PT Journal
AU Dedkova, L
   Gruza, A
TI Zamek v Linhartovech
SO Pruzkumy pamatek
PY 2004
BP 153
EP 173
VL 11
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200401-0010.php
SN 12121487
AB V zapadni casti ceskeho Slezska vzniklo ve stredoveku nekolik tvrzi, ktere v 16. stoleti prebudovali tehdejsi slechticti majitele na renesancni zamky. Casteji vsak na jejich zakladech postavili objekty zcela nove. Puvodni charakter nicmene pozdeji zcela zmenily mladsi stavebni upravy; dnes maji vzhled prevazne barokni.Jeden z techto objektu se nachazi v prihranicni vesnici Linhartovy, ktera lezi nedaleko mesta Krnova. Statni hranici mezi Ceskou republikou a Polskem tady tvori reka Opavice, pri jejimz brehu se vzhledem napadny zamek nachazi. Az do roku 1943 byl dobre udrzovany, po pozaru, ktery ho tehdy tezce poskodil, silne chatral. Obnove nejprve branily valecne udalosti, po skonceni valky se nemecti majitele nevratili, jejich majetek byl ostatne konfiskovan a pro budovu se nenachazel vhodny uzivatel. Ponevadz do ni stale vice zatekalo, propadaly se stropy, postupne se zritilo i nekolik kleneb. Dvoupatrove zdivo navic ztracelo vazbu a trhalo se. K castecnemu zabezpeceni doslo po roce 1950, brzy se ale prace prerusily a znovu se pokracovalo az o dvacet let pozdeji. Ani tehdy nebyla zachrana zamku ukoncena, kdyz neopraveny zustaly tri ze ctyr barokne zdobenych fasad. Omitka i stuky odpadavaly a obnazene renesancni sgrafito se rozpadalo.Ackoliv se stavebnimu vyvoji venovalo v encyklopedicky strucnych clancich nekolik badatelu, interpretovan byl v mnohem ohledu nepresne. V souvislosti s dalsi etapou obnovy, uskutecnenou v roce 2003, byl v predstihu proveden stavebne-historicky pruzkum, na jehoz zaklade vznikla i tato studie.Linhartovy byly od sveho pocatku az do roku 1410 majetkem zemepanskym a patrily opavskemu vevodstvi. 16. prosince toho roku je opavsky vevoda Premek prodal "s tvrzi, dvorem a prislusenstvim" bratrim z Vladenina. Listina, ktera tento akt doklada, je prvni zpravou o existenci zdejsi tvrze, ponevadz neni zminovana ve starsim pramenu z roku 1 377. Proto predpokladame, ze tvrz vznikla v rozpeti techto dvou letopoctu. Pri jejim oblehani a dobyvani vojsky Matyase Korvina a jeho spojencu v roce 1470 doslo k poskozeni. S kratkymi prestavkami ji i nadale vlastnili pani z Vladenina, kteri vsak v roce 1520 sve stejnojmenne rodove sidlo, Vladenin, prodali a nadale se psali z Fulstejna. Prodej se uskutecnil za Ojire z Fulstejna, ktery mel az do tricatych let 16. stoleti k dispozici nekolik sidel, pote vsak uz vlastnil pouze tvrz v Linhartovech. Domnivame se, ze podobne jako vetsina jeho slechtickych sousedu dal stare, nemoderni sidlo strhnout a na jeho zakladech nekdy po roce 1530 vybudovat objekt moderni, pohodlnejsi, odpovidajici take jeho spolecenskemu postaveni.Nova dvoupatrova budova mela ctyri kridla, ponevadz vsak jizni kridlo bylo kratke, nebyl jeji pudorys uzavreny. Tuto skutecnost dosavadni badatele nepostrehli, potvrzuje ji vsak nalezene a odkryte sgrafito a soustava slepych arkadek, ktere bezesporu zdobily vnejsi bocni fasadu vychodniho kridla. Krome toho na jeho okraji stala i kulata vez, jejiz zaklad je dosud citelny ve sklepeni. Dalsi vez, rovnez uz neexistujici, avsak hranolova, stala v severovychodnim nadvori, coz take doklada, mimo jine, jeji zaklad hranoloveho tvaru ve sklepe. Z puvodnich, snad ctyr vezi, se dochovala pouze jedina, valcova, v