremi tramkovymi rosty, z nichz nejvyssi nese oplechovani podlahy otevrene lucerny. Zvony jsou zaveseny na samostatnych dvojicich klestin. Stolice vezicky je fixovana z kazde strany dvojici sikmych vzper, cepovanych do vrcholovych vaznic spodni prostorove konstrukce. S ni vezicku provazuji dvojice velkych ondrejskych krizu v pricnem i podelnem smeru. Jehlanec strechy vezicky vysoky 11 m tvori krokve dole lipnute a prisroubovane ke sloupum stolice vezicky a ve vrcholu se sbihajici a vzpirajici hrotnici. S ni jsou krokve provazany ve dvou urovnich klestinami, vzajemne pak samostatnymi sikmymi pasky.Nosny system krokvi je ve dvou urovnich doplnen obvodovou stojatou stolici. Prvni je postavena primo na vaznych tramech. Celkem 14 sloupku (vzdy tri v pricnem a ctyri v podelnem smeru) nesoucich ctyrbokou vaznici ma v jejim smeru z obou stran sikme pasky, ve smeru kolmo k rovine strechy je sloupek zpevnen delsi zaporou. Druha stojata stolice je umistena na samostatnych prahovych tramech nad centralni prostorovou konstrukci. Osm sloupku (vzdy dva na kazde strane) ma sikmy pasek pouze ve smeru k sobe, naproti sobe jsou rozepreny rozperou, takze zapora je umistena z vnejsi strany.Mohutne krokve, ruznych delek podle tvaru strechy (nejdelsi az 17 m), jsou dole zacepovany nedaleko od koncu vaznych tramu nebo kratcat, ve vrcholu jsou lipnuty ke sloupum stolice sanktusnikove vezicky nebo ke krokvim tvoricim hrany naroznich seriznuti. Podle ruznych delek jsou postupne osedlany na prvni obvodovou stojatou stolici, vrcholove vaznice centralni prostorove konstrukce a druhou obvodovou stojatou stolici. Cast z nich je jeste fixovana klestinami nad prvni i druhou stojatou stolici a klestinovym ramem tesne pred jejich pripojenim k sloupkum stolice vezicky. Odlisne jsou reseny krokve lomenych kosodelnych ploch narozi, ktere jsou kladeny sikmo k hranam seriznuti a v miste zmeny uhlu stoupani deleny. V pravidelnem umisteni jsou mezi krokve osazeny samostatne konstrukce vikyru. Krome vychodni strany jsou vsechny krokve u sve paty doplneny nametky.Spodni casti krovu prostupuje v pricnem smeru pet mohutnych vesadel. Zdvojene vzpery tri strednich vesadel se opiraji do koncu samostatnych vaznych tramu, se sloupky vzpiranymi ve vrcholu jsou jeste spojeny dvojicemi klestin asi v polovine sve vysky. Dve bocni vesadla jsou osazena na beznem vaznem tramu, jsou nizsi a nemaji zdvojene vzpery. Vesadlove sloupky pomoci kovovych trmenu z valcovane pasoviny pripevnenych sroubovymi svorniky, vynaseji osovy podelny pruvlak, podpirajici stredy vaznych tramu a nesouci konstrukci kazetoveho stropu lodi. Prvky krovu jsou krome vetsiny v centralni prostorove konstrukci rezane, novodobe spoje jsou vetsinou cepovane nebo jednoduse preplatovane, nektere s kovovymi svorniky.Krov stanove strechy nad lodi je kombinaci podstatne casti puvodnich stredovekych prvku v podobe centralni ramove prostorove konstrukce a tri novodobych konstrukcnich systemu - dvou stojatych obvodovych stolic v ruznych urovnich a skupiny vesadel, vynasejicich podelny osovy pruvlak. Prestoze se rekonstrukce na konci 19. stoleti do centralni prostorove konstrukce pochazejici z puvodniho krovu snazila zasahnout co nejmene, doslo k tomu v nekterych ohledech zamerne a planovane, v pripade vymeny nekterych prvku z nutnosti a