PT Journal
AU Nemec, R
TI Caroli IV. Imperatoris Romani Fundatio: Kostel klastera Celestinu na Ojvine u Zitavy
SO Pruzkumy pamatek
PY 2004
BP 3
EP 52
VL 11
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200401-0002.php
SN 12121487
AB Vyber tematu podnitila nejen skutecnost, ze jde o bohemikum, tedy stavbu vystavenou na historickem uzemi Cech cisarem a ceskym kralem Karlem IV., ale predevsim moznost detailniho studia stavby i planove dokumentace vyhotovene v ramci sanaci objektu, probihajicich od roku 1991. V predkladane studii autor sumarizuje vice nezli 150lete umeleckohistoricke badani. Vyrovnava se s odkazem soupisu Gurlitta a Rahtgense, zohlednuje vsak i vysledky novych archeologickych vykopavek, vedenych od roku 1997 Janou Esther Fries a Joanou Wojnicz, v neposledni rade take poznatky ze stale probihajicich konzervacnich a sanacnich opatreni, i vlastniho nedestruktivniho SHP. Autor vyhodnocuje ikonograficke materialy objasnujici stavebni podobu objektu. Nedilnou soucast studie tvori stavebni rozbor a formalni analyza stavby, provedena v souvislostech dobove architektonicke produkce jak v ceskych zemich, tak i v evropskem kontextu. Na zaklade slohoveho rozboru byla, v korelaci s absolutnimi daty, zcela nove vymezena i relativni chronologie vystavby kostela a rozliseno nekolik stavebnich useku lisicich se ve svem tvaroslovi.Hradni a klasterni areal Ojvin (nem. Oybin) se nachazi na historickem uzemi Cech v Zitavsku v Luzickych horach v dnesni vychodni casti Nemecka. Zitavsko bylo jako samostatny celek a soucast ceskeho knizectvi poprve zminovano jiz za vlady ceskeho knizete Bretislava, nekdy mezi lety 1019-1039. Bylo-li vubec kdy od Cech odtrzeno, zustalo Zitavsko od prvni poloviny 11. stoleti trvale v ramci zemi Koruny ceske az do roku 1635, kdy bylo postoupeno jiz v ramci Horni Luzice Sasku.Prvnim zaznamenanym stavebnikem na Ojvine byl Chval z rodu Ronovcu, receny z Lipe, jenz byl pripominan v letech 1253-1263, kdy drzel Zitavsko a vystavel dle zitavskeho pisare Johannes von Guben (1370) prvni "Owben". Jeho syn Jindrich z Lipe v roce 1312 obnovil mezitim zpustly hrad Ojvin. Vyznamnejsi aktivity spojene s vystavbou Ojvina byly spjaty s osobnosti Karla IV., ktery vladu nad Horni Luzici prejal po smrti sveho otce krale Jana Lucemburskeho 26. srpna 1346. Roku 1364 zde cisar nechava vystavet palac, o dva roky pozdeji zaklada i celestinky klaster s kostelem. Podle historickych pramenu je doba vystavby celestinskeho klastera uzce vymezena prichodem celestinu na Ojvin a svecenim jejich kostela do obdobi 1366 az 1384. O zalozeni celestinskeho klastera se z dobovych kronik zminuje Benes Krabice z Weitmile, hlavnim zdrojem informaci zustava kronika Jana z Gubenu.Budovani hradniho a klasterniho komplexu na hranicnim uzemi Cech s Horni Luzici, tedy v oblasti kde nikdy nesidlil panovnicky rod, je mozne nahlizet nejen jako vysledek pece o kralovskou domenu (srov. MC VIII demanium nostrum), ale take jako soucast cilene uzemni politiky Karla IV., expandujici smerem k Baltickemu mori a vyzadujici system strategickych opor. Na tento specificky rys cisarovy fundacni praxe upozornil v souvislosti s budovanim "zapadni" cesty k Frankfurtu n. Mohanem H. H. Hofmann.Zakladni otazka, proc Karel IV. nechal premenit, resp. prizpusobil funkcni hrad novym potrebam a prikazal zde vystavet celestinsky klaster ("mutans castrum [...] in ceonobium" P. L. Cygnaci), muze byt castecne zodpovezena take celkovym interurbarnim vyvojem. Situace nebyla prizniva pro tzv. Lipskou stezku, k jejiz ochrane byl vystaven i Ojvin. Zasadnim pocinem, kterym cisar uvolnil strazni funkci Ojvina, bylo zalozeni hradu Karlsfriedu (1357) na