RT Journal Article
SR Electronic
A1 Noll, Jindřich
A1 Varhaník, Jiří
T1 Příspěvek k poznání vnějšího opevnění Kunětické Hory (K otázce původní podoby pernštejských rondelových fortifikací)
JF Průzkumy památek
YR 2004
VO 11
IS 2
SP 155
OP 165
UL https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200402-0007.php
AB Příspěvek se věnuje některým zjištěním týkajícím se vývoje opevnění jednoho z nejvýraznějších hradů České kotliny, situovaného v polabské nížině severně od Pardubic, v raném 16. století, poté co hrad v roce 1491 získal mocný šlechtický rod Pernštejnů, vyznačující se velkorysými stavebními podniky.V budově 5. brány byla nově určena vedle průjezdu dymná strážnice s trojicí pyramidálně uspořádaných oken, jež ovšem nebyla opatřena vloženým srubem. V případě brány došlo na základě dendrochronologického datování ke zjištění neznámé úpravy ve druhé polovině 60. let nebo v 70. letech 16. století, která souvisí se zaklenutím průjezdu, jež však nezasáhla zásadním způsobem do vnější podoby vstupního průčelí brány.Čelní zeď obezděného valu připojeného k 5. bráně zaslepila jedno ze spodních oken strážnice. V hradbě mezibraní před 6. branou, bylo nově identifikováno nižší starší cimbuří. Koncepce vnějšího opevnění hradu s třemi mohutnými rondely s kontreskarpovou zdí při patě, situovanými na klíčových místech hradu, je srovnávána s obdobnými opevněními rovinných pernštejnských sídel v Pardubicích a Tovačově a nedochovaných v Chlumci nad Cidlinou a Židlochovicích a s fortifikací téhož rázu na výšinném hradě Hluboké n. Vlt., pro něž jsou charakteristické mohutné sypané rondely s tenčí zdí probíhající na jejich úpatí. Na rozdíl od většiny dosavadní literatury lze soudit, že tato zeď netvořila plnohodnotnou střeleckou linii, ale především sloužila jako pasivní překážka proti ztečení valu. Typ těchto fortifikací zřejmě nikterak nesouvisí s představami o vlivu Benedikta Rieda. Na rozdíl od v novější literatuře předpokládané provenience přes Uhry je konstatována zjevná podobnost těchto českých a moravských sypaných rondelových opevnění s dochovanými ikonografickými doklady Wittenberku a Lehnice na vedutách z obrazového itineráře falckraběte Ottheinricha z cesty z Bavor do Krakova a zpět v letech 1536-1537. Stejný typ opevnění je vyobrazen na pozadí obrazu Lucase Cranacha st. Smrt Holofernova z roku 1531.