vlastne az dodatecne. Podle planu byly novym drevem nahrazeny predevsim vsechny prahy a vrcholove vaznice. Z neznameho duvodu byly vypusteny oba pricne prahy dvou vnitrnich pricnych ramu c. 1 a 2. Ze vsech sikmych prvku dosedajicich na prahy byly odriznuty platy a z neznamych duvodu doslo u vsech krajnich sloupu vnejsich ramu c. 5, 6, 7 a 8 k odriznuti platu k nim pripevnenych sikmych prvku, cimz byly tyto prvky zkraceny. Pri opetovnem sestavovani musely byt sloupy osazeny bliz ke stredum ramu, takze cela konstrukce byla ze vsech smeru asi o 20 cm zkracena. Podstatne se pri rekonstrukci zmenila podoba vsech krajnich ramu c. 9, 10, 11 a 12. Protoze vsechny jejich stredove sloupy, rozpery mezi nimi a horni rozpery pripevnene k nim ze stredu cele dispozice jsou novodobe (spodni rozpery chybi uplne) muzeme naprosto jasne rici, ze sloupy byly do konstrukce doplneny a puvodne v ni vubec nebyly.Jak doklada zapis ve stavebnim deniku, zjevne nad ramec puvodnich zameru musel byt pro svuj spatny stav dodatecne vymenen sloup c. 10 a upusteno od pouziti nekterych puvodnich prvku, pochazejicich ale pravdepodobne z vyssich casti krovu. Z centralni prostorove konstrukce bylo pri rekonstrukci take uplne odstraneno nebo aspon castecne zkraceno pomerne velke mnozstvi zavetrovacich sikmych prvku a vzper. Doslo k tomu predevsim v horni partii, pri vymene hornich vaznic, kde byly odstraneny nebo zkraceny vsechny prvky, ktere k nim byly priplatovany, nebo se s nimi krizily a puvodne zajistovaly propojeni s vyssimi castmi krovu, zejmena stolici sanktusnikove vezicky. K odstraneni nekterych techto prvku vsak mohlo dojit jiz drive, snad uz v baroku, kdy byla sanktusnikova vezicka vyznamneji obnovovana. V dnesnim krovu je nahradilo osm dlouhych tramu (ctyri v podelnem a ctyri v pricnem smeru) pripevnenych z rubove strany ke vsem ctyrem vnitrnim ramum.Centralni konstrukce byla navrzena jako prostorovy utvar, proto se jeji puvodni podobu pokusim take tak rekonstruovat. Zakladem byl prahovy rost ze sesti podelnych a sesti pricnych tramu, ktery svym rozvrzenim urcil pudorysnou podobu cele konstrukce. Krizeni prahu urcila mista pro osazeni jednotlivych sloupu. Stredem cele konstrukce byly ctyri nejmohutnejsi sloupy, rozeprene ve dvou patrech cepovanymi rozperami a v podelnem smeru vzajemne fixovane dvema ondrejskymi krizi platovanymi do prahu, ve smeru pricnem jednoduchymi zaporami v prvni urovni a jednim ondrejskym krizem v druhe urovni zapadni dvojice sloupu.Tento zaklad byl symetricky obklopen ctvercem deseti o neco subtilnejsich sloupu, vzajemne propojenych rozperami a spolecne i se stredovou ctverici zavetrovanych ondrejskymi krizi a doplnenych z vnejsi strany sikmymi vzperami. Tato dostatecne pevna konstrukce, ve vrcholu jeste svazana vaznicemi vytvarela zaklad nesouci navazujici konstrukci sanktusnikove vezicky, pripadne dalsich casti horni poloviny krovu. Sikme vzpery v pricnem i podelnem smeru meli za ukol konstrukci vynaset a svadet jeji svisle zatizeni co nejblize ke korunam obvodoveho zdiva, tak aby byly v co nejvetsi mire odlehceny stredy vaznych tramu. K tomuto efektu snad mohlo prispivat i reseni puvodnich krokvi.Z teto symetricke ustredni casti centralni prostorove konstrukce byly na kazdou svetovou stranu vytazeny dva sloupy umistene do narozi, vytvarejici