Zitavske ceste, kterou protezoval pred ostatnimi obchodnimi cestami take cetnymi mandaty, a na kterou se snazil presunut veskery obchodni ruch.Prave za ucelem posileni centralniho spravniho systemu se cisar rozhodl nechat si na Ojvine vybudovat rezidencni sidlo a umistit sem i rad celestinu. Nikoli tedy proto, jak soudil Guben, ze by se celestinum v Praze nelibilo a teprve ve snu cisar prisel na spasnou myslenku celestinum poskytnout novy domov v pustem lese. Uvedene skutecnosti spolecne s Karlovou "sberatelskou vasni", projevujici se uvadenim nejruznejsich zastupcu duchovni sfery do zemi Koruny ceske, tak mohly podnitit povolani noveho, do te doby neznameho exkluzivniho radu celestinu do Cech: "Eodem tempore [1366] dominus Karolus imperator fundavit monasterium novum in castro suo Moywin versus Zitawiam et locavit in eo monachos, qui Celestini appellantur [...]. (B. v. Weitmil)"Co se dotyka vyberu lokality klastera, autor predpokla ideovou navaznost na matersky klaster S. Spirito v Sulmone, situovany v hornate krajine Abruzzie na upati hory Morrone. Pri koncipovani ojvinske zastavby Karel IV. uplatnil jim samotnym na nekolika stavbach protezovane ikonograficke schema usporadani komplexu do navzajem sousedicich, horizontalne odstupnenych rovin, kde byl vedle hradu a cisarskeho palace situovan i klaster s kostelem. V popredi zajmu stala predevsim demonstrace cisarske moci, jak naznacuje koncepce celku, smerovaneho v pohledove ose divacky exponovanou stranou k mestu Zitave. Ohlas nachazime jiz v dobovych pramenech (Guben) i mladsich kronikach 16. a 18. stoleti (Manlius, Carpzov). Pritomnost ceskeho krale byla propagovana i socharskou vyzdobou, jak naznacuje uplatneni heraldickych figur ceskeho dvouocaseho lva.Stavebni typ uzity na Ojvine predstavoval dispozicni variantu bezne rozsireneho jednolodniho kostela s vezi, uzivaneho zejmena u mendikantske architektury a pozdeji hojne u farnich kostelu. Adekvatni analogii, a to jak ve smyslu fundatorke praxe, tak i v pouziti proste dispozice, navazujici na typ mendikantske stavby, byl parizsky celestinsky klaster s jednolodnim salovym kostelem, zalozeny cisarovym synovcem Karlem V. z Valois ve stejnem casovem horizontu jako Ojvin (1365). Stavebni typ dosel sveho uplatneni v Cechach i na dalsich karlovskych stavbach treti ctvrtiny 14. stoleti, snad ve smyslu vedomeho navazani na premyslovskou tradici (Sv. Apolinar - Praha, Sadska ad.). Mimo dispozice byly shodne i architektonicke detaily, napr. utvareni "nahe" steny, jejiz vyznam, zejmena u kostela na Vetrove, vyzdvihl Vaclav Mencl. Podstatnym rysem ojvinske stavby bylo navic protezovani prevysenych proporci, jez se svou "aristokraticii", jak o ni mluvil Dobroslav Libal, priblizovala salovym stavbam s centralizujici tendenci, nebot jiz uplatnovala princip staveb krasneho slohu. Nema byti receno, ze se jedna o kopii nejake ze jmenovanych staveb, nybrz o modifikaci obecne znamych a uzivanych architektonickych schemat. K tomuto poznamenala trefne Klara Benesovska: "jako by se tu [na Ojvine] stretavaly a zanechaly stopy vsechny prvky, ovlivnujici ceskou architekturu 14. stoleti, prenesene sem [...] z nejruznejsich koutu zeme."Torzo kostela neni z hlediska stylu, tvaroslovi a zejmena relativni chronologie tak jednotne, jak se v literature implicitne prijimalo. Autoruv stavebni pruzkum objektu a stylovy rozbor umoznil rozlisit dva formalne se lisici stavebni useky, svedcici o zasadni zmene umeleckeho nazoru. Markantni hranice mezi nimi probiha v horni tretine kostela a projevuje se jak ve zmene materialu, tak i architektonickeho detailu, tj. ve zpracovani a odlisne profilaci vsech kamenickych clanku. Pro