PT Journal
AU Suchomel, M
   Zahradnik, P
TI Spolupracovnici a nasledovnici kosmonoskych Jelinku na Mladoboleslavsku
SO Pruzkumy pamatek
PY 2004
BP 61
EP 87
VL 11
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200401-0004.php
SN 12121487
AB Stat je zaverecnou casti triptychu zabyvajiciho se socharskymi dily socharskymi dily kosmonoskych Jelinku a jejich spolupracovniku a nasledovniku. Je rozdelena do dvou kapitol. Prva je venovana jeste dodatkum k cinnosti kosmonoske dilny, druha pak jelinkovskym socharskym epigonum na Mladoboleslavsku a zahrnuje jak jejich biografie, tak i skulpturalni tvorbu.K jelinkovskym kamenosocharskym dilum jsou nove prirazeny statue Nejsvetejsi Trojice z roku 1721 ve Vseborsku-Obrubcich a sv. Jana Nepomuckeho z doby kolem roku 1725, ktera stavala u vchodu do kostela tehoz svetce v Mlade Boleslavi. V obou pripadech jde nejspis o dila Martina Jelinka st. a Josefa Jiriho Jelinka.Od roku 1966 byla tehdejsim Strediskem statni pamatkove pece a ochrany prirody Stredoceskeho kraje pripravovana vystava restaurovanych soch kosmonoske socharske rodiny Jelinku. Z konce sedesatych a pocatku sedmdesatych let 20. stoleti pochazeji soupisy jelinkovskych socharskych praci na Mladoboleslavsku. Bohuzel proponovanou vystavu se nakonec nepodarilo uskutecnit. A tak z tehdejsich zaznamu mnoho zustalo nedoreceno a take nepublikovano. Stat prinasi radu zprav o techto v odborne literature dosud nezminovanych jelinkovskych drevorezbach.Tyka se to predevsim soch sv. Petra a sv. Mari Magdaleny a krucifixu, ktere byly objeveny v roce 1971 v neuzivane sakristii kostela Nalezeni sv. Krize v Kosmonosech. Pochazeji nejspis z let 1730-1740 pravdepodobne z rukou Josefa Jiriho Jelinka. V roce 1972 byl do seznamu jelinkovskych praci urcenych k vystaveni zapsan i krucifix z let 1735-1745 tez od Josefa Jiriho Jelinka v kostele sv. Jana Nepomuckeho v Mlade Boleslavi. Priblizne z teze doby od tehoz jelinkovskeho autora jsou sochy andelu na bocnich oltarich kostela sv. Martina v Lustenicich. O par let starsi je zrejme drevorezba Piety z bocniho oltare kostela sv. Anny v Tynci, opet dilo Josefa Jiriho Jelinka. V roce 1968 byla k souboru prirazena dalsi skulptura, a to socha Vzkriseneho Krista ze ctyricatych let 18. stoleti od Martina Jelinka st. z kostela sv. Jana Nepomuckeho v Rejsicich. O devet let pozdeji pribyla do seznamu jelinkovskych praci urcenych k vystaveni dalsi socha Vzkriseneho Krista z let 1740-1750 od Josefa Jiriho Jelinka. Bohuzel ani jedno z techto del nebylo az dosud zmineno v jelinkovske literature. Umoznuje to az nyni cerstvy nalez nekdejsiho deniku a dokumentace pochazejicich z doby pred 35 lety.K socharske praci kosmonoske dilny patri zrejme i statue sv. Jana Nepomuckeho z roku 1769 od Martina Ignace Jelinka pred kostelem sv. Jiri v Dolnim Krnsku. Podle archivniho pramene sem kosmonosky rezbar dodal v roce 1765 sochu Salvatora a o rok pozdeji jeste sochu sv. Anny. Je tedy pravdepodobne, ze i svatojanska statue je dilem kosmonoskeho atelieru. Autorstvi Martina Ignace podporuje srovnani rukopisu a fyziognomie dolnokrnske postavy sv. Jana Nepomuckeho s dalsimi skulpturami tohoto autora, zejmena se sochou Salvatora v Podhradi a svatojanskymi statuemi v Kosmonosech, Sobotce a Hornim Bousove.Druha cast state je venovana socharske tvorbe jelinkovskych epigonu Frantiska Praska (1714-1788), Josefa Nedomy (1735 - po 1805) a Josefa Srajnera ci Schreinera (pred 1752 - 1825). K objasneni jejich biografie i socharske cinnosti pomohly predevsim zpravy z archivnich pramenu.Z Praskova rezbarskeho dila se do soucasnosti zachovala (i kdyz jenom ve fragmentu) socharska vyzdoba ramoveho oltare a kazatelny v kostele sv. Simona a Judy v Plazech. Ta nam umoznuje pripsat Frantisku Praskovi nektere drevorezby, ktere byly drive pocitany k tvorbe Martina Ignace Jelinka. Jedna se konkretne o reliefy se ctyrmi evangelisty z kazatelen v kostelech v Dolnim Bousove, Lustenicich a Hlohovicich. Praskovu spolupraci lze predpokladat i v reliefech s Rozsevacem na poprsnicich ambon v kostelech v Kovani a Loukove.O socharske cinnosti dalsiho s kosmonoskymi Jelinky sprateleneho rezbare Josefa Nedomy, ktery se nakonec stal i jejich pribuznym, toho vime jeste mene nez o dile Frantiska Praska. Jeho praci byli dva andele na hlavnim oltari kostela Nejsvetejsi Trojice ve Bzi. Podstatne znamejsi vytvarnou osobnosti se stal jeho syn Vaclav Nedoma, narozeny sice v Kosmonosech, ale socharsky cinny pozdeji v Praze. V odborne literature se nejcasteji setkavame s jeho statui sv. Jana Nepomuckeho z roku 1818 pod usedlosti Cibulka v Praze 5. Vliv jelinkovske tvorby je i zde patrny.Nejmladsi z jelinkovskych vytvarnych nasledovniku byl Josef Srajner. Take z jeho socharske cinnosti zname dnes zlomek, totiz sochy andelu z roku 1800 v dolni casti starsi marianske statue v Jicine. Na zaklade teto znalosti vsak lze dnes Srajnerovi pripsat i skulpturu sv. Jana Nepomuckeho z devadesatych let 18. stoleti ve Skalsku a mozna i drevorezbu sv. Frantiska z Pauly snad z doby kolem roku 1770 na hlavnim oltari v kostele sv. Kateriny v Dolnim Bousove.Ani jeden z jelinkovskych nasledovniku svym dilem nejenze kosmonoske mistry nezastinil, ale ani se jim nevyrovnal ve virtuozite a suverennim vedeni vytvarnych nastroju jak v rezbarske, tak i kamenosocharske tvorbe.Neni to tak davno, co bylo objeveno dalsi dosud nepublikovane jelinkovske dilo v drevorezbe sv. Barbory z kostela sv. Mari Magdaleny ve Stupne. S velkou pravdepodobnosti tu jde o dilo Martina Ignace Jelinka z doby kolem roku 1755. Objev teto dalsi dosud nepublikovane jelinkovske rezbarske prace nas jen utvrzuje v presvedceni, ze prace na monografii rodiny Jelinku z Kosmonos sice pokrocily, ale zdaleka neskoncily.
ER