dohromady tvar protahleho osmiuhelnika. Tyto sloupy byly rozperami a ondrejskymi krizi spojeny s vnejsimi ramy tvorenymi vzdy ctyrmi sloupy jedne strany onoho velkeho ctverce symetricke ustredni casti konstrukce. S nimi tak tvorily velke ramy o sesti sloupech, zatimco vsechny vnitrni ramy mely sloupy pouze ctyri. Vuci sobe byla dvojice naroznich sloupu na kazde strane vzdy propojena rozperami a fixovana ctverici sikmych prvku jdoucich ze sloupu nahoru a dolu do prahu a vaznic a kratkymi vnejsimi zaporami. Sloupy nesly horni vaznice, ktere spolu s kratkymi sikmymi spojkami v diagonalach vytvarely polygonalni obvodovy venec slouzici jako nosna konstrukce pro krokve.Ze treti urovne symetricke ustredni casti konstrukce vybihaly prvky spojujici a provazujici ji jak s navazujici stolici sanktusnikove vezicky, tak s krokvemi plaste strechy. K hornim castem ctyr sloupu ve vsech ctyrech vnitrnich ramech bylo vzdy zevnitr priplatovano sest vzper, z nichz ctyri mirily smerem dovnitr, vzajemne se krizily a s nejvetsi pravdepodobnosti koncily na sloupech stolice vezicky, zatimco zbyle dve smerovaly smerem ven ke krokvim. Konstrukce sanktusnikove vezicky tak byla pripojena a vynasena celkem sestnacti vzajemne se krizicimi prvky a osm prvku zajistovalo spojeni s plastem strechy.Pri pokusu o rekonstrukci puvodni podoby sanktusnikove vezicky se muzeme pouze domnivat, ze jestlize byl pri rekonstrukci zachovan jeji vnejsi tvar a proporce a dnesni konstrukce je zalozena priblizne na stejnem miste na spodni centralni prostorove konstrukci, odrazi se v jejim systemu aspon zakladni prvky charakterizujici i puvodni konstrukci. Konstrukce byla pravdepodobne tvorena opet jakymisi ramy slozenymi ze dvou protilehlych sloupu, provazanych sikmymi vzperami prichazejicimi ze spodni centralni prostorove konstrukce a dalsimi prvky ve vyssich partiich (napr. ondrejske krize). Jednotlive sloupy pak po obvodu vytvarely pravidelny oktogon stolice vezicky.Z puvodnich prvku v centralni prostorove konstrukci byly odebrany vzorky pro dendrochronologickou analyzu, ktere prokazaly, ze drevo pouzite na stavbu krovu bylo pokaceno na prelomu let 1488/89. Datace krovu tak potvrdila nazor, ze dnesni podoba kostela je vysledkem nove vystavby nebo velike prestavby puvodniho starsiho kostela v druhe polovine 15. stoleti. Vyjimecny kostel vymykajici se tehdejsi bezne dobove produkci, jehoz stavba zapocala bud jiz v sedesatych, urcite vsak v sedmdesatych letech 15. stoleti, byl po roce 1488 korunovan smelou konstrukci stanove strechy a o tri roky pozdeji, v roce 1491, slavnostne vysvecena.Podle jednotneho architektonickeho navrhu vznikl nevelky dynamicky kostel, jehoz vnejsi podoba je zalozena predevsim na gradaci hmot jeho jednotlivych casti. Vsechny jednotlive prvky - predsin, podelna hmota kostela a stanova strecha jako nedilne soucasti jednoho celku vzajemne rozehravaji spolecnou hru vzrusive monumentality i poklidne drobne malebnosti. Domnivam se ze v Ceske Lipe vzniklo v druhe polovine 15. stoleti jedno z velmi vyznamnych architektonickych del pozdni gotiky v Cechach. Pouziti a zejmena zachovani velke casti krovu stanove strechy jeste nasobi vyznam teto stavby. Krov tohoto typu je jedinym exemplarem zachovanym v Cechach, jedina dalsi pribuzna konstrukce se zachovala na Morave v Olomouci.
ER