severozapadnim narozi.Renesancni vodni tvrz byla omitnuta a bile natrena, na nadvori s polodrevenym ochozem i zdobena kresbou, provedenou cernou barvou a stetcem. Pod hlavni rimsou zapadniho kridla se z te vyzdoby zachovalo pouze male, ale velmi dulezite torzo - erb panu z Fulstejna. Po smrti Ojire z Fulstejna v roce 1543 majetek zdedili jeho dosud neplnoleti synove, Lacek Ojir a Albrecht, kteri spolu se dvema sestrami, Magdalenou a Annou, v Linhartovech spolecne sidlili. Letopocet 1564 spolu s inicialami HGLF (Herr /an/ Geppersdorf, Latzko /von/ Fullstein), napsany ve sgrafitu na vezi upozornuje, ze v tuto dobu zde pracovali sgrafitari. Za objednavatele vyzdoby muzeme tedy povazovat Lacka Ojire (+1566). Tim lze odmitnout dosud tradovane nazory, ze zamek vznikl prestavbou tvrze az za novych majitelu, Haugvicu. Krome dalsiho letopoctu na vezi, 1578, byly nalezeny u hlavniho vchodu ve vychodnim kridle i jine erby, a to Fulstejnu a panu z Kravar, provedene take sgrafitovou technikou (Jiri Bernart Tvorkovsky z Kravar byl svagrem Lacka.) Nejenom psanicka a rozlicne geometricke obrazce, ale take figuralni motivy jsou zrejme dilem nemeckych autoru. Hovorit muzeme o dvou vudcich osobnostech, pricemz jeden z nich napadne kvalitou prevysoval druheho. To se tyka predevsim figuralnich motivu v nikach i na nadvori.Dalsi stavebni epocha byla zahajena po polovine 17. stoleti, kdy zamek, poskozeny v letech tricetilete valky, zakoupili Sedlnicti z Choltic. Prestavbu na sidlo barokni zahajil Karel Maxmilian Sedlnicky, po jeho smrti (+1678) v ni pokracoval syn Karel Julius. Po zboreni kulate veze pri vychodnim kridle bylo dostaveno cele jihovychodni narozi, kde vznikly dalsi tri mistnosti a hlavni schodiste. Zmenena byla i uroven stropu ve 2. NP., na nadvori byly vyzdvizeny arkady a mistnosti vyzdobeny velmi kvalitnimi stukovymi stropy i nastennymi malbami. V zaverecne etape bylo novou omitkou prekryto sgrafito a fasady ziskaly vysoky pilastrovy rad, rimsy a stukove ornamenty, predevsim vsak antikizujici busty zasazene do nadokennich frontonu. Pri adaptaci, trvajici nekolik desetileti, projektant nikterak vyrazne neprehodnotil puvodni renesancni pudorysny rozvrh.Zajem o vyreseni autorstvi barokizace vedl nektere badatele k tvrzeni, ze jde bud o dilo tak vyznamnych architektu,jakymi byli J. L. von Hildebrandt, J. B. Fischer z Erlachu, pripadne jejich epigonu, nebo o praci nektereho z autoru italskych. Zpusob prestavby skutecne hovori pro autora seznameneho s videnskymi stavbami, snad i s italskymi, byt treba jen zprostredkovane. Ocividna je ale vazba na stavby vznikle ve stejnou dobu na uzemi dnesniho polskeho Slezska. Stavitelem, ktery je dobre znal, protoze tam i sam pracoval, byl opavsky Hans Frohlich ( 1650 - 1692), po nemz tam zustala vyznamna dila. Navic spolupracoval s italskym stukaterem Giovannim Signou, usedlym rovnez v Opave. Nabidka komparacnich materialu, ktere by autorstvi stavitele i stukatera potvrdily nebo vyloucily, neni vsak dostatecna. Oba se vsak tesili prizni stavebniku v siroke oblasti a proto muzeme uvazovat take o jejich spolupraci s Karlem Juliem Sedlnickym.Mene vyrazne stavebni zasahy, ktere se zamecke budovy dotkly v nasledujicich stoletich, klademe do 60. let 19. stoleti, kdy dedictvim presel majetek na hrabata z Oppersdorfu, a castecne i do pocatku 20. stoleti. Tehdy zamek vlastnili Wenzelidesove, bohati podnikatele z Krnova.
ER