prvni stavebni usek jsou charakteristicke nejen ony "nudos parietes", ktere platily "za zvlastnost" cisterciackych staveb jiz ve 12. stoleti, jak upozornil Matthias Untermann, ale i kracene trictvrtinove oble pristenne pripory, jednodussi geometricke obrazce kruzeb, stejne jako zvlneny, ondulovany profil osteni v kaplich a na jizni strane vitezneho oblouku. Tato, slovy Jiriho Kuthana "amorfni profilace" vychazela z tradice "pilier ondule", jehoz genezi na prikladech ve Francii rozpracoval naposledy Christian Freigang. Recepce techto vlivu, jez se na uzemi Cech objevuji v cisterciackem prostredi Vyssiho Brodu a Zlate Koruny a poprve byly zhodnoceny Vaclavem Menclem, jsou zretelne i na Ojvine. Uvedene analogie naznacuji, ze prvni stavebni usek nad urovni podlahy navazoval na starsi tradice staveb kolem roku 1300, jez doznaly jisteho "revivalu" i ve stoleti ctrnactem. Problematikou architektonickych citatu, pritomnych i na Ojvine, se zabyval v kontextu staveb stredni Evropy predevsim Matthias Untermann a Wolfgang Schenkluhn.Dokonceni stavby probehlo jiz v jinem architektonickem stylu. Jednodussi oble pristenne pripory byly nahrazeny nabehy se svazky zeber, sikme okoseni severniho okenniho osteni v choru se promenilo ve vyzlabeni. Ondulovany profil vitezneho oblouku byl zamenen za umelecky vyraznou profilaci stlacene hrusky, ve ktere Dobroslav Libal hledal arrasovke vlivy. Formalni shody ukazujici na architektonicky citat Sv. Vita, se pritom neomezuji pouze na profilaci stlaceneho hruskovce, ktery se na prazske katedrale nachazi na deviti chorovych arkadach Matyase z Arrasu, patrne jsou i v dalsich detailech. Predevsim motiv lilioveho vlysu, uziteho v kapli Sv. Vaclava se na Ojvine vyskytuje temer ve shodne formalni i konstrukcni podobe pod hlavni rimsou a pod striskami operaku. Na primou znalost svatovitskych predloh patrne ukazuji i rayonantni obrazce sferickych kruzeb s vlozenymi dvojitymi nosy, stejne jako motiv plamenku, ktere take nasel na Ojvine sve uplatneni. Jako podstatne se jevi, ze se na Ojvine neobjevuje pouze ojedinely motiv ukazujici ke stavbe svatovitske katedraly. V souladu s dosavadnim badanim a na zaklade formalni analyzy je mozne ojvinskou stavbu, jez se zasadne odlisuje od umelecke produkce v Luzici, zaclenit do kontextu staveb dvorskeho okruhu Karla IV. Nikoli vsak jako stavbu "parlerovskou" ci "arrasovskou" (viz vyse, take prehled badani), ale jako stavbu nesouci prvky reprezentativniho imperialniho slohu Karla IV.S tim souvisi i otazka, proc bylo architektonicke tvaroslovi zmeneno prakticky ad hoc v ramci jedne steny. Zda se, ze bylo dusledkem zmeny vedeni huti, pod jejimz dozorem byla stavba dokoncena, a sice v jinem stavebnim modu navazujicim na prvky svatovitske katedraly. Stejne jako u jinych karlovskych podniku (St. Vit, Karlstejn), neslo o zadnou vyjimku, i zde dochazelo k nenadale promene umeleckeho nazoru, jez lepe naplnovala naroky zadavatele. Mimo zjevnou demonstraci kralovske moci v celkovem usporadani ojvinske zastavby, i socharskym programem, tak poukazuje i architektonicky slovnik na dalsi ikonologickou rovinu teto fundace, kterou postrehl jiz Oldrich Stefan, kdyz v jine stavbe dvorskeho okruhu, benediktinskem klasternim kostele na Sazave, videl aluzi na svatovitsky chram. Prave skutecnost, ze se kralovska fundace na Ojvine formalnimi prostredky odvolava na stavbu Sv. Vita, poukazuje na vyznam stavby i hodnost stavebnika. Zda se, ze zalozeni klasterniho kostela na Ojvine a pece o nej bylo vysledkem politicke koncepce, explicitne deklarujici aktualni mocenskopolitickou situaci v Zitavsku, stejne jako statopravni naroky ceskeho krale a cisare Karla IV
ER